Americký prezident Donald Trump byl sice vždycky velice oblíbený mezi voliči své strany, ale jeho vztahy s ostatními významnými republikánskými politiky ideální vždy nebyly. Významný senátor Lindsey Graham například ještě v primárkách říkal, že vybrat si mezi Trumpem a Tedem Cruzem je jako volba mezi smrtí zastřelením a otrávením. Nicméně právě díky prezidentově silné podpoře mezi obyčejnými voliči se drtivá většina stranických funkcionářů dříve nebo později postavila na jeho stranu. Existují náznaky, že to epidemie koronaviru pomalu mění.

Systém amerických voleb je velice komplikovaný a všechny federální volby probíhají najednou. Když jdou tedy Američané k urnám vybrat prezidenta, hlasují zároveň také pro své zástupce ve Sněmovně reprezentantů a jednou za šest let i v Senátu. Není vůbec výjimečné, že nejvyšší výkonný úřad v zemi získá jedna strana, ale jednu z komor zákonodárného sboru ovládne ta druhá.

Dwight Eisenhower, Bill Clinton a Barrack Obama sice svůj mandát obhájili, ale většinu ve sněmovně získala opozice. Richard Nixon, Ronald Reagan a George Bush starší pak i přes vítězství ve volbách nezískali pro svou stranu dolní komoru Kongresu ani jednou. Je to částečně tím, že američtí voliči vyvažují, a částečně tím, že jednomandátové volební obvody a primárky nahrávají větší nezávislosti zvolených zákonodárců na jejich straně.

Ve stejné straně, a přece jinak

Americké politické strany tak jsou v mnoha ohledech spíš volnými a poměrně široce rozkročenými koalicemi, kde se protínají místní a celonárodní zájmy. Zvláště senátoři musí své kampaně hodně uzpůsobit voličům v jednotlivých státech. Může se tak stát, že tvrdí jiné věci než kandidát, který za tu samou stranu usiluje o prezidentský úřad.

Demokratický senátor za stát Montana, kde bývají voleni republikánští prezidentští kandidáti, tak například v rozporu se svou stranou hlasuje v otázkách imigrace. Naopak republikánská senátorka za poměrně liberální Maine podporuje právo žen na potrat, opět v rozporu se stranickou linií. Pokud kandidáti a kandidátky seznají, že nějaká část programu či kampaně prezidentských kandidátů vlastní strany poškozuje jejich šance na znovuzvolení, nemívají problém postavit se proti.

Ne revoluce, ale odklon

To, co se v současnosti odehrává v republikánské straně v souvislosti s prezidentovým postupem v krizi způsobené pandemií nemoci COVID-19, se nedá označit za revoluci. Přímá kritika z vlastních řad je pořád dosti vzácná. Přesto je ale snaha distancovat se v některých ohledech patrná. Dokonce i předseda republikánské většiny v senátu Mitch McConnell přestal držet prezidentskou linii. Jeho nezvolení by přitom v republikánům nakloněném Kentucky bylo velkým překvapením.

Navzdory sílícím prezidentovým útokům proti doktoru Anthonymu Faucimu, řediteli Centra pro alergie a infekční nemoci, mu naopak McConnell vyjádřil naprostou podporu. Sice Trumpa přímo nekritizoval za jeho chování vůči Faucimu, ale už skutečnost, že se postavil tak radikálně na opačnou stranu, o něčem svědčí. V minulosti by to bylo jen těžko myslitelné.

Posun od kauzy Vindman

Když se například Bílý dům pustil do Alexandera Vindmana, který svědčil proti prezidentovi v procesu impeachmentu, republikáni včetně McConnella spíše mlčeli, nebo se k útokům dokonce připojili. Jediný, kdo se postavil proti zpochybňování Vindmanova patriotismu na základě toho, že se narodil na Ukrajině, byl senátor Mitt Romney, který pak i hlasoval pro prezidentovo odsouzení.

Otevřená podpora pro Fauciho tak není maličkost, byť by se tak mohla jevit. McConnell navíc není sám. Trumpovo dlouhé odmítání nosit masku, tvrzení, že virus zmizí sám od sebe, a řeči o omezení testování jsou mezi jeho spolustraníky čím dál častěji terčem kritiky, byť zatím jen opatrné.

Pandemie a průzkumy

Důvodem může být to, že podle průzkumů se prezidentovy šance na obhajobu mandátu snižují. Pandemií způsobená ekonomická krize, rostoucí počet diagnostikovaných případů nákazy a mrtvých i současné protesty kvůli rasové diskriminaci Trumpovi oblibu zrovna nezvedají. Ta je momentálně na podobné úrovni jako u Jimmyho Cartera a George Bushe staršího v té samé době před volbami. Ani jeden z nich přitom mandát neobhájil.

Čas do listopadu se krátí a naděje, že se podaří do voleb nastartovat ekonomiku, tak klesá. Počet nově diagnostikovaných případů nemoci COVID-19 roste a denní počet úmrtí opět šplhá k tisícovce, kterou i přes lepší péči jistě brzy překročí. Pokud se Trumpovi nepodaří zvládnout alespoň jeden z těchto problémů, pak jsou jeho šance malé. Republikáni si tak možná připravují půdu pro to, aby mohli před voliči říci, že nezvládnutí pandemie není jejich chyba.