Zmařená dostavba Temelína, podpora velkých zahraničních firem, de facto stamilionový dar pro bankrotující OKD. Premiérem však byl odkopnut z jiných, zástupných důvodů.
Bývalý ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek (ČSSD), který byl donucen na konci února odejít, je nesporně erudovaným ekonomem, ale zároveň působil jako takový typický výrazně levicový (socialistický) ministr. Navíc jeho znalosti a schopnosti selhaly, když nechal v roce 2014 zastavit dostavbu jaderné elektrárny v Temelíně, protože si chtěl napsat svou vlastní energetickou koncepci (která dosud není hotová, ale rozvoj jaderné energetiky v ní rozhodně nebude chybět, jak bylo zřejmé od samého počátku). Nový ministr průmyslu, kterým se stal sám premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD), přitom chce dostavět Dukovany. Zdá se tedy, že vláda neví, co chce.
Co dalšího ministr Mládek ještě vyvedl? Extrémně podporoval různé slevy na dani z příjmů i jiné investiční pobídky zejména pro velké zahraniční firmy a také podporoval export. Státní agentura pro podporu investic CzechInvest zprostředkovala v roce 2010 investice pouze za 15 miliard korun, v dalším roce za 33 miliard, dále za 20 miliard a v roce střídání Nečasovy a úřednické Rusnokovy vlády za 48 miliard. Naproti tomu v Mládkově éře zprostředkovala i přes stanovenou nižší míru podpory investic (a tím ztížené lákání investorů) investice za neuvěřitelných 87 miliard v roce 2014, 45 miliard v roce 2015 a 64 miliard v roce uplynulém.
Sociální demokraté přitom nyní plánují velkým zahraničním investorům škodit. Připravují vyšší zdanění velkých firem obecně a stejně tak se budou snažit omezit odliv dividend do zahraničí. Zdá se tedy již podruhé, že sociální demokraté nevědí, co chtějí.
Mládek také dělal, stejně jako i někteří z jeho předchůdců z řad levice i pravice, vrásky obyvatelům lokalit s ložisky uhlí v severních Čechách, kterým připravil plány na rozšíření těžby a které pak vláda, zejména právě kvůli Mládkovi, několik měsíců napínala, zda nepřijdou o své domovy.
Kvůli panu ministrovi také vláda (tedy nakonec i ANO a lidovci) věnovala 700 milionů korun bankrotující soukromé společnosti OKD. Tedy, nejednalo se o dar, nýbrž o půjčku, ale snad nikdo rozumný nemůže počítat s tím, že by se státu vrátily všechny peníze zpátky, natož s úroky. Vláda nad OKD ani žádným způsobem nepřevzala kontrolu. Děkujeme, pane ministře!
Nic z výše uvedeného však pan premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) a víceméně ani zbytek vlády nepovažuje za problém. A tak Mládkovi podkopli nohy až mobilní operátoři. Přišel totiž s návrhy na změnu jejich fungování. Některé návrhy měly pomoci konkurenčnímu prostředí (zvýšení pokut či zkrácení doby pro přenesení mobilního čísla). Přišel však také s návrhem zakázat operátorům nabízet slevy zákazníkům, kteří chtějí přejít od jednoho operátora k druhému. Je jisté, že tím by bylo konkurenční prostředí značně poškozeno. To však nebylo hlavním důvodem odvolání. Kritika od vládního partnera, „Babišovy“ strany ANO i z dalších stran se snesla kvůli vysokým cenám mobilních dat, byť právě v souvislosti s předložením novely telekomunikačního zákona. Ministr Mládek s vysokými cenami prý nic nedělá. Jenže ceny jsou přece otázkou svobodného trhu. Není tak úplně jisté, že by ceny těchto služeb byly výrazně nižší při případném vstupu nových hráčů na trh. I kdyby ale u nás nebylo příliš soutěživé prostředí, mohou s tím něco dělat příslušné úřady (telekomunikační a tzv. antimonopolní). Můžeme spekulovat nad tím, jak velké pravomoci tyto úřady mají mít, ale nelze házet vinu na ministra Mládka.
Jak už FORUM 24 uvedlo dříve, největší Mládkovou chybou v očích premiéra se tak zjevně stal jeho špatný obraz na veřejnosti kvůli mobilním datům. Žádný Temelín, žádné úlevy pro vybrané, žádné dáreček pro bankrotující OKD. To vše bylo v očích premiéra v pořádku. V odvolání však, jak upozorňují někteří komentátoři, mohlo sehrát vliv, že je pan ministr z jihočeské ČSSD, která Sobotku zrovna nedávno nepodpořila jako kandidáta na předsedu strany. Proč by měl v křesle držet člověka, který mu podporu nezajistil, když si může jmenováním jiného člověka třeba „koupit“ podporu jiného regionu nebo jinak posílit svůj vliv ve straně? Tak se alespoň ptají někteří pragmatici.
