Volby do poslanecké sněmovny se neúprosně blíží. Konají se za méně než tři měsíce, 8. a 9. října. Přitom hnutí ANO Andreje Babiše stále ještě nepředstavilo svůj volební program. Na jednu stranu to není žádné velké překvapení. Na co program, když premiér Babiš dělá permanentní předvolební kampaň snad celé čtyři roky, když se tváří, že si vystačí s tím, jak je skvělý a jak všechno zařídí, a že nás zachrání před všemi strašnými věcmi, které na nás chystají Piráti? Před minulými volbami do dolní komory parlamentu však Babišovo hnutí program mělo, proto si stojí za to připomenout, co se v něm tehdy psalo a jak to nakonec dopadlo.
Ani před sněmovními volbami v roce 2017 to Andrej Babiš s prezentací svého volebního programu moc nepřeháněl. Mnohem více se tehdy soustředil na rozdávání knihy z dílny svého PR týmu O čem sním, když náhodou spím, která nesla podtitul Vize 2035 pro Českou republiku, pro naše děti. Přesto tehdy hnutí ANO zveřejnilo i svůj program s naléhavým, ale nicneříkajícím názvem Teď, nebo nikdy. Dokonce ani v tomto případě nechyběl dovětek: Ten jediný program, který potřebujete.
Na jeho začátku Andrej Babiš připomíná jednu důležitou věc, totiž co znamená zkratka ANO. Jde o Akci nespokojených občanů, a vzápětí dodává: „Naše hnutí vzniklo jako protest proti korupci tradičních politických stran, které si hrály na levici a pravici.“ A Babišovo uskupení si pro změnu hrálo na hnutí, za kterým stojí nespokojení občané.
Už dávno je přitom jasné, že hnutí ANO, jeho politika a především to, jakým způsobem komunikuje navenek, je z převážné části dílem jednoho muže a týmu lidí kolem něj. Žádná široká akce nespokojených občanů, kteří by do toho všeho byli nějak zapojeni a demokraticky se na tom podíleli. Členové hnutí jsou jen stafáž, to hlavní se děje jinde.
Některá Babišova slova z volebního programu z roku 2017 časem uzrála jak víno a nabyla dalších významů: „Nebudu vám tady nalhávat, že jsme v politice nenasekali chyby. Tak nějak automaticky jsem předpokládal, že podaná ruka platí, že se drží slovo a že se na kameru říká to, co i mimo ni. No nebyl jsem naivní? Tak trochu ano. Jak jsem se mnohokrát bohužel přesvědčil, politika není byznys, kde můžete své partnery obelhat dvakrát: jednou a naposledy. Proto jsme se kolikrát zmýlili v lidech a nechali se tradičními politiky napálit,“ zdůrazňuje předseda hnutí ANO.
Akce nespokojených občanů
Babišovo hnutí skutečně nasekalo mnoho chyb. Za poslední více než rok byly některé z nich fatální a vyžádaly si mnoho životů. Na tradiční politiky to tentokrát svést nelze. Rovněž platí, že i tentokrát se Andrej Babiš zřejmě několikrát zmýlil v lidech, stačí se podívat, jak se v uplynulém období v jeho vládě střídali ministři zdravotnictví jako apoštolové na orloji. Ani to s tradičními politiky nijak nesouvisí.
Andrej Babiš ve zmíněném programu také uvádí: „V roce 2013 jsme si na billboardy napsali, že to děláme, aby tu chtěly žít i naše děti. Pro ně to děláme. Ty se nás jednou budou ptát. Ostatní strany se do svých programů nestydí napsat cokoli, i když moc dobře vědí, že to nemohou splnit. Já ale svoje plány chci splnit. Když mně a našemu hnutí ANO tu důvěru dáte, tak vás nezklameme. Na to vám dávám své slovo. A to vždy platí.“
Krásná slova. Ano, všechno, co Babiš dělá, dělá pro naše děti. Svoje plány chce splnit, na rozdíl od ostatních stran, které se nestydí do svých programů napsat cokoli. A aby bylo jasné, že to šéf hnutí ANO myslí vážně, o kousek dál ještě dodá: „Nebudeme lhát, nebudeme krást, budeme bojovat proti korupci a nehospodárnosti a budeme pracovat pro lidi a naši zemi. To platilo před čtyřmi lety, platí to i dnes a platit to bude i za čtyři roky.“
A k čemu že se to před čtyřmi roky Babišovo ANO ve svém programu zavázalo? Třeba k tomuhle: „Hospodaření státu musí vycházet ze stejných principů, za jakých hospodaří fyzické osoby, živnostníci nebo firmy. Stát musí být schopen mít své příjmy a výdaje dlouhodobě v rovnováze, musí být schopen investovat do své budoucnosti a stejně tak provoz řídit efektivně s péčí řádného hospodáře.“ A co ještě ve svém programu Babiš slíbil? Například, že prosadí dlouho odkládanou reformu důchodového systému.
Ani jedno z toho nesplnil. Hospodaření státu se od toho, jak musí hospodařit běžní lidé, na hony vzdálilo. Takové zadlužení a rozpočtové schodky by žádná rodina neunesla. Stát, o kterém Babiš před volbami hovořil jako o rodinné firmě, se ale ničím takovým navzdory premiérovým slavným slibům nezatěžuje a plánuje se zadlužovat ostošest i v příštím roce, kdy už se rozhodně na pandemii koronaviru vymlouvat nelze.
Svou politikou se pak Babiš snaží snaží zavděčit především penzistům, ke kterým je velmi štědrý. Naproti tomu k důchodové reformě se nezná, protože tou body u voličů, na které míří, nezíská. Jak to ale celé jde dohromady s tím, že to všechno Andrej Babiš údajně dělá pro naše děti? A že nelže? Své plány chce plnit? A hlavně, že podaná ruka platí a že se drží slovo? Nijak. V jednom má ovšem Babiš pravdu: Akce nespokojených občanů je skutečně na místě.