Německý voják Alfred Liskow, který krátce před zahájením operace Barbarossa přeběhl k Sovětům, byl vřele přivítán. Jeho neočekávaný konflikt se sovětským vedením ho však nakonec stál život. Byl to jeden z nesčetných tragických osudů naivního idealisty, který narazil na tvrdou realitu skutečného komunismu.
Dne 21. června 1941 v 21 hodin večer Alfred Liskow přeplaval přes řeku Bug, přirozenou hranici mezi Sovětským svazem a Třetí říší. Sdělil sovětské pohraniční stráži, že příští den, 22. června ve 4 hodiny ráno, německé armády zaútočí na sovětské území.
Informace i samotného Liskowa pečlivě prozkoumaly místní policejní jednotky NKVD. Když informace dorazila ke generálnímu štábu a ke Stalinovi, bylo příliš pozdě, německé dělostřelectvo už začalo střílet.
Ukázalo se, že po útěku do Sovětského svazu za sebou Liskow zanechal v Německu ženu, dítě, otce a matku.
Narodil se v roce 1910 v rodině chudých Němců. Matka byla uklízečka a otec údržbář. Rodina neměla prostředky na jeho vzdělání, takže Alfred musel jít hned po škole vydělávat peníze. Pracoval jako tesař v továrně na nábytek v rodném pruském městě Kolberg. Byl členem ilegální komunistické strany a jeho názory prý byly ještě revolučnější, než bylo u jeho už tak dost radikálních spolusoudruhů zvykem. Ti, kdo ho znali, na něj vzpomínali jako na hubeného, velmi zdvořilého muže, idealistu a básníka. Neodvažoval se ale své básně v německém předválečném tisku pro jejich obsah publikovat.
Jako další mladí Němci Alfred narukoval do armády. Nehodlal v ní však příliš dlouho setrvávat. Překročení hranice a útěk do SSSR plánoval předem, a to už asi tři měsíce před červnovými událostmi.
Liskow vysvětlil svůj čin tím, že to byla jeho povinnost jako oddaného komunisty, a uvedl, že šlo o jeho vlastní osobní iniciativu. „Jsem z dělnické rodiny z Kolbergu. Já a moji rodiče nenávidíme Hitlera a jeho režim. Pro nás je SSSR přátelskou zemí a nechceme bojovat proti sovětskému lidu. V Německu je mnoho takových rodin. Nechtějí s vámi válčit,“ řekl.
Vypuknutí války potvrdilo, že Alfred Liskow měl pravdu. Jeho další činnost pak byla spojena se sovětskou propagandou. Společně s antifašisty jezdil po celé zemi a vykládal lidem, že němečtí vojáci nemají chuť bojovat.
Sovětská propagační mašinérie dokázala Liskowa využít. Jeho fotografie bývala zveřejňována v novinách a propagandistických materiálech s popisky jako například: „Tento německý voják, který nechtěl bojovat proti sovětskému národu, k nám přeběhl.“
Němci si nějakou dobu mysleli, že Liskow přišel 22. června o život a že se nejspíš utopil v řece při přípravě útoku. Jenže pak se jim dostaly do rukou sovětské propagační materiály s jeho příběhem, které našli v sestřeleném letadle. Jeho rodina byla předvolána na gestapo k výslechu a Liskow byl v nepřítomnosti odsouzen za zradu k trestu smrti.
O posledním období života Alfreda Liskowa se toho mnoho neví. Krátce po svém vstupu do Kominterny se dostal do konfliktu s jejími představiteli Palmirem Togliattim, Dmitrijem Manuilským a Georgim Dimitrovem. Kominterna byla mezinárodní komunistická organizace, založená v Moskvě roku 1919. Smyslem její existence v podstatě bylo řídit místní komunistické strany a organizace v dalších zemích.
Liskow Dimitrova obvinil ze zrady pravých ideálů komunismu a z „činnosti pro nacisty“. Skuteční komunisté, se kterými se setkal, nějak neodpovídali jeho představám a nejspíš ani realita života v Sovětském svazu.
Jenže zmínění soudruzi byli Stalinovými chráněnci, a tak celý konflikt nedopadl pro Liskowa dobře. On sám byl obviněn Dimitrovem z fašismu a antisemitismu a Dimitrov naznačoval, že byl Liskow možná Němci do SSSR vyslán za nějakým úkolem.
Dne 22. ledna 1942 byl Alfred Liskow tajnou policií NKVD zatčen. Po zatčení se u něj projevily známky duševní choroby. Není jasné, jestli byl skutečně nemocen, nebo to jenom předstíral. V červenci byl poslán na Sibiř a tam jeho stopa mizí. Předpokládá se, že Liskow koncem roku 1943 za podezřelých okolností poblíž Novosibirsku zemřel.
Jedna věc je jistá, přes svůj rychlý konec Liskow Kominternu, kterou zcela opovrhoval, nakonec přežil. Byla totiž v květnu 1943 rozpuštěna, aby nacistická propaganda nemohla tvrdit, že s její pomocí chtějí bolševici uplatňovat svůj vliv v jiných zemích. To samozřejmě chtěli a po válce pak byla v roce 1947 založena Kominforma, která sídlila postupně v Bělehradě a Bukurešti. Rozpuštěna byla v roce 1956.
