Jak dopadli největší boháči carského Ruska, když na ně udeřila bolševická revoluce? Jak se dalo čekat, vesměs špatně. Někteří z nejbohatších mužů carské říše tušili dlouho dopředu, že se mohou poměry nějak změnit, a snažili se tomu přizpůsobit, ale stejně jim to nebylo nic platné.

Podívejme se na osudy pěti nejbohatších rodin, které revoluce o jejich majetky doma připravila. Malý přehled připravil web Russia Beyond.

Nikolaj Vtorov

60 milionů rublů (cca 777 milionů dolarů v roce 2021)

Nikolaj Vtorov získal přezdívku „sibiřský Američan“ pro své vynikající podnikatelské schopnosti. Dobrý start do života mu umožnil jeho otec, úspěšný obchodník, který po své smrti zanechal synovi dědictví v hodnotě více než 13 milionů rublů.

Dále čtěte

Vracíme Čechům noviny. Předplaťte si Týdeník FORUM

Jestli i vám od doby, kdy předseda vlády vzal Čechům dva klíčové deníky, institut papírových novin chybí, máte právě nyní…

V roce 1897 se Vtorov přestěhoval do Moskvy a otcovo jmění investoval do mnoha společností, bank a továren. Investoval také do vzniku nových výrobních zařízení: továrny na chemická barviva a továrny na výrobu automobilů.

První světová válka byla pro Vtorovovův podnik požehnáním, rychle přizpůsobil své výrobky pro potřeby armády a pracoval na plný výkon.

Po revoluci v roce 1917 Vtorov vyhlásil věrnost bolševikům, ale nežil dostatečně dlouho, aby přizpůsobil svůj podnik novému stylu vlády. Následujícího roku (1918) Vtorov za záhadných okolností zemřel.

Jeho moskevské sídlo Spaso House se později stalo oficiální rezidencí amerického velvyslance v Sovětském svazu a později v Rusku.

Nobelova rodina

60 milionů rublů (přibližně 777 milionů dolarů v roce 2021)

Potomek dalšího vlivného rodu, Emmanuel Nobel, rovněž působil v ropném průmyslu. Jeho rodina výrazně investovala do těžby ropy a petroleje v Ruském impériu. Společnost Nobel Brothers Partnership, založená v roce 1879, vytlačila z trhu společnost Standard Oil, hlavního dodavatele kerosinu v Rusku. Partnerství otevřelo v Ruském impériu více než tucet ropných rafinerií, investovalo do ropovodů, skladovacích zařízení a ropných tankerů.

Na začátku první světové války příjmy partnerství rostly spolu s poptávkou po ropě v Ruské říši. Hospodářská a politická krize však brzy zasáhla i rodinu Nobelových. Poté, co bolševici v roce 1918 znárodnili těžbu ropy, musela slavná rodina Rusko opustit. Emmanuel Nobel zemřel v roce 1932 ve Švédsku.

Savva Morozov

44 milionů rublů (přibližně 570 milionů dolarů v roce 2021)

Pozoruhodná dynastie Morozovů měla ty nejskromnější začátky. Založil ji nevolník, který v 90. letech 19. století použil pouhých pět rublů na vznik úspěšné textilní firmy. Postupem času se malý podnik značně rozrostl a na počátku 20. století se stal jednou z největších textilních obchodních společností v Ruském impériu.

Tehdy se řízení rodinného podniku ujal Savva Morozov. Byl to nesmírně bohatý člověk a filantrop. Snad vytušil blížící se kataklyzma a navrhl své matce, která byla právoplatnou majitelkou rodinného majetku, plán zavést v jejich továrnách nový systém řízení, který by umožnil dělení zisku a některých řídicích funkcí s dělníky. Rozzuřená matka v roce 1905 Savvu z vedení odvolala. Téhož roku podnikatel spáchal sebevraždu ve francouzském Cannes.

V roce 1918 byly rodinné továrny a majetek znárodněny. Savvova matka se toho však nedožila, protože v roce 1911 zemřela.

Rodina Günzburgů

25 milionů rublů (přibližně 323 milionů dolarů v roce 2021)

Po přestěhování do Petrohradu založila tato německo-židovská rodina ve městě bankovní firmu. Bankovní firma „I. E. Günzburg“ se rychle rozvíjela a do 60. let 19. století se stala jednou z největších v Ruské říši.

Horace Günzburg, tehdejší hlava rodiny, investoval velké prostředky do pojišťovnictví, zlatých dolů, železnic, lodní dopravy a cukrovarů. Byl mu udělen baronský titul a znal se s vysokými úředníky carské administrativy.

Počátkem 90. let 19. století prošla bankovní firma krizí a rodina se přeorientovala na důlní podnikání. Horace Günzburg získal kontrolu nad bohatým Lenským zlatonosným důlním spolkem.

V roce 1912 byli v důsledku brutálního potlačení nepokojů popraveni dělníci v Lenském dole. Případ byl široce medializován a představenstvo společnosti v důsledku toho odstoupilo. Zbývající členové rodiny Günzburgů opustili Rusko v roce 1917 na útěku před revolucí.

Rodina Gukasovových

15 milionů rublů (přibližně 194 milionů dolarů v roce 2021)

Jeden ze tří bratrů vlivné rodiny Gukasovů, Abram Gukasov, zbohatl v ropném průmyslu. Spolu se svými dvěma bratry založil společnost „Caspian Partnership“, která se zabývala ropným průmyslem a obchodem, vlastnila 60 vrtů a zajišťovala téměř osm procent veškeré těžby ropy na Abšeronském poloostrově.

V roce 1917 všichni tři bratři opustili neklidné Rusko a přestěhovali se do Francie. Abramu Gukasovovi, který měl značné konexe v zahraničí, se podařilo prosperovat i v cizích zemích. V roce 1924 založil v Paříži loďařskou společnost „Des Petroles d’Outre-Mer“. Abram Gukasov zemřel v roce 1969 ve Švýcarsku.

A jak si žil Lenin?

Po výměně mocenských elit a likvidaci těch ekonomických přišli noví pánové. Na nový styl si mohl zvykat i vůdce revoluce V. I. Lenin. Ačkoli byl Lenin demonstrativně asketický člověk, neměl problém přijímat různé služby placené ze státní pokladny.

Vůdce revoluce vyžadoval péči zahraničních lékařských specialistů, což stát stálo desítky tisíc amerických dolarů. Stát také sponzoroval Leninovy dva venkovské domy, které vyžadovaly značné investice na pokrytí výdajů za bezpečnostní a komunikační služby, údržbu a vybavení. Protože Leninův plat 500 zlatých rublů měsíčně nemohl pokrýt všechny jeho výdaje, byly prostředky poskytnuty na úkor vyčerpaného státního rozpočtu.

Jedna z Leninových zvláštních slabostí musela stát zemi nemalé jmění: garáž luxusních automobilů, které vůdce revoluce používal. Příležitostně se Lenin vozil ve svém Renaultu 40 CV, limuzíně Turcat-Mery 165 FM, Delaunay-Belleville 45, nemluvě o jediných motorizovaných saních na světě založených na modelu vozu Rolls-Royce Silver Ghost.

Lenin, který si dovolil užívat takových výhod, si byl nicméně vědom finančních prostředků potřebných na údržbu tak nóbl garáže. V květnu 1922 sepsal pro uklidnění své mysli dopis, v němž se ptal, zda není údržba vozů příliš drahá.

„Garáž má šest aut a jen dvanáct lidí. Platy jsou konvenční. O auta je dobře postaráno. Auta se bezdůvodně nepoužívají,“ zněla odpověď. Po smrti Vladimira Iljiče Lenina v roce 1924 bylo jeho tělo převezeno do Moskvy na saních Rolls-Royce Silver Ghost z Leninskije Gorki, jednoho z jeho venkovských sídel nedaleko Moskvy. Usedlost zdědil jeho bratr Dmitrij, který ji obýval až do roku 1949.

No a dnes, skoro sto let po své smrti, Lenin „obývá“ jednu z nejvýraznějších nemovitostí v Moskvě – své mauzoleum. To mu nejspíš ale nikdo moc nezávidí.