Tornádo se jihem Moravy prohnalo ve čtvrtek večer. Kdy měl prezident republiky nejpozději promluvit k národu? V pátek ráno. Kdy promluví Miloš Zeman? V sobotu večer. A původně to mělo být až v neděli při dlouho plánovaném vystoupení. Je tu naprosto zásadní otázka. Proč?

Je to téma, které se Českou republikou motá dlouhodobě: Co je s Milošem Zemanem. Proč trvá jeho restart několik dní? V jaké je doopravdy kondici? Jak vlastně rozhoduje? A kdo vlastně v této zemi prakticky vykonává pravomoci prezidenta? Jak je možné, že Zeman není schopný vystoupit okamžitě? Co mu brání? Máme prezidenta?

Je to mnoho otázek, které jsou bohužel na místě. Jak ukázaly události v posledních měsících, především ta ve čtvrtek, je naprosto nezbytné řešit zdraví prezidenta republiky. Co kdyby na Moravě nezabíjelo a nelikvidovalo vesnice tornádo, ale cizí armáda? Také bychom čekali dva až tři dny na restart prezidenta? Také bychom čekali dva až tři dny na to, až vrchní velitel ozbrojených sil začne pracovat? Co má tohle znamenat?

Každý normální politik reagoval hned. Hned znamená ve čtvrtek večer. Ne v neděli. Tweetovali, vydávali prohlášení, povzbuzovali, vyráželi pomáhat. Takový šéf lidovců Marian Jurečka v pátek ráno sedl do svého traktoru s čelním nakladačem, na vlek naložil střešní latě, krycí plachty a prostě jel pomáhat. Zeman neudělal nic. Bude mu trvat dva dny, než alespoň promluví.

Tohle není o bolesti nohou a špatné chůzi. Kdyby šlo jen o tohle, jinak zdravý prezident by se nechal naložit do prezidentského Superbu a jel by na místo. Tam by, klidně i z vozíku, promluvil s lidmi, povzbudil by je, přislíbil by pomoc. Byl by tam. Byl by s lidmi. Ale Miloš Zeman je zabarikádovaný kdesi v Lánech nebo na Pražském hradě a mlčí. V lepším případě sleduje teletext.

Je čas říci si naprosto upřímně: Tahle země nemá plnohodnotného prezidenta a nikdo neví, kdo jeho pravomoci vykonává.