Zrušení karenční doby bere sociální demokracie jako výrazné vítězství svého programu a na vlně euforie hovoří i o svých dalších prioritách, které by ráda prosadila. Při všeobecném veselí ovšem socialisté zapomínají na jeden podstatný fakt. Kdyby se premiér rozhodl, že i tentokrát nedodrží své slovo a jeho hnutí návrh ČSSD nepodpoří, nemohl by Hamáček a spol. dělat vůbec nic.
V sociální demokracii zavládla spokojenost, pocit v této straně dlouho nepoznaný. Po parlamentních, komunálních a senátních volbách totiž v nejstarší politické partaji u nás panuje spíše panika a strach o vlastní existenci. Socialistům už voliči, které jim ještě nepřetáhlo Babišovo hnutí, přestávají věřit.
Je to samozřejmě i důsledkem působení Bohuslava Sobotky, ale zřejmě ne tak, jak se snaží prezentovat jeho kritici. Jestli si někdo myslí, že bývalý premiér a předseda ČSSD neměl Babiše vyhazovat z vlády a vůbec se měl chovat k hnutí ANO přívětivěji, jak to předvádí nyní Jan Hamáček, nemůže to se sociální demokracií myslet vážně a především dobře.
[ctete postid=“219656″ title=“Demokracie prý není ohrožena. Proč se tedy firmy bojí vyvěsit billboard deníku FORUM 24?“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/11/bill-02-385×230.jpg“ excerpt=“Současná politická situace více než kdy dříve potřebuje nezávislá média. Taková, “ permalink=“http://forum24.cz/demokracie-pry-neni-ohrozena-proc-se-tedy-firmy-boji-vyvesit-billboard-deniku-forum-24/“]219656[/ctete]
Sobotka se totiž zachoval naprosto správně, jen moc dlouho čekal, kdy se s oligarchou střetne jeden na jednoho. Mezitím tak dal prostor svým názorovým oponentům, aby na veřejnosti z ČSSD udělali rozhádanou stranu, v níž existuje několik frakcí, které se navzájem „nemusí“ a dávají to najevo pokaždé, když dostanou sebemenší příležitost.
Současné vedení tak skutečně není lepší, než to Sobotkovo a jeden dílčí úspěch nelze brát jako dobře nastavenou cestu. Navíc v momentě, kdy je naprosto jasné, že onen sukces nastal jen proto, že to umožnil Andrej Babiš, který je pro fungování ČSSD daleko důležitější, než si třeba Jan Hamáček je ochoten připustit a přiznat.
On totiž o stranu jako takovou zase až tak moc nebojuje. Pro něj se totiž daleko podstatnějším stal fakt, že má ministerskou funkci, o níž si pod Sobotkou mohl nechat pouze zdát. Předseda sociální demokracie rychle pochopil, že pro něj je velmi prospěšné, když se s premiérem nebude za žádných okolností pouštět do názorových střetů a stane se jeho oddaným vazalem, který poskytne jím vedenou stranu jako fíkový list Babišově vládě s komunisty s hlasovací podporou od extremistické SPD.
Když Hamáček po zrušení karenční doby hovoří o tom, že už si nikdo nesmí myslet, že by sociální demokracie pouze kryla rejdy ministerského předsedy, působí to směšně. Babiš ČSSD bez problémů ovládá a proplácení prvních tří dnů nemoci zaměstnavatelem je pouze jakýmsi dárkem, který socialistům poskytl, aby měli pocit své důležitosti.
Na plácání se po zádech skutečně není čas, Hamáčkova strana totiž v reálu ničeho nedosáhla. Pouze si to nechala nalhat a dál tak bude věrně sloužit společnému vládnímu zájmu, nebo spíše zájmu Andreje Babiše, který ČSSD bude i nadále umně přesvědčovat o její důležitosti.