Kdyby vše bylo podle plánu, vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) by oslavil své dvanácté výročí získání úžasných portrétů vzdálených galaxií, NASA by tvrdě pracovala na svém detektoru temné energie, Virgin Galactic by vypouštěla dva denní turistické výlety na hranici vesmíru za pouhých 50.000 dolarů za hlavu a ruská společnost by čile podnikala s luxusním vesmírným hotelem. Píše o tom Charlie Wood na serveru The Christian Science Monitor.

Samozřejmě je to nakonec všechno jinak. Dalekohled i kosmičtí turisté jsou stále bezpečně na zemi.

Plánování budoucnosti patří k podstatě člověka, ale kognitivní předsudky, výzvy v oblasti vývoje a otázky financování se spikly, aby přesné předpovědi znemožnily. Děláme velké prognózy ohledně našich ambicí ve vesmíru, ale ekonomové a inženýři využívají nové nástroje, které nám umožňují na základě minulosti lépe odhadnout, jak to realisticky bude a vrací nás to zase na zem.

Kořenem problému je naše tendence nechat se ohledně velké ideje uchvátit optimismem, aniž bychom použili kritickou přísnost, která je nutná k předvídání nevyhnutelných překážek, které pravděpodobně proces zkomplikují. To je jev známý v psychologii po celá desetiletí. Takzvané „Planning Fallacy“ popisuje tendenci přehánět šance na dokončení úkolů včas a to i přes vzpomínky na minulé projekty, které zřídka proběhly podle plánu.

„Zdá se, že lidé znají minulost a stejně jsou stále odsouzeni ji opakovat,“ napsal psycholog Roger Buehler ve svém článku z roku 1995. Týká se to i nejkonzervativnějších prognóz. Při zkoumání studentů se ukázalo, že jen polovina z nich byla schopna dokončit svůj akademický projekt včas podle plánu.

„Jde to o to, že lidé si své předpovědi příliš zakládají na tom, jak si věci představují a jak plánují, že se úkol bude rozvíjet,“ vysvětluje Buehler, profesor sociální psychologie na Wilfrid Laurier University. „Problém s tímto přístupem spočívá v tom, že tyto scénáře mají tendenci ke zjednodušování a nezohledňují dostatečné překážky.“ V jiné studii se zjistilo, že pouze tři procenta lidí během plánování brali v úvahu možné překážky. Dokonce i když připomínáme minulé neúspěšné předpovědi, lidé mají tendenci předpokládat, že se jedná o izolované nehody. Zapomínají, že existují nesčetné způsoby, jak se může plán pokazit, ale jenom jeden způsob, jak to udělat správně.

Když se lidé shromažďují do skupin, situace se ještě zhoršuje. „Pokud se do projektu zapojí tým a plánuje se ve skupině, jen to zhoršuje předpojatost. Nikdo nechce působit jako nějaký negativistický kazisvět.

Jedná se o základní lidské mechanismy, které platí ve všech oblastech života,“ říká dánský badatel Bent Flyvbjerg, který se zabývá otázkami strategického plánování megaprojektů.

„Odborníci, včetně mě, jsou stejně optimističtí jako laici. Ale jenom proto, že víte, že jste optimistický, neznamená to, že nejste optimistický.“

Takový optimismus často vede k podcenění ohledně neznámých faktorů, které mohou vést k vykolejení projektu. Proto „projektoví projektanti“ zkoumají minulá rizika, aby bylo možno jim předcházet, například překročení výdajů. NASA v posledních devíti letech překračovala rozpočet na jednotlivé projekty o deset až 50 procent.

NASA v roce 2015 v Cost Estimate Handbook popisuje tři modelové předpovědi: vykreslování holistických analogií k předchozím projektům (pokud projekt Curiosity na Marsu stál tolik a tolik, pak by to mohlo platit i pro další podobný projekt), vypočítáním vztahů mezi klíčovými charakteristikami a náklady) a vyčíslení podrobných nákladů (tolik za práci, tolik za jednotlivé části projektu). Jsou tu ale projekty, které předchůdce nemají, třeba vyslání sondy k Plutu nebo vesmírná turistika. Ale i tady by to mělo být možné odhadnout, protože projekty nejsou vždycky tak jedinečné, jak si lidé myslí. NASA v roce 2013 vyvinula software, který má v databázi 3000 technologických projektů a z nich se pak vypreparovaly základní charakteristiky použitelné pro predikci. Program se ale týká jen počáteční fáze projektu, přičemž je známo, že náklady někdy explozivně rostou v závěrečné fázi.

Bývalý manažer ESA (Evropské vesmírné agentury) Alan Thirkettle říká, že i u dobře naplánovaných projektů je třeba počítat s pěti až deseti procenty nečekaných překvapení. To má pak za následek neplánovaná zdržení. Dodává, že vesmír je v tomto velká výzva. Předpovídání toho, co bude, se tady blíží umění a to má pak za následek nečekaná překvapení.