„Hej, Móňo, nemohl jsem spát a snít, tak jsem si četl Kanta.“

„Co to je?“

„Německý filozof přece. Čtu si to od mládí. Taky Konfucia a Bibli.“

„No neke, Andy, se nezdáš, ani když nespíš.“

„Jen jsem tam narazil na něco, čemu nerozumím. Čo je to také hen ten onen morální imperativ?“

„To je nějaké cizí slovo, ten imperativ. Asi něco s perem.“

„Ale ne, imperativ je od imperium, jako že říše, ríša, velký stát, kde se poslouchá, chápeš.“

„Jako třeba Třetí říše? Hitler?“

„Fuj, Móňo, fuj. Přece třeba byznys imperium. Fabriky, pole, nevol… sorry, zaměstnanci, obdarovaní poslanci a pisálci. Prostě jak se maká a nekecá.“

„A co já s tím?“

„Tebe se makání netýká, když budeš rozumná. Ale vo to nejde, ty vole, Móňo. Cizí slovo je to morální. Co to zas je za pí******?“

„Není to překlep, Andy? Jako že tam má být třeba normální? Normální říše? Teda byznys? Nebo orální? Orální imperativ? Jako že…“

„Brzdi. No nějak to urobíme.“

„Nemluv pořád tou příšernou českoslovenštinou. Seš jak Husák.“

„No co, to bol slušný človek. Pracovitý, vzdělaný. Trochu gauner, ale zas to byl Slovák.“

„Čo bolo, bolo. Terazky je pod drnom, Andy.“

„Lepší než Kalousek.“

„No nevim, ten pod drnem není. Div světa při tý životosprávě. Asi jako Zeman, i když tam už se svět divit přestává. A nezačínej zase s Kalouskem. Chtěla bych do rána usnout. A ty taky spi. Ať se ti zase zdá nějaká knížka.“

„Nic se mi nezdálo. To někdo napsal a já to pak prolistoval. Pekně to urobili.“

„Podfukáři. Aspoň sis to měl přečíst.“

„Takový kecy? Som cvok, lebo čo? Veď su to samé fantasmagórie.“

„A vyhraješ ty volby?“

„To je isté.“

„A pak to tu s našimi, teda jako s komunistama, sorry, rozjedeme.“

„Už se těším. A co bude s tím Kalouskem?“

„No čo, riadny ľudový súd za účasti zložiek všetkého pracujúceho ľudu. Čili krátký proces.“

„Já se tak těším, Andy. Bude viset?“

„Na to bychom museli vyjednat v Bruselu asi výjimku.“

„Ta se dá koupit?“

„Všetko sa dá kúpiť. stačí len sem tam prihodiť.“

„Ty jsi tak chytrý, Andy!“

„To všetci vieme. A aký som navyše miliardár. A teď se jde spát a snít. Lidi vůbec netuší, jak i po nocích makám.“

„Tak pacinku a pusinku a dobrou, ty můj Jánošíku.“

„Pacinku pusinku, ty moje třezalko!“