Jiří Gavor FOTO: Jiří Gavor / se souhlasem
FOTO: Jiří Gavor / se souhlasem
Ceny základních surovin na rotterdamské burze se zvyšují vlivem napětí na trhu, vysvětluje důvody růstu cen benzínu a nafty v Česku v rozhovoru pro deník FORUM 24 analytik společnosti ENA Jiří Gavor. Popisuje také, jaké možnosti má vláda Petra Fialy ve snaze cenu pohonných hmot snížit. Kromě jiného pak rovněž upozorňuje na to, že do severozápadní Evropy se kromě ropy z Ruska dovážely i ropné produkty.
Cena pohonných hmot opět vyskočila na rekordní úroveň, dá se říct, jaké to má aktuálně příčiny? Co za tak vysokou cenou stojí?
V podstatě jsou tam dva protichůdné vlivy. Na jedné straně je to, jak se česká vláda a ještě ve větší míře německá vláda snaží srazit jejich cenu formou snížení spotřební daně. To je známá kauza, u nás o 1,5 koruny, v Německu to bylo tuším až kolem 8 korun. Nicméně ten efekt se vlastně negoval tím, že zase vzrostly ceny základních surovin na rotterdamské burze. V podstatě je to ještě více klíčový parametr než samotné ceny ropy, i když to úzce souvisí.
Většinou sledujeme vývoj cen ropy jako takové, nicméně, v podstatě pro čerpadláře nebo pro distributory pohonných hmot se tam ty kotace většinou odvíjejí od burzovních cen, které jsou pro jednotlivé produkty zvlášť. To znamená, může se tam trochu lišit i vývoj od nafty a benzínu. To jsme si také všimli, že třeba to pořadí výhodnosti se může měnit, a ty ceny jsou tam vysoké. To je základní ukazatel.
Pak jsou samozřejmě podezření na nepřiměřenost marží v jednotlivých částech toho řetězce. To znamená čerpadláři na konci, distributoři a výrobní marže v rafinériích. Nicméně, aniž by se to příliš zkoumalo, je celkem jasné, že výrobní marže v polských, českých, slovenských a maďarských rafinériích jsou nyní mimořádně vysoké, daleko vyšší, protože mají ve srovnání s rafinériemi, které už třeba nekupují ruskou ropu přes ropovod Družba, sice dočasně, ale podstatně nižší náklady. Samozřejmě že ruská ropa je nyní prodávána s diskontem. Nicméně svoje produkty navazují jako vždycky, a vždycky to tak bylo, na kotace v Rotterdamu, které jsou výše.
To znamená, že rafinační marže v našem regionu dočasně z úrovně dejme tomu třeba jedno až dvě eura povyskočily na pět, šest, sedm eur. Přesný výpočet se tam samozřejmě v čase mění právě podle toho, jak se mění ceny ropy a produktů na trhu v Rotterdamu. Na druhou stranu je fakt, že je to systém, který lze těžko bourat například nařízením vlády, protože je to už neregulovaná komodita. Jsou to mezinárodní firmy, které operují jako třeba v našem případě společnosti v polském vlastnictví na českém území. Také je otázka, nakolik by to bylo zase dobré, protože všechny tyto rafinérie budou muset významně investovat právě do adaptačních opatření, takže by bylo trochu problematické zrovna nyní nechávat minimální zisk v rafinériích, od nichž budeme očekávat, že v brzké době přizpůsobí třeba svoje rafinační procesy technologii přechodu na neruské typy ropy. Před takovým unáhleným řešením osobně spíše varuji.
Souvisí zvyšování cen na rotterdamské burze s napětím na trhu nebo i s tím, jaké konkrétní kroky podniká ruský režim?
Nepochybně. Situace je taková, že přestože náš region dostal výjimky, tak jednak není stanoven termín konce přepravy ropy ropovodem Družba. Když se o tom hovoří, tak rámcově, že bychom z něj měli odejít do dvou let, ale termín není stanoven. Česká republika má pak konkrétní výjimku pro naftu a benzín – to znamená ropné produkty – takže 18 měsíců můžeme kupovat produkty vyrobené z ruské ropy. Nicméně problém je v tom, že jsme je tradičně dováželi třeba i z oblasti severozápadní Evropy, z německých rafinérií.
Hodně se dováželo ze Slovnaftu, a přestože je budeme moci přechodně dovážet, tak ta surovina na trhu bude chybět, protože typicky němečtí, belgičtí, holandští obchodníci a distributoři, kteří částečně nakupovali ruské produkty, vyrobené přímo v ruských rafinériích, se bez nich budou muset obejít, proto vzniká napětí na trhu. A vývoz nejen ruské ropy, ale hotových produktů do severozápadní Evropy, o čemž se moc nemluví, byl poměrně značný, takže chybí ruské produkty na trhu, nejen ropa.
Ještě k možnostem vlády s tím něco dělat, zmínil jste kontrolu marží, snižování daní, má ještě jiné? Nebo by musela daně snižovat mnohem razantněji, aby to mělo nějaký vliv?
Snižování spotřební daně je určitě zcela legislativně čisté. Je to v pravomoci vlád a i stanoviska Evropské komise jsou v tomto směru zajedno. Evropská komise také doporučila snižování daní jako jednu z možností v celé sérii opatření, jak spotřebitelům ulevit, takže to není nic, co by vyčuhovalo a nebyli bychom v tom sami. Koneckonců ve srovnání s Německem naše snížení daně o korunu padesát bylo opravdu spíše hodně malé, takže je to možnost. Samozřejmě okamžitě budete terčem kritiky. Bohužel, když se to potká s nárůstem cen, nebude to mít reálný efekt. Podle mého názoru to tvrzení není úplně správné, protože snížení spotřební daně podle mě motoristům pomohlo.
Takže cena nafty by byla ještě vyšší, kdyby se daň nesnížila?
Určitě, koneckonců tomu nasvědčuje i monitoring čerpadlářských marží, který jednorázově udělala vláda, ale koneckonců dělá ho i státní podnik Čepro. Je to k dispozici. Kdyby úleva o korunu padesát, s DPH o korunu osmdesát nebyla, samozřejmě to poskočí ještě trochu nahoru. Úleva to jednoznačně byla. Pochopitelně nedomnívám se, že by mělo být regulováno přímo tržní prostředí u koncových pump. To by přišlo na řadu naposledy, kdyby opravdu bylo dokázáno, že se to zneužívá, ale myslím si, že výsledky kontrol marží, které celkem podporuji s tím, aby si státní orgány vytvořily určitý názor na to, co se děje na trhu, neprokázaly nějaké jejich masivní zneužívání.
Kolem března, dubna, bezprostředně po ruské agresi byl trh zmatený a byly tam obrovské rozdíly. Například z notoricky známé nejlevnější značky Tank ONO, která má politiku minimálních marží a je to typicky nejlevnější značka na trhu, ale s velkou výtečí, se na dva týdny v dané lokalitě stala značka dražší než třeba Shell, protože na trhu byly opravdu velké zmatky. Nyní si to zase spíše sedlo a existují dražší značky, zahraniční značky. A pak jsou lokální, české značky, které jsou spíše levnější, takže by se dalo říct, že tržní prostředí není výrazně pokřiveno.
Další věc, kterou vláda plánuje, je ukončení povinného přimíchávání biosložky do paliv od července, může to pomoci, nebo je to spíše drobnost?
Je to spíše drobnost, protože teď už se to asi nezmění, ale je to jedna z možností, jak uspořit. Nicméně, nebude to mít výrazný dopad ze dvou důvodů. Jednak poměr, kdy biosložka ve srovnání s ropou byla klasicky výrazně dražší, teď úplně neplatí, jak se zdražily ropné produkty. Ten cenový rozdíl už moc není, když je ropa o hodně dražší. Potraviny jdou sice také nahoru, takže neplatí, že produkty z řepky by stály na místě, ale přece jenom ten diferenciál není tak vysoký, jak to bylo počítáno původně. A za druhé, a to už je také známo, distributoři jsou při prodeji pohonných hmot vázáni druhou závaznou direktivou Evropské unie, která zrušena nebyla, aby byly splněny limity v gramech CO2 na sto kilometrů daného paliva. Jsme vázáni evropskou normou, takže důsledkem toho Čepro jako státní podnik, který bezpochyby respektuje nařízení vlády, stejně uzavřel kontrakt s Agrofertem na letošní rok a bude v tom zřejmě pokračovat i další rok. Proto si nemyslím, že by to mělo nějaký významnější dopad, bohužel.
