Přece jen je mi k něčemu moje státní závěrečná zkouška z marxismu-leninismu. Mohu díky ní kompetentně vysvětlit, že třídní pojetí zastupitelské demokracie skončilo s dvacátým stoletím, a dnes panuje dejme tomu reprezentantská demokracie. Zastupitelská demokracie reprezentovala třídy, dnes však strany reprezentují sociokulturní psychotypy občanů. A třída, která volila sociální demokraty a komunisty, už skoro zanikla. Takže propad těchto dvou stran ve volbách je zcela zákonitým odrazem proměny společnosti z industriální, živené továrními dělníky, do společnosti postmoderní, postindustriální, kde je dělnická třída, tovární dělníci, tradiční voliči levice, na vymření. A ti tovární dělníci, co ještě zbyli, se mají tak dobře, že nepotřebují hájit.
Po volbách zavládl v levé části naší politické scény nelíčený smutek, zmar a beznaděj. Není divu, stačí se podívat na povolební titulky novinových článků: Finanční propadák. ČSSD a KSČM přišly po volbách o většinu příjmů. Po letošních krajských a senátních volbách se situace pro některé z nich radikálně proměnila. ČSSD a KSČM se výrazně propadly. … Šéf KSČM Filip dá v úterý k dispozici funkci, reaguje na volební debakl. KSČM získala jen 13 krajských zastupitelů, oproti 86 v minulých volbách. Navíc žádný kandidát na senátora nepostoupil do druhého kola. … Starostové ovládli Senát, vládní strany propadly, ČSSD přišla o klub. Sčítání hlasů ukázalo, že půjde po krajských volbách o další propadák ČSSD. „Bereme senátní volby jako jednoznačnou prohru.“ řekl po volbách Hamáček. … Poražený Štěch: Jsem zklamaný. Jít s Babišem byla chyba. … ČSSD ztratí po senátních volbách miliony, finančně si polepší hlavně STAN.
Dělnictvo – ohrožený druh
Propad levice byl očekávatelný, očekávaný, a navíc zcela zákonitý. Poslání sociální demokracie – hájit zájmy vykořisťovaného dělnictva – jsou jistě ušlechtilé. Ovšem v zemi, kde už skoro žádní tovární dělníci nejsou, a ti, co zbyli, se mají velmi dobře, není takové strany potřeba. A sociologové to vědí dávno. Budu citovat – Analýza profesní struktury pracovních sil a struktury absolventů z pohledu sféry vzdělávání z roku 2014 od Mgr. Gabriely Doležalové (nejsme příbuzní):
„V profesní struktuře v roce 1991 měla největší podíl (26 %) třída ‚zpracovatelských dělníků‘. O něco nižší byl podíl profesní třídy provozních a obslužných pracovníků. Podíl pracujících zpracovatelských dělníků výrazněji poklesl (zejména ještě v 90. letech) na téměř 18 % v roce 2014. Nejvýraznější pokles podílu za sledované období 1991–2014 byl zaznamenán ve třídě ‚zemědělských dělníků‘ (30 %) a ‚dělníků při těžbě, v hutnictví a energetice‘ (25 %) ve srovnání s počátečním stavem. Naopak velice výrazně narostl podíl pracovníků na úseku řízení a správy, kdy jejich počet se zvýšil ze 715 tis. v roce 1991 na 1 220 tis. v roce 2014. Výrazněji se zvýšil podíl také u ‚pracovníků školství, kultury a zdravotnictví‘ a jenom mírně u stavebních dělníků (dnes většinou Ukrajinci, kteří v ČR nevolí, pozn. aut.). Obecně lze říci, že se počet pracovníků zvýšil u profesí náročnějších na dosaženou kvalifikaci a stupeň vzdělání a naopak poklesl u profesí s nízkými nároky (pomocné síly a dělnické profese), zejména v odvětvích, které restrukturalizace ekonomiky zasáhla nejvýrazněji. Ve třídě Zemědělští, lesní a rybářští dělníci poklesl počet zaměstnanců z 343 tisíc v roce 1991 na 101 tisíc v roce 2014 (což je 30 % proti roku 1991). Dělníků při těžbě a úpravě surovin, v hutnictví, energetice a vodním hospodářství se do roku 2014 (kdy jich bylo 46 000) snížil na 25% úroveň roku 1991 (181 000). Dělníci zpracovatelé (výrobci, opraváři, údržbáři) před rokem 1990 tvořili dělníci zpracovatelé nejčetnější profesní třídu s 26% podílem na celku, v roce 2014 byli třetí s téměř 18% podílem počet zaměstnaných – počet poklesl na 63 % úrovně roku 1991.“ (více zde)
A jak to bude do budoucnosti? Opět citát: „Analýza Úřadu vlády předpokládá v letech 2015–2030 izolovaným vlivem digitalizace zánik téměř 700 tisíc pracovních míst a vznik necelých 300 tisíc, tedy čistý negativní rozdíl cca 400 tisíc míst. Digitalizace však podle této prognózy (několik desítek tisíc zaniklých a vzniklých pracovních míst ročně) nicméně způsobí jen menšinu celkových kreačně-destruktivních procesů na trhu práce. V letech 2004–2014 totiž ročně vznikalo 50 až 200 tisíc míst a podobný počet jich také zanikal. Mezi sektory je ohrožení digitalizací největší v dopravě a skladování, těžbě a dobývání, zemědělství a zpracovatelském průmyslu. Digitalizace ohrožuje nejvíce manuální profese, ale také povolání vykonávající jednodušší duševní činnosti (administrativní pracovníky a pracovnice, pokladní apod.). V absolutních číslech se největší pokles pracovních míst za celé období 2015–2025 očekává v průmyslu (o 137 tisíc míst), menší pokles v primárním a terciárním sektoru (shodně cca o 20 tisíc míst).“ (více zde)
Levice již nemá co hájit
Přiznávám, že kdybych žil někdy koncem devatenáctého století, byl bych asi sociální demokrat. Stejně tak bych byl sociální demokrat, kdybych žil dnes v Bangladéši. Pracovní podmínky dělnictva, které tvořilo rozhodující část populace, byly v devatenáctém století u nás a v řadě asijských zemí dodnes naprosto nelidské, ponižující a nepřijatelné. Proto – v souladu s učením soudruha Marxe – povstala levice, sociální demokracie, a začala bojovat za zlepšení pracovních podmínek dělnictva. Dělníci jí houfně a celoevropsky volili – a začali pomalu své postavení zlepšovat. A dozlepšovala to tak daleko, že bagrista dnes často vydělá za den o dvě tři stovky víc než lektor němčiny. Že tovární dělníci v prosperujících průmyslových odvětvích mají lepší platy i zaměstnanecké výhody než učitelé. A že když srovnáme sociální ochranu a vymoženosti továrního dělníka a začínajícího podnikatele, tak může ten podnikatel splakat nad výdělkem. Tovární dělníci se prostě dneska – díky více než stu let sociálnědemokratického boje za zlepšování jeho podmínek – má tak dobře, že za ně nikdo bojovat nemusí. Takže sociální demokracie nejen že nemá za koho bojovat, ale dokonce i ti zbylí tovární dělníci nemají, proč ji volit.
Komunistická strana Československa, po odtržení Slovenska plynně personálně i smýšlením nahrazená Komunistickou stranou Čech a Moravy, je na tom ještě hůře. Ta v těžkých časech revolučně hájila zájmy hladovějícího dělnictva, které se již ve střední Evropě nevyskytuje. A jiný typ porevolučního voliče KSČM – starobní důchodce, který po revoluci volil komunisty proto, že v dobách jejich režimu ještě občas míval erekci, již dnes neví, co je erekce, volby a ČSSD. A vůbec mu to v domově pro nemocné s Alzheimerovou chorobou nechybí. Jiná část tradičních voličů KSČM již odešla na Věčnou schůzi za soudruhy Stalinem a Gottwaldem, a konečně třetí část tradičních voličů komunistické strany už raději volí Babiše nebo Okamuru, protože mluví jednoduše a nahlas. A kromě několika pubertálních poloextremistů komunisté již v dnešní společnosti nemají koho mladšího oslovit – i není nikoho, kdo by je volil.
Konec levice starého typu je prostě výsledkem vývoje společnosti. A levice nového typu, hájící práva žen, práva homosexuálů, práva muslimů, práva muslimů porušovat práva žen a homosexuálů a právo dynamicky měnit pohlaví, nemá v české tradičně málo uvědomělé společnosti šance.
Reprezentantská demokracie
Zastupitelská demokracie odrážející zájmy tříd, Marxův svět, prostě skončil – a s ním končí i strany starého typu, kterými v našem prostředí byli právě sociální demokraté a komunisti. Místo „zastupování zájmů třídy“ dnes strany spíše reprezentují určitý sociokulturní psychotyp. Voliče spíše než víra, že partaj obhájí jeho třídní zájmy, vede k odevzdání hlasu podobnost politika s voličem samotným. SPD – věčně reptající, nespokojený a „ty nahoře“ obviňující ukřivděný Okamura – to je bez ohledu na japonské kořeny reprezentant reptajících nezaměstnaných Čechů na dávkách a v exekuci. Babiš je reprezentant těch, kteří by si rádi nakradli jako on, ale nejsou tak schopní. Ale Andreje obdivují proto, že on si dokázal nakrást daleko víc, než oni stačí štípnout v práci. Pravici volí lidé, kterým imponuje dravost, samostatnost a individualismus – i když jsou sami zaměstnanci nebo důchodci. Lidé, kterým imponoval Topolánek nebo jiný hlučně sebeprosazovačný ódéesák. A strany jako TOP 09 nebo kdysi ODA volí ti, kteří se zase identifikují s psychotypem (či stereotypem, jak chcete) pravicového intelektuála, pro kterého není zisk alfou a omegou. Kterým (starším) imponuje Kalousek, pravičák, na kterého za třicet let, co je v politice, nepraskla jediná zlodějina, nebo mladším Feri, který přes zjevnou politickou nevýraznost vypadá odlišně od davu – což je pro intelektuální pravici velmi pozitivní hodnota.
Čas levice skončil stejně, jako skončila epocha radostně dýmajících komínů. Lidé už nevolí ty, kteří dobře zastoupí jejich třídní zájmy. Volí politiky, se kterými se nejvíce identifikují. A tak chudina volí bohatého podnikatele Okamuru, protože reptá a vymezuje se proti „těm nahoře“ a cizákům, malí zlodějíčci volí velkého zloděje Babiše, i když jim posílá kontroly z berňáku. Vysokoškolsky vzdělaní celoživotní zaměstnanci volí stranu podnikatelů – ODS – protože věří ve volnou soutěž a evoluční sílu trhu, a vysokoškolsky vzdělaní intelektuálové či hipsteři Feriho, protože je sympaticky netuctový. Takže strany obhajující třídní zájmy vykořisťovaného dělnictva mají snad stejnou šanci na hlasy voličů jako strana bojující za práva brontosaurů. Proto KSČM a ČSSD jako reprezentanti dělníků, ale i lidovci jako reprezentanti sedláků v palbě digitálních technologií vyhynou stejně, jako dinosauři vyhynuli po dobré trefě asteroidu Chicxulub. A sociálním demokratům i komunistům to velké vymírání zahájily letošní volby.
