Předseda polské vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) Jarosław Kaczyńsky. FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
V německých i polských médiích probíhá nový skandál. Lídr polské vládní strany Právo a spravedlnost Jarosław Kaczyński totiž opět přitvrdil své ostře nacionalistické vystupování a dopustil se nebývale brutální urážky sousední země. Během jednání svého poslaneckého klubu obvinil novou německou vládu, že chce pod pláštíkem federalizované Evropy vybudovat německou „čtvrtou říši“. Jeho straničtí kolegové sice omlouvají tento výrok tím, že první ani druhá německá říše nepředstavovaly nic víc než jen dominující mocnost, ale Kaczyńského záměr spojit současné demokratické Německo s přízrakem zločinného nacistického režimu je z jeho výroku zcela zřejmý.
Je přitom celkem jasné, co vadí polským ultrakonzervativcům na případném prohloubení evropské integrace. Tlak Evropské unie na dodržování pravidel právního státu je totiž dovádí k zuřivosti. Chápou svoji státní suverenitu především jako právo nerušeně provozovat lumpárny, bourat svobodu a demokracii a nedodržovat smlouvy, v nichž se každá členská země EU zavázala respektovat evropské právní normy a standardy svobodných zemí.
Polská vládní strana nedávno uspořádala tzv. Varšavský summit, kde vytvořila s dalšími nacionalistickými a ultrapravicovými stranami mezinárodní frontu odboje vůči liberálnímu duchu Evropské unie. Nechyběl tu Viktor Orbán či španělský nacionalista Santiago Abascal. Hvězdou summitu ale byla šéfka francouzského krajně pravicového Národního sdružení (RN) Marine Le Penová, která je smutně proslulá svojí finanční vazbou na ruskou vládní garnituru Vladimíra Putina.
V českých médiích máme již několik let rozšířený zvyk popisovat s vervou úpadek polské a maďarské demokracie, a přitom zapomínat na svůj vlastní český problém. Tím se vyznačují zejména média veřejnoprávní. Můžeme si tak třeba na rozhlasové stanici ČRo PLUS poslechnout dlouhý rozhovor o ohrožení demokracie s americkým politologem Yaschou Mounkem z Univerzity Johnse Hopkinse a ani jednou nezazní, že česká demokracie v nedávných říjnových volbách doslova utekla hrobníkovi z lopaty. Pak je tu celá řada soukromých médií, které naopak maďarskou a polskou cestu zpátky do temné minulosti omlouvají, anebo dokonce oslavují.
Český problém s demokracií je přitom stále podobně vážný.
Autoritářské hnutí ANO nemohlo navzdory největšímu množství mandátů sestavit vládu. Jeho přirozenými spojenci jsou extremisté zprava a zleva a ti se kromě antievropské SPD nedostali do sněmovny. Těchto milion propadlých hlasů spolu s půl milionem okamurovců tvoří silně antiliberální proud v české společnosti. Tyto lidi jinak známe i z antivaxerských demonstrací, víme o nich, že se považují za vlastence, rádi mávají českými vlajkami a holdují ruské dezinformační propagandě. Kdyby se tyto síly dokázaly zorganizovat, měli bychom dnes v podstatě fašistickou vládu. Miliardář Andrej Babiš není nadarmo obdivovatelem a přítelem Viktora Orbána. Jeho pravděpodobná a očekávaná prezidentská kampaň bude nepochybně postavená na vypjatém nacionalismu a protievropské rétorice. Babišův nápad se znárodněním hory Říp ukazuje, že nás čeká před prezidentskou volbou celý gejzír hnědorudých absurdit, jež mají v naší společnosti vděčné fanoušky.
A aby to celé bylo ještě složitější, tak současná vládní Občanská demokratická strana zasedá v Evropském parlamentu ve stejné frakci s polskou stranou Právo a spravedlnost Jarosława Kaczyńského či také s neofašistickou stranou Bratři Itálie a s řadou dalších krajně pravicových nacionalistických stran. Jedná se o malý klub Evropských konzervativců a reformistů (ECR). Na půdě Evropského parlamentu jde v podstatě o spolek bezvýznamných kverulantů.
Je jasné, že ODS Petra Fialy reprezentuje liberální konzervatismus, který může být v některých ohledech sice skeptický vůči evropské integraci, ale stojí přitom pevně na principech svobodné společnosti. Jenže pak je tu ještě poslanec Jan Zahradil a ten představuje docela jinou ODS. Tu, která má stále ideově blízko ke svému zakladateli Václavu Klausovi, který již několik let šíří temné bludy ruské propagandy, jako by mu při návštěvách Putinových seancí soudruzi v Moskvě doslova vymyli mozek.
Česká společnost ještě ani zdaleka nevybrala zatáčku, která nám hrozí možným vykolejením z demokratické cesty a upadnutím do nějaké novodobé formy fašismu. Sice nám tu pomalu vymírají naši stalinští komunisté, ale bohužel je bohatě nahrazují jurodiví slovanští vlastenci, což je v dnešní době možná ještě nebezpečnější živočišný druh.
Nežijeme tedy jen v době Kaczyńského a Orbána, kteří ve svých zemích likvidují svobodná média a podřizují si justici. Žijeme také stále ještě v éře Andreje Babiše, který dělal celá léta jinou formou totéž a který nám přitom chce znovu vládnout. Je velmi nutné ho definitivně zastavit.
Koketérie dnešní ODS s evropskými nacionalisty je mimo jiné riskantní i proto, že může bránit jejím politikům ve výhledu na fatální nebezpečí, které v České republice dosud nebylo zažehnáno.
Konzervatismus je legitimní a úspěšnou politickou doktrínou, pakliže je spojený s liberální praxí a s otevřeností vůči západnímu světu. Pak tu ale máme také ruskou, polskou a maďarskou verzi konzervatismu, který v této podobě zejména konzervuje zaostalost a nesnáší svobodu. To není pro ODS příliš dobrá společnost. Řeči pana Kaczyńského o německé „čtvrté říši“ jsou děsivé. S takovým člověkem už nemůžeme sedět u jednoho stolu v jednom společném klubu. Je přitom naprosto nešťastné, že hlavní česká vládní strana nezasedá na evropské scéně v nejsilnější frakci liberálně-konzervativní Evropské lidové strany. Postavení české vlády by bylo v EU mnohem silnější.
Andrej Babiš sice žádnou ideologii nemá a ideově stojí vždy tam, kde je to pro něj nejvýhodnější. Logika jeho populismu ho ale táhne k Orbánovi a vede ho pryč od demokracie, pryč od svobody, a proto své spojence má už jenom mezi extremisty. Obrana demokracie v České republice a také obrana naší příslušnosti k moderní civilizaci je velmi naléhavým úkolem.
Není vůbec vyhráno. Naopak nám hrozí prohra, když se důkladně nepostaráme o pevné základy svobodné společnosti, které by už žádní Babišové či Okamurové nevyvrátili.
