Pirátskou stranu o víkendu čeká celostátní fórum a spolu s tím i volba jejího vedení. Na postu předsedy se sice s velkou pravděpodobností nic nezmění a Ivan Bartoš bude v čele Pirátů pokračovat i nadále, bude však zajímavé, kdo všechno se dočká zvolení mezi stranické místopředsedy. Neméně důležité pak bude i to, zda pirátská partaj potvrdí, že se už vzpamatovala z loňského volebního výsledku, nebo jestli se ukáže, že její šrámy a zranění jsou pořád velmi hluboké a trauma členů strany z voleb stále trvá.
Piráti mají aktuálně kromě svého předsedy Ivana Bartoše tři místopředsedy. První místopředsedkyní je Olga Richterová, která patří mezi čtyři poslance zvolené za Piráty a nyní zastává funkci místopředsedkyně Poslanecké sněmovny. Pak tady máme bývalého místopředsedu dolní komory parlamentu Vojtěcha Pikala a rovněž bývalého poslance Radka Holomčíka.
Ještě donedávna byl místopředsedou Pirátské strany také Martin Kučera, který však na tento post rezignoval ke konci listopadu. Místopředsednickou funkci už nechce znovu obhajovat Olga Richterová, Vojtěch Pikal a dokonce ani Radek Holomčík. Ze starého předvolebního vedení by tak v případě zvolení zůstal jen zmíněný Kučera, který se na pozici místopředsedy rozhodl opět kandidovat. A potom samozřejmě také šéf Pirátů Ivan Bartoš, pokud bude zvolen předsedou.
O funkce místopředsedů se chce ucházet celkem 18 kandidátů a kandidátek. Kromě Martina Kučery mezi ně patří například místopředseda Evropského parlamentu Marcel Kolaja, bývalý poslanec Ondřej Profant a rovněž další bývalý člen dolní komory Martin Jiránek. Za zmínku stojí i to, že na celostátním fóru Pirátů se má mimo jiné hlasovat o změně stranických stanov, která by navýšila počet místopředsedů ze čtyř na šest.
Zásadní bude, zda se některým z nich nestanou i Bartošovi protikandidáti z volby šéfa pirátské partaje. S místopředsedou vlády pro digitalizaci a ministrem pro místní rozvoj Ivanem Bartošem se utkají senátor a bývalý náměstek na ministerstvu financí Lukáš Wagenknecht, někdejší místopředsedkyně Pirátů Jana Michailidu či místostarosta městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz a ostravský radní David Witosz.
Vyšklebení kostlivci v pirátské skříni
Vzhledem k tomu, že to není tak dávno, kdy si Piráti velmi jasnou většinou (pro vládní koaliční smlouvu bylo 82,1 procenta hlasujících a do hlasování se zapojilo celých 90,7 procenta členů Pirátské strany) odhlasovali svůj vstup do vlády a kabinet Petra Fialy sotva nastoupil, nedá se příliš očekávat, že by ve volbách do vedení strany – ať už na pozice předsedy či místopředsedů – nějak výrazněji uspěli kritici současného pirátského směřování a jejich předsedy Ivana Bartoše.
Na druhou stranu nelze vyloučit, že se nakonec Lukáš Wagenknecht nebo dokonce Jana Michailidu či David Witosz, kteří mezi kritiky minimálně zčásti patří, do sestavy stranických místopředsedů v rámci vyrovnávání se Pirátů s loňským volebním debaklem probojují.
Michailidu ve své kandidátské řeči loni v prosinci uvedla: „Strana je v krizi. Cítím, že jsme letos utrpěli výrazný náraz do reality. Ten náraz byl o to silnější, jelikož se na nás díky němu naplno vyšklebili kostlivci v naší stranické skříni: resty v kultivaci vnitrostranické kultury, v růstu osobností i rozšiřování talentů a odbornosti členů napříč stranou, v nacházení způsobů autentické mediální prezentace, ve vnitřní organizaci, v pěstování ideologického zázemí, apod. Cítím, že je potřeba, aby v této nelehké chvíli strana měla ve svém čele někoho, kdo má jako prioritu dlouhodobou záchovu pirátského hnutí,“ prohlásila někdejší místopředsedkyně Pirátů.
A pokračovala: „No a pokud si u sebe můžu být něčím jistá, nejsou to moje kompetence nebo odbornost, ale především moje motivace a čisté úmysly. Vždy nosím srdce na dlani a z téhle cesty jsem za celou dobu svého působení ve straně neuhnula. Moje přesvědčení je, že pirátské myšlenky mají obrovskou relevanci pro nadcházející desetiletí (ne-li staletí); vnímám tedy jako nutné se společně pokusit o to, aby strana tento náraz do reality nejen přežila, ale vyšla z něj silnější než předtím.“
Strana jednoho muže a vnitrostranické trauma
Jana Michailidu rovněž zdůraznila, že Pirátská strana podle jejího názoru v posledním roce vsadila na pomyslného „pragmatického koně“ a tato sázka Pirátům nevynesla to, co chtěli. David Witosz pak ve své kandidátské řeči zmínil dva základní politické axiomy, které by podle něho měl splňovat budoucí předseda: „1) Strana Pirátů, strana, která vyzvala na souboj hnutí „jednoho muže“, se nestane stranou jednoho muže. 2) Strana Pirátů, strana která chtěla porazit hnutí ANO, se naučí používat slovo NE.“
Jana Michailidu i David Witosz sice působí bizarním dojmem, nedá se jim však upřít kritický postoj ke stavu, v jakém se dnes Pirátská strana nachází. Podobně (tedy bez oné bizarnosti) je na tom i Lukáš Wagenknecht, který v pirátské partaji cítí vnitřní trauma, protože se po volbách jede dál, jako by se nic nestalo. Ve svém kandidátském projevu v prosinci rovněž uvedl, že se z Pirátské strany v posledních týdnech stává „submisivní politický přívěsek se čtyřmi poslanci“.
Piráti se určitě na svém celostátním pirátském fóru musí vrátit k volbám. Klíčové bude, zda se jim podaří vše probrat tak, aby se k tomu v následujících měsících už nemuseli znovu vracet a nepoškozovalo je to. Pokud by se přeci jen nakonec stalo, že by se v rámci překonávání jejich volebního traumatu Wagenknecht, Michailidu či Witosz stali součástí nového pirátského vedení s předsedou Bartošem v čele, mělo by to do budoucna jistá rizika.
To, co Piráti nyní potřebují ze všeho nejvíc, je naplnit svůj potenciál ve vládě Petra Fialy a především nezabředávat do vnitrostranických sporů. Uvidíme, jak se to Pirátské straně po jejich víkendovém celostátním fóru bude dařit. Jednoduché to nemají, ale nezbývá jim než se to pokusit zvládnout.