Určitě se na něj bude vzpomínat. Málokdy v dobrém, spíš s pachutí nebo vtipnými poznámkami na jeho celoživotní lásku k alkoholickým nápojům, cigaretám a chování řeznického psa. To je ale současnému prezidentovi jedno. Pro Miloše Zemana je nejdůležitější, aby se o něm mluvilo, a už je mu jedno, zda s negativní, či pozitivní konotací. Pracuje na tom každý den, ale příští rok by mohl být vyvrcholením jeho snahy o smutný zápis do historie naší země.

Zemanovi voliči plus evidentní ruský vliv pomohli současnému prezidentovi obhájit jeho funkci. Mnozí si říkali, že to nejhorší už předvedl a nyní se bude chovat přívětivěji, ne jako štváč v žoldu Kremlu, nýbrž jako reprezentant České republiky. Větší chybu ve svém uvažování nemohli lidé, kteří nepochopitelně hodili hlas Zemanovi nebo se prezidentské volby neúčastnili, udělat.

Kdo sledoval hradního mocipána po celou dobu jeho prvního volebního období, musel mít jasno, že progres bude pouze k horšímu, a pokud chce někdo mluvil o slušném a důstojném prezidentovi, musí se podívat do jiné země, než je ta naše. Je to však daleko horší, než si dokázali i ti největší pesimisté představit.

Ze starého nemocného pána, který se občas společensky unaví a mluví z cesty, se stala protistátní vulgární bestie, která za každé možné situace hledá další a další protivníky, které by mohla urážet, dehonestovat a označovat výrazy, které patří možná do nonstop herny, ale rozhodně ne na Pražský hrad nebo další místa, která tím Zeman pouze hanobí.

Taková je však současná politická kultura. Intelektem slabší jedinci se baví, že je prezident sprostý, a berou to jako výraz jeho lidovosti, za níž ho mají tolik rádi, rozumově vybavenější se zase nestačí divit, jak je možné, abychom to dopracovali do tak zoufalé situace. Všechny tyto kritiky své osoby hlava státu průběžně uráží v televizi, kterou nikdo nesleduje a přidává i výpady ve všech dalších vystoupeních na veřejnosti.

Vhledem k tomu, že kalibr prezidentských nadávek se oproti minulosti neskutečně zvýšil, je jasně vidět, že Zeman chce v poslední době zaútočit na titul největšího hulváta a zaprodance našich dějin velmi silně. A právě o to mu jde. Za nic dobrého si totiž prezidenta zapamatovat nejde.

Zemanovo zdraví je nejen častým zdrojem spekulací, ale především jasným důkazem, že rok 2019 může být pro prezidenta obdobím posledního útoku. Dokud totiž hlava státu alespoň občas veřejně promluví, bude mít stále možnost rozeštvávat společnost, která je už skutečně rozdělena na dva tábory, které si navzájem neuznávají argumenty. To je právě Zemanovou nejsilnější zbraní, kterou často využívá.

Pokud se někomu zdálo, že Miloš Zeman dosáhl naprostého dna, bude velmi nemile překvapen. V roce 2019 totiž přijde jeden z posledních úderů naší demokracii, svobodě a světovému renomé. To, co chystá prezident s premiérem, nebude nic pěkného a už nyní je jasné, že nejvíc to poškodí především morálku v naší zemi.

Lidé už se začali sžívat s tím, že kdo nelže, je podezřelý a zřejmě je minimálně zločinec, vzpomněli si na to, jaké je udávat své blízké, a navíc přitom mají pocit, že nedělají nic nenormálního. Když může Zeman s Babišem, my můžeme taky.

Největším a možná i jediným předsevzetím starého, nemocného, mstivého a záští se zalykajícího muže bez soudnosti a kousku cti tak bude rozhodně destrukce všeho, na čem jsme téměř třicet let budovali demokracii. Pokud mu v tom stále budou pomáhat jeho nadřízení z Ruska a Číny, bude boj o vše, co jsme dokázali, velmi ohrožen.

Jakkoliv se zdá dnešní kritická situace bezvýchodná a může to vypadat, že Babiš se Zemanem jsou neporazitelní, není dobré takovou skepsi podporovat. Právě tím bychom totiž pomohli prezidentovi jeho novoroční předsevzetí splnit. A to by přece mohl chtít pouze nesvéprávný člověk.