Když se někomu nezdá věda, ještě je tu svět tajemných sil. FOTO: Pixabay/TheDigitalArtist
FOTO: Pixabay/TheDigitalArtist
Co si počít v případě, že někdo blízký, třeba člen rodiny, najednou začne z nějakého důvodu „bláznit“? Nejde o duševní nemoc, ale o to, že má velmi podivné názory. Může se to projevit v politice, náboženství nebo názorech na zdraví.
Německý web Spiegel.de popisuje příběh ženy, která je zde nazývána změněným jménem Antje Schmidt. Její tchán byl vždycky trochu zvláštní, ale najednou pojal plán, že si koupí dům na samotě, kde by byl co nejvíc soběstačný. Její děti by tam mohly mít samostatné pokoje, kdyby se ona a manžel chtěli přidat. A proč? Protože „zlé síly“ by mohly ohrozit svět a v takovém domě, nejlépe s bunkrem a vlastním zdrojem energie a vody, by šlo jejich útok přežít.
Antje Schmidt věděla dlouho, že její tchán je esotericky založený, už když se s ním před dvaceti lety seznámila. Jezdil všude možně, nosil s sebou léčivé kameny, věřil pochybným lékům. Antje si myslela, že je to celkem neškodné. Sedmačtyřicetiletá žena pracuje jako historička na univerzitě, má mezinárodní okruh kolegů a přátel a velké pochopení pro životní styly mimo hlavní proud, „pokud nikomu neubližují“.
Tchán se kdysi rozešel s manželkou, následně upadl do krize a pak si našel novou partnerku, jejíž záliba v duchovnu nebyla zřejmě jen neškodná. Antje vypráví:
„Žena, s níž můj tchán nyní žije, je vedoucí malé skupiny, jejíž členové se považují za vyvolený ‚lid světla‘, na rozdíl od všech ostatních, kteří ještě potřebují osvícení a spásu. Skupina dosahuje svých vhledů především prostřednictvím své vedoucí, bývalé léčitelky, která dostává svá poselství přímo od Boha, archanděla Gabriela nebo Gándhího. Dokáže také vycítit přítomnost ‚cizinců‘ a rozpoznat jejich záměry.“
Christoph Grotepass ze Sekten-Info Nordrhein-Westfalen popisuje případ rodiny Schmidtových jako „naprosto typický“. „Trh ideologických nabídek“, jak říká, se v posledních letech stále více rozvětvuje. „Dříve jste měli seznam větších skupin, jejichž strategii jste znali, a mohli jste podle toho postiženým pomoci,“ říká. „Nyní se nás každý rok ptají na více než 300 různých skupin, o kterých jsme v některých případech nikdy neslyšeli. To ztěžuje poradenství.“
Antje vyhledala odbornou pomoc, protože se obávala, že by tchán přenesl vliv sekty na její děti. Spolu s manželem si tedy s tchánem společně pohovořili a zjistili, že muž má dosti extrémní názory: „Hrozba zla, dokonce konce světa, byla prozatím zažehnána. Dobro momentálně zvítězilo. Hodně se kvůli tomu modlil. Pak ale z jeho úst zazněla spousta znepokojivých a nesouvislých věcí: německou vládu ovládá CIA a Mossad, existuje židobolševické spiknutí, imigranti jsou velký problém a takové věci. To pro mě byla poslední kapka.“
Řekla jsem mu: „To, co tady říkáte, je dost antisemitské a rasistické a já to ve svém domě a ve své rodině nebudu tolerovat. Pokud uslyším, že o tom s dětmi mluvíte a že se bavíte o svých názorech na svět, přeruším s vámi veškerý kontakt, protože to je v rozporu se vším, co zastávám.“
Ten posun od moci léčivých kamenů k podivným teoriím o židech a CIA ji zaskočil.
Odborníci už roky pozorují, že u esoteriky není spojení spásy a rasismu úplně nahodilé. Má kořeny už v 19. století. Lidé, kteří nepatří do okruhu „zasvěcených“, jsou pak vnímáni jako bytosti bez ducha a odlidštěné. Je to nebezpečné, ale protože esoterika není obecně vnímána jako tak nebezpečná jako nějaké politické radikalismy, lidé odbornou pomoc vyhledají často dost pozdě. V rodinách to pak znamená velké riziko rozpadu vztahů.
Antje měla sice s manželem stejné politické názory, ale muž těžce nesl, že se rozpadly vztahy mezi jeho manželkou a jejím otcem. Vždycky říká: „Znám svého otce lépe než ty, je neškodný.“ Je to přece jinak milý člověk a děti by neměly přijít o to, milovat svého dědečka. Vzniklo tu takzvané „dilema loajality“.
Jak její manžel zjistil, otcova esoterická přítelkyně je jinak velmi přátelská žena a otec se v kruhu „světelného společenství“ cítí dobře, umí se tam uvolnit a je tam oblíbený. Odborníci soudí, že pro takové lidi nejsou všechny ty esoterické konstrukce ve skutečnosti to nejdůležitější, chtějí prostě citové teplo. Tradiční struktury, velká rodina, církve a spolky upadají a osamělí jedinci pak necítí podporu. Antje teď, když do problému více nahlédla, pociťuje kromě hněvu i lítost.
K tomu, co se v článku píše, bychom dnes, po roce a půl života s koronavirem, mohli přidat další příběhy z vlastního okolí. Lidé začali věřit absurdním konspiračním teoriím, zaklínají se selským rozumem a opovrhují vědou, papouškují názory šarlatánů a tvrdí přitom, že nechtějí být jako ovce. Kdo by chtěl, aby v jeho okolí někdo nosil respirátor, je sluha vlády a nesvobodný člověk. Kdo se nechá očkovat a myslí si, že je to správné, je obětí farmaceutických koncernů, které na něm dělají pokusy pro svůj zisk. Když se dozvědí, že nějaké nařízení bylo právně zpackané, zajásají, že vždycky říkali, že je to na nic. Ti sami vyznávají „kritické myšlení“ a nedojde jim, že právní chyba neznamená, že to opatření mohlo být z praktického hlediska správné. Když jim někdo předloží fakta, čísla, grafy, názory expertů, ani to s nimi nehne. Pokud už nemají co říct, praví, že čísla jsou falešná a nevěří jim. Nejde už o jednotlivé pomýlené názory. Pokazil se celý způsob myšlení.
Takhle se dá uvažovat také o politice. Miloš Zeman je lhář, usvědčený soudně i jinak, ale stejně polovina lidí stále uváděla celé roky, že mu „důvěřují“. Jiní zase naletí na hesla o tom, kolik peněz ušetříme, když se zabrání „zneužívání dávek“. Že těch opravdu zneužitelných jsou jen jednotky procent ze všech výdajů na sociální dávky, to netuší. Naprostá většina dávek se „zneužít“ nedá, protože kritéria jsou dost jasná. Zfalšovat počet dětí nebo pobírat vdovský důchod na žijícího partnera je skutečně dost obtížné. Kdo se podívá, jak to vypadá s podporou v nezaměstnanosti, přijde o iluze o „snadném životě na dávkách“.
Nejsme jediný národ, co umí naletět. Britové se nedočkali peněz plynoucích do zdravotnictví, které měly začít proudit po brexitu. Byl to podvod. Kdo nechtěl přispívat na údajný úřednický moloch EU, by si měl zjistit, jaké armády úředníků musela vláda v Londýně najmout kvůli brexitu. Jenže mozky už byly poškozené, a to do té míry, že starší lidé v průzkumech uváděli, že jsou pro brexit, i kdyby to jejich děti mělo ekonomicky poškodit. Výsledkem byly jen rozhádané rodiny a obnova britského impéria jaksi není v dohledu. Našim exitářům také nedochází, že bychom už kvůli ekonomice museli mnohé evropské normy stejně dodržovat, ale výhody bychom neměli žádné. Prostě krach myšlení.
Co s tím? Každá rada drahá. Podobné problémy se objevují v mnoha zemích světa a je to zřejmě historická epocha. Co se připravovalo dvacet let, nedá se vyléčit rychle. Pro začátek se dá jen čelit nejhoršímu a doufat taky trochu ve štěstí. Další možností je, že se lidé proberou až po nějaké katastrofě, ale to je ta nejhorší myslitelná varianta.
