Sjezd ČSSD v Brně nepřinesl žádné překvapení. Do jejího vedení byli zvoleni ti, kteří měli být zvoleni. Ačkoli označila Andreje Babiše za nebezpečí pro demokracii, odmítla širší antibabišovskou koalici. Schválením dlouhodobého programu se potvrdil její prudký obrat doleva. Vadí jí nízké daně, které jí brání prosazovat zastaralý koncept rozbujelého sociálního státu.

Výsledky podle očekávání 

Snad nikdo neočekával, že na sjezdu ČSSD dojde k nějakým turbulencím. Sociální demokraté pokračují v mlžném a nevěrohodném výkonu a jak se shoduje většina komentářů, rezignovali na lepší výsledek ve volbách. Sobotka sice opticky zvítězil „na celé čáře“, ale ve skutečnosti oslabil svou pozici, když se třetina delegátů postavila proti jeho zvolení. Nejvíce hlasů získal místopředseda Lubomír Zaorálek, o kterém se spekulovalo, že by mohl nevýrazného Sobotku nahradit. Sobotkova opozice v čele s Tejcem a Zimolou sice prohrála, ale veškeré vnitřní spory se jen odsouvají na dobu po říjnových volbách do poslanecké sněmovny.

[ctete]101743[/ctete]

Nejdůležitější tak jsou politická prohlášení, která ovšem k čitelnosti Sobotkovy strategie příliš nepřispívají. Nevyjasněný zůstal postoj k podpoře kandidatury Miloše Zemana na prezidenta, který své rozhodnutí nikoli náhodou načasoval na předvečer sjezdu ČSSD. V současné situaci si lze jen stěží představit, že sociální demokraté postaví proti Zemanovi svého protikandidáta, což Sobotkovi svazuje ruce. Navíc Zemanovi stoupenci posilují a nacházejí se i v nejbližším Sobotkově okolí ve vedení strany, například v osobě prvního místopředsedy Milana Chovance.

K ještě větším paradoxům dochází při vyjasňování povolebního uspořádání. Sociální demokracie se vymezila téměř vůči všem a jejím nejpřirozenějším koaličním partnerem se stávají komunisté. Žádný z průzkumů však zatím nenapovídá tomu, že s nimi získá nadpoloviční většinu.

Cizopasník vysemeněný ČSSD 

Bohuslav Sobotka správně varuje před nebezpečným fenoménem šéfa hnutí ANO. „Andrej Babiš není sociálně citlivý miliardář. Je to člověk, který ve skutečnosti nemá rád demokracii. Je to člověk, který chce v naší zemi získat absolutní a nekontrolovatelnou moc. A použije k tomu všechny prostředky. Včetně neomezeného populismu,” varoval ve svém projevu.

Lubomír Zaorálek šel ještě dál, když kritizoval nadvládu miliardářů. „Téhle ekonomické moci chybí to poslední, aby jí stát nezavazel. Proto tady dnes někdo mluví o tom, že nepotřebuje parlament,“ bouřil ve svém aplaudovaném vystoupení a pokračoval: „Tento typ oligopolu – on se chová jako fíkus. Víte, jak funguje fíkus? To je cizopasná rostlina. Ona zasadí semeno v kmeni stromu, odtamtud pak vyrazí kořeny do půdy a postupně ten strom úplně vytuneluje. A jako fíkus tuneluje stromy a je škrtičem stromů, tak tady nám dnes hrozí, že takové oligopoly vytunelují demokracii.“

Problém spočívá v tom, že tohoto „cizopasníka“ vysemenila samotná sociální demokracie. Umožnila mu zapustit kořeny ve státní správě, posilovala jeho oligopol a přihlížela nastavování miliardových erárních penězovodů do jeho firem. Podporuje všechny Babišovy projekty vedoucí k omezování svobody podnikání a likvidaci tisíců drobných podnikatelů. Probudila se až krátce před volbami, kdy už může být pozdě. Navíc odmítla spojenectví s ODS a TOP 09, které by mohlo avizované „tunelování demokracie“ oligopolů zastavit.

Zastaralý sociální stát

Aby toho nebylo málo, sociální demokracie si sama nastavuje limity, které bude obtížné naplnit. Bohuslav Sobotka slíbil, že do vlády nepůjde za každou cenu, ale jenom tehdy, pokud ČSSD získá post premiéra a bude moci prosazovat svůj program. V tom může být kámen úrazu. Delegáty schválený dlouhodobý program otáčí kormidlem prudce doleva směrem k vysokým daním a sociálním výdajům, které jsou v nepříznivých ekonomických cyklech koulí u nohy, a mohou vést až k tragickým „řeckým“ koncům.

Bylo už mnohokrát popsáno, že všeobjímající sociální stát, který se snaží řídit životy svých občanů už od kolébky, je příliš nákladný na to, aby mohl dlouhodobě obstát tváří v tvář evropskému demografickému vývoji (prodlužující se střední délka života, klesající poměr vydělávajících vůči seniorům). Vysoké sociální náklady vedou k zadlužování a nižší konkurenceschopnosti ve světovém srovnání. Proto například současná dánská vláda, tedy země s dosud příkladným modelem sociálního státu, uvažuje o snížení vysokých daní a osekání vládních výdajů.

Sociální demokraté na budoucnost nemyslí, pouze na krátkodobý prospěch svého volebního výsledku. Její dlouhodobý program upozorňuje na to, že složená daňová kvóta, která vyjadřuje poměr daní a pojistného vůči hrubému domácímu produktu, byla v Česku v roce 2015 zhruba 33 procent, zatímco v Evropské unii dosahuje průměr 40 procent (v roce 2006, kdy ČSSD odcházela z vlády, u nás kvóta činila 38 procent). „Naše nízká úroveň daňové kvóty podlamuje státní rozpočet a vynucuje si rozsáhlé škrty ve výdajích, zejména v sociální oblasti a infrastruktuře,“ uvádí se v programu.

Daně z příjmů u nás skutečně patří k nejnižším v Evropské unii, na rozdíl od sociálních odvodů a zdanění práce. Tady je určitě prostor ke snižování, což ovšem musí být kompenzováno reformami důchodového, sociálního a zdravotního systému a celkovým snižováním vládních výdajů. Dnes se děje pravý opak, státní výdaje bobtnají.

ČSSD čelí nízkým volebním preferencím a zařadila zpátečku. Chce se vrátit ke čtyřem sazbám progresivního zdanění fyzických osob, nově ke třem sazbám u firemních daní a zvýšit majetkově daně. V původní verzi by si pohoršili všichni zaměstnanci s hrubým příjmem nad 40 tisíc korun, což následně Sobotka korigoval ústupem k hranici 80 tisíc korun. To jen svědčí o nepromyšlenosti tohoto kroku, který byl ekonomickými experty masivně kritizován.

Nízkopříjmoví už dnes daně neplatí

ČSSD přitom ve svých pochybných daňových kalkulačkách zatajuje důležité skutečnosti. Není jasné, jak by si měly polepšit zejména rodiny s nižšími příjmy, které už dnes díky slevám na dani na poplatníka, nepracující manželku (manžela), děti a daňovým bonusům žádné daně z příjmů neplatí.

V praxi to vychází tak, že žádnou daň z příjmu neplatí zaměstnanec s jedním dítětem s hrubým měsíčním příjmem zhruba do výše 15 tisíc korun, se dvěma dětmi zhruba do výše 20 tisíc korun a se třemi dětmi zhruba do výše 24 tisíc korun. Mezi nízkopříjmovými skupinami je množství voličů sociální demokracie, kteří by se tak žádného zlepšení přes hlasitou propagandu dočkat nemuseli.

[ctete]106592[/ctete]

Je předvídatelné, proč sociální demokracie potřebuje vyšší daně. Chce zvyšovat sociální dávky, změkčovat parametry důchodového systému nebo trvat na socialisticky „bezplatném“ zdravotnictví. Jde tedy přímo proti proudu zdravého rozumu a výzev, které čekají před odpovědnými vládami. Ruší a nadále chce rušit reformy pravicových vlád, ať už adresný sociální systém, individuální důchodové spoření, zdravotnické poplatky a zvyšování spoluúčasti pacientů, která u nás patří mezi nejnižší v Evropě. Progresivní zdanění naopak poškodí a demotivuje vysoce kvalifikované pracovníky, podlomí ekonomický vývoj, a povede ke zvyšování cen.

Signály, které ČSSD ze svého sjezdu vyslala, vůbec nejsou povzbudivé. Pokud v nich bude setrvávat, což lze očekávat, zastavení mocenského oligopolu Andreje Babiše se jeví jako vysoce nepravděpodobné.