Důležitým tématem následujících měsíců je, zda se vládní pětikoalice dokáže domluvit na společném kandidátovi na prezidenta. Pokud se jim to podaří a svého prezidentského uchazeče plně podpoří, a především vyberou tu správnou osobnost, může být opravdu jejich kandidát zvolen hlavou státu. V této souvislosti se často objevuje jméno předsedy horní komory parlamentu Miloše Vystrčila. Může ho skutečně pětikoalice vyslat do prezidentského klání a jaké šance na zvolení prezidentem by měl?
Předně je potřeba říct, že pět politických uskupení není málo, a pokud by se celá vládní sestava dokázala dohodnout na tom, že by do prezidentské volby postavila jednoho kandidáta nebo jednoho podpořila, byl by to obrovský úspěch sám o sobě.
Po zkušenostech z minulých voleb, kdy v roce 2013 kandidáti sněmovních stran s výjimkou Karla Schwarzenberga příliš neuspěli a v roce 2018 politické partaje se svými kandidáty raději ani nepřišly, by dávalo smysl, aby vládní koalice netříštila síly a přišla s jedním prezidentským uchazečem za celou pětikoalici.
Jaká kritéria by měl takový kandidát splňovat a jak si v tomto směru stojí předseda senátu Miloš Vystrčil, o kterém se v této souvislosti také hovoří? Vystrčil je aktuálně šestý v pořadí podle kurzu, jaký na jeho vítězství v příští prezidentské volbě vypsala sázková kancelář Fortuna.
Dlouholetý senátor a bývalý hejtman Kraje Vysočina rozhodně splňuje to, co se u prezidentských kandidátů často uvádí jako velké plus a někdy dokonce jako skoro nutná podmínka – má značnou politickou zkušenost, v politice se orientuje a témata, která budou i součástí předvolební diskuze uchazečů o post hlavy státu, pro něj nejsou ničím novým.
V tomto ohledu by měl Miloš Vystrčil obstát. Zároveň je hodnotově vyhraněný a dá se říct i nekompromisní, jak předvedl například svou cestou na Tchaj-wan. Kromě toho působí důstojně a umírněně, určitě ne jako člověk extrémů a vyhrocených stanovisek, přesto jsou záležitosti, kde dokáže zaujmout velmi jasný a jednoznačný postoj, ze kterého za žádných okolností necouvne.
Slušný člověk
Vystrčilovou nevýhodou může být ovšem to, že je přeci jen příliš úzce spjatý s Občanskou demokratickou stranou, jejímž členem je od roku 1991. V horní komoře parlamentu byl předsedou jejího senátorského klubu a od roku 2014 je dokonce místopředsedou občanských demokratů. Na nadcházejícím kongresu ODS se však už o tuhle pozici znovu ucházet nechce.
Za zmínku stojí i to, že letos mu končí mandát senátora, který by rád na podzim opět obhájil. Pokud by tak chtěl vstoupit do klání o post prezidenta republiky, kandidoval by na něj tím pádem jako znovuzvolený senátor a s velkou pravděpodobností i jako pokračující předseda senátu.
Přílišná spjatost s ODS by však pro Miloše Vystrčila nemusela být tak velký problém, kdyby získal podporu všech stran vládní pětikoalice, v takovém případě by si k němu mohly najít cestu i další skupiny voličů, nejenom ti, kteří mají blízko k partaji, v jejímž čele najdeme Petra Fialu.
Další potíž u šéfa horní komory parlamentu Vystrčila spočívá v tom, že bohužel nemá ten správný šmrnc a razanci. Už teď mu bývá vyčítáno, že není dostatečně výrazný, a je pravda, že kdyby nebylo jeho cesty na Tchaj-wan, je docela dobře možné, že by si většina veřejnosti vůbec nevšimla toho, že se po zesnulém Jaroslavu Kuberovi stal předsedou senátu právě on.
Vystrčil na sobě v tomto směru pracuje a snaží se vystupovat státnicky a pokud možno důrazně. Pokusil se o to nejnověji i ve svém novoročním projevu, ve kterém mimo jiné prohlásil: „Výsledek voleb byl nakročením ke změně, ke změně v politické kultuře. Já bych byl rád, kdyby v roce 2022 tato změna politické kultury pokračovala. Pokud tomu tak má být, tak je důležité, abychom si zachovali slušnost, sebevědomou slušnost. Například prezident Václav Havel je vnímán jako slušný člověk, přesto Václav Havel nikdy neuhnul, a pokud bojoval za svobodu, tak byl ochoten obětovat i tu svobodu vlastní. Rovněž tak naši hrdinové, členové paravýsadku Anthropoid, byli ochotni riskovat svůj život za svobodu. Nezapomínejme na to, zkusme v tom roce 2022 nejen na to vzpomínat, ale také na to navázat svými vyjádřeními a třeba i svými činy nebo skutky.“
Tři skautské zákony
Těžko tato slova nevnímat v kontextu prezidentské volby, která nás čeká už za rok. Prezidentské ambice a záměr kandidovat je z nich celkem dobře patrný. Stejně tak se z nich dá vyčíst to, že Miloš Vystrčil se bude snažit projevovat takovým způsobem, aby mohl být přijatelným a volitelným pro každého, kdo v loňských volbách dal svůj hlas stranám vládní koalice.
Ve Vystrčilově projevu tak najdeme jak důraz na hospodárnost a zkrocení zadlužování České republiky a růstu cen, zejména energií, tak důraz na boj proti klimatickým změnám a očekávání směrem k Evropské unii. V první řadě zde však převažuje vyzdvihování demokracie, svobody a slušnosti.
Na jiném místě pak šéf horní komory parlamentu zdůraznil: „Pokud mluvíme o změně, tak tady platí jedna velmi důležitá věc. Žádná změna ve společnosti nenastane, pokud nepřistoupíme na změnu v sobě samých. Když se papeže Františka zeptali, jestli překonáme, jestli se vypořádáme s pandemií, on zjednodušeně řečeno odpověděl: ano, určitě se s ní vypořádáme, máme na to dostatek energie, schopností i prostředků. Ale to není ta nejdůležitější otázka. Nejdůležitější otázkou je, zda po té pandemii budeme lepší, nebo horší. To záleží na každém z nás, na tom, zda dokážeme přistoupit na změnu sami v sobě, zda každý z nás po té pandemii bude lepší, nebo horší.“
Opět v tom můžeme slyšet návaznost na odkaz Václava Havla, kterého Vystrčil ve své řeči explicitně ocenil, a jeho politiku. Otázka je, jestli tahle sázka na Havla může vyjít. V první řadě by se k ní však musely odhodlat strany vládní pětikoalice a samozřejmě by pak také záleželo na tom, jaké protikandidáty by Miloš Vystrčil měl. Pořád se ale může ukázat, že politik, který končí svůj novoroční projev třemi skautskými zákony, je prostě moc.