Uzavřený případ ČSSD versus Altner vypadá jako dost příkladný případ smlouvy s rohatým, což je u nás velmi častá forma obchodů. Jistou lehkomyslnost nabuzují už české lidové pohádky, které českým dětem namlouvají, že není nic jednoduššího, než čerta napálit. To je ovšem omyl, v praktickém životě je třeba počítat s tím, že to naopak vůbec nejde.

ČSSD byla kdysi v dosti zoufalé situaci, její političtí oponenti jí chtěli dát zahulit tím, že ji připraví o tradiční sociálně demokratické sídlo Lidový dům (nebylo to dvakrát moc slušné), a oni byli ochotni naslibovat tomu, kdo by jim účinně pomohl, hory doly, což taky vzápětí provedli. Jak by ne, když jejich předsedou byl Miloš Zeman, s jeho obvyklým přesvědčením, že se z toho pak nějak vykroutí.

Smlouva ovšem byla, jak to vypadá, formálně v pořádku, vykrucování probíhalo řadu let, a dlužná částka geometricky rostla. Dnes ovšem důsledky toho jednání dopadly nikoli na hlavu Miloše Zemana (ten se opravdu vykroutil, dnes trůní v nadoblačných výškách Pražského hradu), ale na hlavy jeho nástupců, kteří za nic nemohou. A tak to, co kdysi zasila ODS a pan Kočárník, se dnes zhodnotí ve prospěch úhlavních spojenců a zároveň konkurentů ČSSD v nynější koalici, babišovců: ČSSD bude mít nějakou dobu potíže s financováním volebních kampaní.

Takže poučení pro české poměry: Smlouvy s čertem se zatraceně nevyplácejí, občas ale někomu jinému, než kdo je uzavřel.

Někdejší předseda ČSSD Jiří Paroubek v rozhovoru pro Babišovu Mladou frontu DNES řekl: „Je to útok na největší politickou stranu, který má likvidační ráz.“ To je zvláštní, jak dnešní svérázná doba probouzí v lidech jakési paranoidní sklony. Musím se přiznat, že s touto myšlenkou už taky pár dní zápasím. A je to opravdu fuška.

Poznámka vyšla v internetovém politickém zápisníku Bohumila Doležala Události.