Když má Andrej Babiš nějaký problém, řeší to hoši na špinavou práci v Lidových novinách zásadně nějakou pseudokauzou, která má odvést pozornost od jejich faktického šéfa. Vždycky si ale dávají moc velký pozor, aby selektivně podávaný obraz skutečnosti nenarušil pozitivní vnímání jiných osob, které se v dané kauze rovněž omočily. Krystalicky tato selektivní metoda vyplývá na povrch vždy, pokud se případ týká protagonistů bývalého a současného vedení státního zastupitelství. Skutečnost, že zejména Ondřej Koutník a Martin Shabu píší účelové články vůči některým osobám z justičního prostředí, avšak nikdy proti vrchní státní zástupkyni v Praze Lence Bradáčové a jejím podřízeným, je poměrně známá.
Dalším článkem stejného zaměření je článek z LN ze dne 16. 8. 2017 pod názvem Za kauzou Opencard se uzavřela voda, který napsal druhý z obou jmenovaných. Ne poprvé si vzaly LN na paškál Bradáčové předchůdce ve funkci vrchního státního zástupce v Praze Vlastimila Rampulu. Shabu zde píše, že Rampula jako partner advokátní kanceláře, která se podílela na právní expertize pro Hlavní město Prahu, je výborně informován o kauze Opencard, protože kontroloval práci žalobkyně Dagmar Máchové, která kauzu dozorovala na MSZ v Praze.
Rampula byl v letech 2010, kdy kauza začínala, skutečně vrchním státním zástupcem, avšak trestní politiku měl na starosti jeho trestní náměstek. Kauza Opencard probíhala pod dozorem Městského státního zastupitelství v Praze a dalo by se z obsahu dozorového spisu na MSZ v Praze vysledovat, kdy poprvé provedlo VSZ v Praze ve věci dohled a seznámilo se tam s jeho obsahem. Běžně se tak stává až po určité době z různého popudu. Výkonem dohledu byl pověřen řadový státní zástupce VSZ v Praze, přičemž Rampula sám osobně žádné pokyny nedával a nelze vůbec ani tvrdit, že byl podrobně o kauze informován.
Na VSZ jednak probíhá řada kauz pod dozorem státních zástupců VSZ v Praze a řada kauz podřízených státních zastupitelství v Česku je kontrolována, dále je zde civilní úsek, přezkumné oddělení a další, takže není v silách vrchního státního zástupce v Praze, aby měl o kauzách podrobný přehled. Tento závěr platí i o dalších kauzách, o kterých hovoří autor článku a ze kterých Shabu dovozuje, že by v nich neměl Rampula, či dokonce advokátní kancelář, v níž je společníkem, neměli působit. Tvrzení, že Rampula měl bližší informace o kauzách, ve kterých je nyní činný jako obhájce, je pouze velmi zjednodušený a cílený pohled.
Dále autor argumentuje, že ačkoliv Rampula neshledal v postupu Máchové žádné pochybení, parlamentní vyšetřovací komise dospěla k odlišnému názoru. Zjistila totiž flagrantní pochybení týkajících se průběhu řízení a financování projektu Opencard, které nebyly vyšetřováním ani dozorující státní zástupkyní reflektovány a odpovědně zváženy, a podali na ni trestní oznámení, protože se jim nelíbilo, že rozsekala původní trestní oznámení na několik menších případů, přičemž trestní oznámení mířilo na vedení Prahy.
O politicích v pozadí, kteří možná měli být rovněž obviněni, můžeme spekulovat, nikdo ale nikdy nepřinesl ani již zmiňované trestní oznámení, jediný důkaz o nějakém obohacení či korupci a nepřineslo jej ani následné vyšetřování. To ale nebránilo Bradáčové, aby se k této kauze v článku vyjadřovala. Co nám ale už Shabu zamlčel, když už se Bradáčová vyjadřovala konkrétně k tomu, které kauzy za Rampuly probíhaly, že i pod jejím vedením probíhaly kontroly kauzy Opencard, a dokonce nařídila provést mimořádnou kontrolu, a to odborem zvlášť závažné hospodářské a finanční kriminality. Ani pod jejím vedením nebyla shledána žádná pochybení. Rovněž by se slušelo zmínit, že byla provedena v jedné z kauz v souvislosti s projektem Opencard kontrola skončené věci Nejvyšším státním zastupitelstvím, které shledalo pouze některé nepatrné nedostatky, v dalším přezkumu již nikoliv. Kromě uvedeného autor článku jaksi opomněl, že jsou k dispozici rozsudky Městského soudu v Praze, odvolacího Vrchního soudu v Praze, a dokonce rozhodnutí Nejvyššího soudu k dovolání odsouzených, které rovněž žádné porušení zákona ze strany orgánů činných v trestním řízení neshledaly.
Stanovisko parlamentní vyšetřovací komise i při respektování jejího postavení je pouze jedním z laických závěrů, kterých bylo v této věci učiněno velké množství. Rozsekání kauzy na několik menších je běžný postup v trestním řízení uvedený a nazývá se vyloučením a spojením věci. Společné řízení je vedeno proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu, pokud tomu nebrání důležité důvody. O jiných trestných činech se koná společné řízení tehdy, je-li takový postup vhodný z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení. V dané věci se jednalo o postup odpovědných osob od počátku projektu Opencard v roce 2009 až do roku 2010, přičemž šlo v různém období o jiné osoby a jiné veřejné zakázky, a nebylo proto možné konat společné řízení, protože by nebylo možné ukončit právě řízení týkající se úplného počátku a podat včas obžalobu k soudu.
Ačkoli dodnes panují o kauze Opencard nejrůznější fámy, pravda je někde úplně jinde. Projekt Elektronická peněženka Pražana byl přijat zastupitelstvem Hlavního města Prahy v roce 2005 většinou jejich hlasů v počtu 53. Mezi nimi byla i zastupitelka Ryšlinková, která podala trestní oznámení a která je příbuznou člena uvedené parlamentní vyšetřovací komise Ivana Gabala. Toto zastupitelstvo odhlasovalo i poskytnutou finanční částku na projekt. Za něj byla odpovědná Rada HMP v čele s primátorem Pavlem Bémem. Realizace projektu byla svěřena Odboru informatiky Magistrátu HMP. Realizace spočívala v zadání veřejných zakázek na práce spojené s projektem, jejich financováním, řízením apod.
Rada HMP schválila první a největší zakázku Pražské centrum kartových služeb, kterou vyhrála společnost Haguess, s. r. o., a to na základě rozhodnutí pětičlenné odborné hodnoticí komise. Je třeba v této souvislosti uvést, že v dané době roku 2006 platil zákon o zadávání veřejných zakázek, který neumožnil zadavateli učinit jiné rozhodnutí, než které doporučila hodnotící komise právě kvůli možnému korupčnímu jednání, zadavatel mohl pouze veřejnou zakázku zrušit. Všechny protiprávní kroky, které byly zjištěny v průběhu trestního řízení, šly právě za odborem informatiky a za členy hodnoticí komise. Nikdo z obviněných ani ze svědků v průběhu trestního řízení neuvedl, že by tak činil na nátlak, žádost či doporučení Rady HMP. Jako nejzávažnější s dopadem na způsobenou škodu Hlavnímu městu Prahy měla být tzv. licenční smlouva mezi HMP a spol. Haguess, s. r. o. z roku 2006, kterou však Haguess neplnil. Úředník Jiří Chytil, který bez důkazu obviňoval všechny okolo, přitom sám nevymáhal za poškození města způsobenou škodu. Za to byl také i pravomocně odsouzen. Přesto se stal mediálním hrdinou Janečkova protikorupčního fondu.
Lze jenom spekulovat, zda za tím, že Babišovky dnes vytáhly kauzu, která už je dávno skončená, je skutečně pouhé odvádění pozornosti od Babišova obvinění ohledně Čapího hnízdo, nebo sledují nějakou širší špinavost v žoldu svého šéfa.
Autor je redaktorem serveru Česká justice
