Tchaj-wan je vyspělou demokracií a spojencem Západu. FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
Senát Parlamentu České republiky podpořil 20. července další spolupráci Česka a Tchaj-wanu. Obě země v parlamentním usnesení označil za „subjekty mezinárodního práva“. Stalo se tak u příležitosti návštěvy předsedy tchajwanského parlamentu (legislativního dvora) Jou Si-kchuna v Praze. Předseda Jou také poděkoval senátorům a poslancům za podporu jeho země u mezinárodních organizací.
Česko letos podpořilo návrh na pozvání Tchaj-wanu k 75. zasedání Světového zdravotnického shromáždění (WHA). I přes výraznou mezinárodní podporu byla ovšem účast tchajwanským zástupcům opět odepřena. Proti přijetí či jakémukoliv zapojení Tchaj-wanu do Světové zdravotnické organizace (WHO) je Čínská lidová republika.
Osudová rezoluce
Před více než padesáti lety ztratila Čínská republika (ROC) čili Tchaj-wan své zastoupení v Radě bezpečnosti Organizace spojených národů i samotné členství v této mezinárodní organizaci. Dne 25. října 1971 přijalo Valné shromáždění OSN rezoluci číslo 2758 (její schválení podpořilo 76 států, 35 zemí hlasovalo proti a 17 se hlasování zdrželo), na jejímž základě byl Tchaj-wan plně nahrazen Čínskou lidovou republikou (ČLR). Vyloučení z OSN mělo pro Tchaj-wan dalekosáhlé důsledky a výrazně oslabilo jeho mezinárodní postavení. Tchaj-wan se v této slabé pozici nachází dodnes a v současné době ho oficiálně uznává pouze 14 států.
Ačkoliv je Tchaj-wan v současnosti plnohodnotným členem celkem čtyřiceti mezinárodních organizací, mezi nimi například i Světové obchodní organizace (WTO), právě členství v OSN či přinejmenším ve Světové zdravotnické organizaci (WHO), která je její agenturou, by jeho mezinárodní prestiž mohlo významně posílit. Proto se o vstup do těchto organizací Tchaj-wan v posledních letech čím dál intenzivněji pokouší a snaží se vůči rezoluci 2758 vymezovat. Tvrdí, že se rezoluce zabývala pouze otázkou členství ČLR v OSN, avšak není v ní explicitně uvedeno, že by byl Tchaj-wan součástí ČLR nebo že ČLR má právo zastupovat Tchaj-wan a jeho lid v OSN.
Tomuto alternativnímu výkladu, který využívá možností diplomacie, vyjadřují podporu nejen Spojené státy americké, ale i další neoficiální i oficiální spojenci. ČLR naopak tyto snahy doposud úspěšně blokuje a státy hájící účast Tchaj-wanu podrobuje veřejné kritice. Jako příklad lze uvést poměrně nedávný telefonický rozhovor mezi tchajwanským a americkým ministerstvem zahraničních věcí, který proběhl v předvečer projevu generálního tajemníka Si Ťin-pchinga k padesátému výročí členství ČLR v OSN. Ministerstvo zahraničí Spojených států během virtuálního setkání veřejně podpořilo účast Tchaj-wanu v OSN. Uvedlo doslova: „Diskuse se zaměřila na podporu Tchaj-wanu a jeho schopnosti smysluplně se účastnit jednání OSN a přispět tak svými cennými odbornými znalostmi k řešení globálních výzev.“
Takto přímé a jednoznačné vyjádření podpory se neobešlo bez reakce ze strany Pekingu, který trval na tom, že Tchaj-wan právo na členství v OSN nemá, protože: „OSN je mezinárodní vládní organizace složená ze suverénních států, přičemž Tchaj-wan je integrální součástí Číny.“ Dle slov ministerstva zahraničí ČLR byla otázka zastoupení Tchaj-wanu na úrovni OSN již vyřešena vydáním stále platné rezoluce 2758 a Washington by na tuto problematiku již neměl nadále upozorňovat.
Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Čao Li-ťien také nezapomněl Spojeným státům jménem vlády pohrozit narušením vztahů mezi ČLR a USA. V jeho projevu mimo jiné zaznělo: „Pokud budou USA i nadále hrát tchajwanskou kartu, jistě to přinese změnu hry a obrovská rizika pro vztahy mezi Čínou a USA.“
WHO a covidový premiant
Podpora členství Tchaj-wanu v mezinárodních organizacích nevychází pouze od jeho tradičních diplomatických spojenců. Od počátku 21. století schválily americké a evropské zákonodárné sbory řadu zákonů, které nařizují jejich vládám, aby vypracovaly plány, které pomohou Tchaj-wanu získat přinejmenším status pozorovatele. Otázka přijetí Tchaj-wanu do Světové zdravotnické organizace navíc znovu nabyla na aktuálnosti ve světle nedávné koronavirové pandemie. Tchaj-wan se své šance na přijetí pokouší zvýšit argumentem, podle něhož je členství ve WHO spíše obecně humanitární než politickou záležitostí. Bránění účasti Tchaj-wanu ve WHO může mít navíc negativní dopad na zdraví obyvatel ostrova, a to především proto, že se tchajwanské zdravotnické organizace nemohou účastnit setkání WHO, kde se diskutuje o nových přístupech ke kontrole, diagnostice a monitorování nemocí.
Tchaj-wan se v podobné situaci ocitl již v březnu roku 2003, kdy vypukla epidemie SARS. Spojené státy americké již před téměř dvaceti lety zdůrazňovaly potřebu účasti Tchaj-wanu ve WHO, jež je nezbytná pro včasné šíření životně důležitých informací k ochraně zdraví tamních obyvatel. ČLR tehdy stejně jako dnes trvala na tom, že Tchaj-wan jakožto součást jejího suverénního území nemá právo se jednání na půdě WHO zúčastnit, jelikož jeho účast by byla považována za porušení politiky jedné Číny, kterou se diplomatičtí spojenci ČLR zavázali dodržovat.
Tchaj-wan se tak s pandemií covidu-19, která v prosinci 2019 vypukla v čínském Wu-chanu a následně se rozšířila do zbytku světa, musel vypořádat sám. V době, kdy zdravotnictví po celém světě kolabovalo pod náporem desetitisíců nově potvrzených případů denně, se Tchaj-wanu díky včasnému uzavření hranic a zavedení vhodných protiepidemických a karanténních opatření povedlo dopady pandemie snížit na naprosté minimum. Tchaj-wan, vyzbrojený předchozími negativními zkušenostmi s postojem ČLR k šíření epidemie SARS, byl na tuto situaci na rozdíl od zbytku světa připraven.
Hlavním cílem tchajwanských lídrů a odborníků, na rozdíl od vedení ČLR, navíc od počátku nebylo zamést hrozbu epidemie pod koberec a zachovat si tak tvář před zbytkem světa. Prioritou byla především ochrana zdraví obyvatel ostrova a schopnost postupovat v krizi pragmaticky a efektivně. Tchaj-wan se tak v boji s touto zákeřnou nemocí stal, alespoň na určitou dobu, vzorem pro zbytek světa, avšak zdá se, že ani toto malé velké vítězství jej k přijetí do Světové zdravotnické organizace nekvalifikovalo.
V průběhu pandemie covidu-19 se ukázalo, že členství Tchaj-wanu ve WHO není stěžejní pouze pro ostrov samotný, ale může být významným přínosem pro celé světové společenství. Zástupci tchajwanského ministerstva zdravotnictví se totiž již 31. prosince 2019 snažili v e-mailu WHO informovat o existenci neznámého viru, který vykazuje určitou podobnost se smrtelným virem SARS. Zdůraznili přitom i vysokou pravděpodobnost šíření nákazy z člověka na člověka. WHO však pod nátlakem ze strany ČLR varování ignorovala. Tyto události tedy přinejmenším zvýšily světové povědomí o potřebě začlenit Tchaj-wan do mezinárodních organizací alespoň s takovým statusem, aby jeho návrhy a připomínky nebyly brány na lehkou váhu.
O Číně jsme se již bavili
Vysokou míru rezistence vůči přijetí Tchaj-wanu do WHO demonstruje rozhovor, který pár měsíců po vypuknutí pandemie, v březnu 2020, pořídila hongkongská reportérka Yvonne Tonová z Radio Television Hong Kong (RTHK). Poté, co se hlavního poradce generálního ředitele WHO Bruce Aylwarda dotázala, zda WHO za současné koronavirové krize přehodnotí svůj postoj vůči členství Tchaj-wanu, se jí místo odpovědi dostalo pouze zarytého mlčení. Po zopakování otázky se Bruce Aylward z hovoru raději odpojil, načež po opětovném navázání spojení a dožadování se odpovědi ukončil Bruce Aylward celý rozhovor vyhýbavými slovy „O Číně jsme se již bavili.“ Yvonne byla navíc po odvysílání rozhovoru v důsledku tlaku v Hongkongu etablovaných pro-čínských skupin donucena k odchodu z RTHK. Čína tak svou silnou pozicí ve WHO vstup Tchaj-wanu do organizace blokuje i poté, co pandemie koronaviru ukázala váhu a význam jeho členství.
Ani události posledních měsíců nenasvědčují tomu, že by se situace měla v blízké budoucnosti obrátit ve prospěch Tchaj-wanu. Na konci dubna letošního roku ostrov pandemie zasáhla s doposud největší intenzitou. V květnu dosáhla současná vlna vrcholu s týdenním průměrem více než osmdesáti tisíc nakažených za den a v posledních týdnech se počty potvrzených případů pohybují kolem čtyřiceti tisíc denně.
Tchaj-wan se však i přesto za těchto okolností rozhodl následovat příkladu západního světa a postupně upustil od tvrdých opatření, jako byla například povinná čtrnáctidenní karanténa při vstupu do země (nyní snížená na tři dny) či systém skenování QR kódů na všech veřejných místech kvůli trasování. Hranice se však ostrov ani nadále otevírat nechystá a stále platí povinnost nošení roušek na veřejnosti.
Striktní politiku nulového covidu, kterou Tchaj-wan od začátku propuknutí pandemie v roce 2019 prosazoval, vystřídal nový, liberálnější přístup. Podle vyjádření premiéra Su Čen-čchanga se však nejedná o takzvaný model „žití s covidem“, jak ho známe z Evropy i z České republiky. Pro Tchaj-wan je stále nejdůležitější mít pandemii alespoň částečně pod kontrolou, nicméně nelimitovat přitom běžný život a ekonomiku. Zřejmě se tím i vymezuje vůči ČLR, která od počátku letošního roku zavádí drastické lockdowny, během nichž se obyvatelé čínských metropolí jako Šanghaj ocitli mnohdy i na několik dní odříznuti od světa v uzavřených bytových domech, a to bez přísunu potravy a zdravotnické pomoci.
Vytrvalý kandidát
I přesto, že se Tchaj-wan po dlouhou dobu, rovněž i prostřednictvím politiky nulového covidu, pokouší profilovat jako vážený a zodpovědný člen mezinárodního společenství, jehož názory je nutné brát v úvahu, byla jeho žádost o pozorovatelský status na květnovém 75. zasedání Světového zdravotnického shromáždění (WHA) i v letošním roce zamítnuta. Přitom mezi lety 2008 a 2016 (tedy za vlády Kuomintangu, který ve vztahu k Pekingu prosazoval neutrálnější politiku) se mohl Tchaj-wan WHA zúčastnit alespoň jako pozorovatel pod názvem „Čínská Tchaj-pej“. Tato výsada však byla podmíněna každoročním schválením ČLR a po zvolení současné prezidentky Cchaj Jing-wenové z Demokratické pokrokové strany (DPP), se kterou Peking dialog navázat odmítá, o ni Tchaj-wan přišel.
Formální i neformální diplomatičtí spojenci Tchaj-wanu letos iniciovali návrh na pozvání tchajwanského zastoupení k účasti na shromáždění, nicméně po schůzi v den zahájení konference Výkonná rada WHA rozhodla, že již po šesté za sebou zůstane Tchaj-wan ze shromáždění vyloučen. Před konečným rozhodnutím měly za každou stranu možnost krátce promluvit dvě země. ČLR, opírající se o rezoluci 2758, podpořil Pákistán a návrh označil za „politickou manipulaci“.
Ve prospěch Tchaj-wanu vystoupilo Tuvalu a Svazijsko. Zástupkyně Svazijska využila argument vycházející z výše zmíněného alternativního výkladu rezoluce 2758, podle něhož se rezoluce zabývá pouze právem Číny na zastoupení v OSN, a explicitně tak netvrdí, že Tchaj-wan je její součástí. Ocenila Tchaj-wan jako stěžejního „partnera v celosvětovém boji proti pandemii“ a jeho účast ve WHA označila za „problém zdravotní, a nikoli politický“.
Ministerstvo zahraničí Tchaj-wanu událost označilo za hluboce politováníhodnou a kritizovalo WHO, že opět „nedokázala zůstat profesionální a politicky neutrální“. I přesto však náměstek ministra zdravotnictví Lee Li-feng a další vládní úředníci do Ženevy odcestovali, aby měli možnost s ostatními oficiálními účastníky alespoň v kuloárech pohovořit o svých zkušenostech.
K zamítnutí účasti Tchaj-wanu na WHA se obratem ve videovzkazu vyjádřila i prezidentka Cchaj Jing-wenová a zároveň poděkovala více než 70 zemím, které Tchaj-wan v této záležitosti podpořily (oficiální poděkování bylo zveřejněno i na webových stránkách ministerstva zahraničí). Kromě téměř všech oficiálních diplomatických partnerů Tchaj-wanu to bylo také jedenáct podobně smýšlejících zemí, mezi něž se řadí i Česká republika.
Tchaj-wanu však nepomohlo ani zastání ze strany Spojených států amerických, které jej ve vstupu do mezinárodních organizací dlouhodobě podporují. V březnu roku 2020 přijala administrativa Donalda Trumpa zákon Allies International Protection and Enhancement Initiative Act, jehož cílem je podpořit přítomnost Tchaj-wanu na mezinárodním poli. Tehdejší ministr zahraničí Mike Pompeo také řekl, že ministerstvo zahraničí „udělá maximum, aby Tchaj-wanu ve WHO pomohlo najít přiměřenou roli“.
Zákon, který měl letos Tchaj-wanu pomoci získat na Světovém zdravotnickém shromáždění status pozorovatele, podepsal i americký prezident Joe Biden. Na webových stránkách ministerstva zahraničí USA je navíc zveřejněno oficiální prohlášení: „Důrazně se přimlouváme za to, aby WHO pozvala Tchaj-wan jako pozorovatele k účasti na 75. konferenci WHA a poskytla své odborné znalosti v diskuzích o hledání řešení.“
V závěru prohlášení se pak ministerstvo zahraničí v souladu s americkou politikou strategické nejednoznačnosti zavazuje, že: „Spojené státy budou v souladu s politikou jedné Číny, která se řídí zákonem o vztazích s Tchaj-wanem, třemi americko-čínskými společnými komuniké a šesti zárukami, i nadále podporovat členství Tchaj-wanu v mezinárodních organizacích, kde státnost není podmínkou, a rovněž i smysluplnou účast Tchaj-wanu v organizacích, kde jeho členství není možné.“
I přes to, že se v současné době Tchaj-wan těší silnější mezinárodní podpoře a své zasloužené členství se pokouší obhájit i úspěchy se zvládáním pandemie, ČLR se mu v tomto úsilí snaží zabránit a setkává se s úspěchem. Tchaj-wanu tak nezbývá než doufat, že se mu v blízké budoucnosti podaří OSN dokázat, že je vyspělou plnohodnotnou demokracií, a měl by proto být respektován i jako plnohodnotný člen mezinárodních organizací.
