Opoziční strany v čele s Piráty a ODS, které se rozhodly vytvořit dvě koalice, by měly už teď promýšlet a domlouvat svoji strategii po letošních sněmovních volbách. Na první pohled se sice může zdát, že je na to zatím brzy, ovšem z výroků prezidenta Miloše Zemana jasně plyne, že po volbách nastane zdlouhavý a neúprosný zápas, ve kterém uvedené opoziční strany mohou zvítězit jen v tom případě, že budou mít pevné nervy, dostatek trpělivosti a hlavně budou dohodnuté na tom, že žádná z nich neustoupí, a jednota mezi nimi se nezačne drolit. A samozřejmě shoda na tom musí panovat i uvnitř jednotlivých subjektů. Jen tak mohou uspět i v situaci, kdy Zeman říká pokaždé něco jiného, jako kdyby měl výpadky paměti, a na jeho slova se nedá absolutně spolehnout.
Prezident Miloš Zeman na otázku, jak bude postupovat po sněmovních volbách při výběru premiéra, v rozhovoru pro Mladou frontu DNES z 21. ledna odpověděl, že jako první na pásce dostane první šanci ten, kdo volby vyhraje, a hned pokračoval: „Výhra ve volbách se měří počtem získaných mandátů. Dodal bych počtem získaných mandátů pro konkrétní politickou stranu. Nikoli pro koalici. Uvědomte si, že ty dvě koalice, které teď vznikly, jsou v podstatě hozením záchranného lana stranám, které by možná do parlamentu nepronikly. Tedy STAN, lidovci a TOP 09.“
To je ovšem velká novinka, protože ještě 10. ledna v rozhovoru pro Blesk.cz Zeman svůj postup v případě jmenování premiéra popisoval dost odlišně: „Podívejte se, něco jiného je předvolební situace, kdy říkáte nikdy, nikdy, s tímhle nikdy nepůjdu. A pak je povolební situace, kdy opatrně naznačujete, tak s tímhle bych možná šel. Já si počkám na tu povolební situaci, a ať už to bude kdokoliv, bude muset mít kromě vítězství ve volbách také zajištěnou, pokud nedostane jednapadesát procent, nějakou koalici, protože co se stane, když ho jmenuji premiérem, tak on sestaví vládu, s tou vládou půjde do sněmovny a požádá o důvěru. Když tu důvěru nedostane, tak prezident má ještě jednu šanci jmenovat premiéra, může to být tentýž, může to být druhý na pásce a tak dále, a podle ústavy třetí šanci už má potom předseda poslanecké sněmovny.“
Takže jak to tedy je? Bude hlava státu chtít, aby ten, koho jmenuje premiérem, měl už zajištěnou nějakou koalici, jak tvrdil pro Blesk.cz, nebo zkrátka pověří sestavením vlády toho, jehož strana (nikoli koalice) získá nejvíce poslanců? Nevíme, prezident Zeman říká pokaždé něco jiného. Je to zkrátka zmatek, učiněný chaos. Do voleb to může změnit ještě pětkrát a po nich to může být zase úplně jinak.
Zákeřné nadržování hlavy státu
Znamená to, že prezident je tak úskočný a tak moc straní Andreji Babišovi a hnutí ANO, že říká prostě jen to, co mu zrovna přijde v daný moment z hlediska jeho cílů, taktiky a rafinovaného kalkulu nejlepší, a už vůbec mu nezáleží na tom, že před několika dny tvrdil něco úplně jiného?
Anebo mu špatně slouží paměť a už si nepamatuje, co říká, a má problém udržet, co v kterém rozhovoru odpovídal, a tak se mu to všechno plete dohromady a motá páté přes deváté a pokaždé říká něco jiného? Asi nemá smysl se snažit za každou cenu rozsoudit, která varianta je ta správná.
Z hlediska dopadu na uvedené dvě koalice v těch možnostech stejně nakonec není moc velký rozdíl. V obou případech je jasné, že opoziční strany – tedy Piráti, ODS, hnutí STAN, křesťanští demokraté a TOP 09 – nemají jinou možnost než počítat s tím, že prezident vůči nim neprojeví ani špetku vstřícnosti, a naopak udělá vše pro to, aby součástí příští vlády bylo hnutí ANO, ať už s Babišem, nebo bez Babiše.
Obě zmíněné koalice a jejich členové tak vrtochům prezidenta – bez ohledu na to, zda jsou zaviněné jeho chatrnou pamětí, či zákeřným nadržováním jednomu hnutí a jeho předsedovi – mohou čelit jedině tak, že se spolu domluví na povolebním uspořádání už před volbami a této dohody se budou držet a neuhnou z ní.
Součástí této strategie by muselo být i to, že do čela sněmovny prosadí svého kandidáta. Ten by nakonec po dlouhém zdržování, kdy Miloš Zeman vyčerpá své dva pokusy jmenovat premiéra, jež zřejmě budou směřovat k tomu, aby předsedou vlády byl Andrej Babiš nebo někdo mu blízký (případně Babišův koaliční partner), mohl umožnit to, aby premiérem byl jmenován někdo, kdo Babišovo hnutí do vlády už nepustí. Jednoduché to ale nebude a samozřejmě to vyžaduje také to, aby jedna z uvedených koalic hnutí ANO ve volbách opravdu porazila, protože bez toho takový manévr moc dobře udělat nepůjde.
