Jana Maláčová, Ondřej Veselý, Jan Hamáček a Roman Onderka (ČSSD) FOTO: ČSSD
FOTO: ČSSD
Traduje se, že neštěstí nechodí nikdy samo a smrtka bere prý po třech. Asi na tom něco bude, lidové pranostiky málokdy lžou. Vezměme si například devátý duben. Tohoto dne v roce 2020 zemřel právník a politik Zdeněk Jičínský, o rok později princ Philip, vévoda z Edinburghu a téhož dne ČSSD spáchala rituální sebevraždu volbou staronového předsedy Jana Hamáčka, proslulého nepřekračováním mantinelů, které sám vyhlásí. Prvním místopředsedou byl zvolen opět jeho věrný podporovatel Roman Onderka.
O den později, tedy desátého dubna, v roce 2010 havaroval ve Smolensku vládní speciál s polským prezidentem Lechem Kaczyńskim, jeho manželkou a 94 významnými polskými představiteli. Stejného dne v roce 1912 vyplul ze Southamptonu věhlasný, prý nepotopitelný Titanic, jehož první a poslední plavbu nepřežilo 1517 osob. A letos se na svou cestu vstříc volebním ledovcům vydala ČSSD. Jak k tomu jenom došlo? Jak to mohli připustit členové této tradiční strany?
Michal Pícl, celoživotní státní úředník, nyní náměstek paní Maláčové, má svůj pohled na věc. Prý se jim ve vládě podařilo mnoho věcí: navýšení minimální mzdy nebo důchodů nad limit zákonné valorizace. Jsou ovšem členové ČSSD, kteří tyto úspěchy vidí jinak, např. Svatopluk Němeček, bývalý ministr zdravotnictví. Ten ve svém diskusním příspěvku prohlásil: „Jsme ve vládě rabující veřejné finance. Kdo na to první doplatí? Naši voliči!“ Jsem rád, že alespoň někdo v této straně nepřišel o elementární logiku.
Zaujal mne také další plamenný obhájce J. Hamáčka, poslanec a starosta Náchoda Jan Birke, tento rádoby enfant terrible ČSSD: „Je potřeba brát věci objektivně. Nemůže přece za všechno jenom Honza Hamáček. Nemůže! Tak dlouho jsme kritizovali Babiše, až jsme se z dvaceti procent prokritizovali na sedm. Už tři roky se bavíme o tom, jestli máme být ve vládě. Už to nikoho nebaví a nebaví to ani voliče. Neříkejme, že za to může někdo jiný, že za to může Hamáček. Ne! Máme před sebou šest měsíců do voleb a já vás chci poprosit, abychom se přestali napadat a hádat. Abychom se sjednotili. Jsem přesvědčený, že Honza, který má podporu 45 až 48 procent lidí, by nás měl vést.“ I když občas svými výstřelky kopíruje známého Řeporyjce, chybí mu jeho charizma i vtip. Coby plánovaný ministr nasměřuje jemu svěřenou kulturu maximálně k plagiátorství. Čekejme remake známého snímku už jednou zmíněného Pavla Novotného. Dočkáme se holé zadnice, ovšem v mnohem větším formátu.
Nelze vynechat argumenty Hamáčkových odpůrců
Ministr zahraničí Tomáš Petříček ujistil, že neučiní z ČSSD oranžovou TOP 09 ani béčko hnutí ANO. Možná by mu měl někdo prozradit, že béčko nejsou, tuto čest už jim vzali bolševici. Kateřina Valachová pro změnu vykradla cizí myšlenky a prozradila delegátům sjezdu, že nevzkvétá naše země ani ČSSD, která jen naslepo slibuje. Nejsem si jistý, zda svými větami „Ne pět, ale deset týdnů dovolené! Ne byt pro každého, ale dva byty! A k tomu třeba ještě věčné mládí…“ imitovala Venezuelu Maláčovou Valachová záměrně, anebo jen promluvilo její podvědomí.
Nejsilnější projevy pronesli senátor a starosta Bohumína Petr Vícha, místopředseda Michal Šmarda a exministr Svatopluk Němeček. Vícha přirovnal situaci ČSSD ke skoku sebevraha z šestnáctého patra. Sebevraždou byl už vstup do vlády s ANO, a ČSSD zrovna míjí třetí patro volným pádem. Netušil jsem, že pan Vícha je takový optimista, když zároveň realisticky řekl: „Kdo má rád Babiše, volí ANO, a kdo ho nemá rád, nemá důvod volit nás, protože ho držíme u moci.“ Zásah, pane Vícho!
Michal Šmarda nepochopil své spolustraníky, kteří se nepoučili z volebních porážek v evropských a krajských volbách. Nejtvrdší kritiku Hamáčka i vlády snad pronesl Svatopluk Němeček: „Toto je suverénně nejhorší vláda, ČSSD z ní už dávno měla odejít!“
Když tě nikdo nepochválí, udělej to sám!
Hamáček v kandidátské řeči delegátům odvážně a neuváženě slíbil, že ČSSD ve sněmovně udrží. Varoval před posunem strany do politického středu, ČSSD považuje za jediný demokratický levicový subjekt v ČR, který nesmí vyměnit svou minulost, program a voliče za potlesk na twitteru nebo v redakci Respektu.
Váhám, jak diplomaticky a korektně panu Hamáčkovi vysvětlit, že ČSSD pod jeho vedením svou minulost, program, voliče, ba i budoucnost už dávno vyměnila za pár ministerských seslí. Potlesk na twitteru ani jinde nečekejte, pane Hamáčku. Snad jen oživší návštěvníci břevnovského hostince U Kaštanu ze dne 7. dubna 1878, kteří vaši stranu zakládali, by vám rádi zatleskali. No, spíše potleskali vaše tvářičky!
A co pronesl nově zvolený předseda v děkovací řeči? „Věřím, že se v kampani můžu spolehnout na každého z vás. Ať jste volili kohokoliv. Sociální demokracie je jedna. A tato sociální demokracie bude na podzim zápasit o naše voliče. Já jsem připraven udělat maximum. Jsem připraven nespat, jsem připraven pracovat na sto procent. Věřím, že to vidíte stejně. Pojďme do toho, zvládneme to. Já jsem slíbil, že ČSSD do sněmovny dovedu.“
Na nespavost máme ve vládě borce, od kterých se má Hamáček určitě co přiučit. Mimo nespavosti namátkou navrhuji bezobsažné blábolení, sprosté urážky oponentů, střet zájmů.
Zvláště mne těší, jak se na svého předsedu může spolehnout Tomáš Petříček, vbrzku exministr. Jeho angažmá bylo snad to jediné, co se Janu Hamáčkovi povedlo za pobyt v čele ČSSD a ve vládě ČR.
Má ČSSD budoucnost?
Popravdě řečeno, pochmurnou. Jan Hamáček se stal předsedou ČSSD v únoru 2018, o rok později byl delegáty sjezdu ČSSD potvrzen ve funkci. Jeho vedení bylo přehlídkou neúspěchů: setrvalý pokles preferencí, komunální volby v roce 2018 přinesly ztrátu téměř poloviny mandátů, ztráta zastoupení v Evropském parlamentu přišla v roce 2019. Nebývalý finiš v honbě za volebním ziskem ovšem předvedla ČSSD s Hamáčkem loni, kdy v senátních volbách neobhájila z deseti mandátů ani jeden a přišla o rekordní počet krajských zastupitelů. Z roku na rok je viditelný progres ve snaze o likvidaci ČSSD.
Sám Hamáček tvrdí, že přebíral stranu v rozvratu se 7 % voličských preferencí. Podle posledních průzkumů ji dovedl na 3 %. Čeština má půvabné přísloví od desíti k pěti. Tuto etapu ČSSD pod Hamáčkem urazila do sjezdu. Očekávám pokračování cesty ve stejném kurzu. Není čeho litovat. Mnohem více než budoucnost této parodie na levicovou stranu mne mrzí úmrtí gorily Bikiry, ke které v Tróji také došlo v sobotu 10. dubna. Ta aspoň nikomu neškodila.
Budoucnost levice v ČR?
Nejsem, nikdy jsem nebyl a ani nebudu příznivcem či voličem levicových stran. Přesto uznávám jejich důležitost a nutnost jejich přítomnosti na politické mapě každé země, parlamentu a občasné vládní působení. ČSSD na podzim opustí sněmovnu, pravděpodobně dosáhne na příspěvek na úhradu volebních nákladů, a zatím jí zbývá příspěvek na mandát tří senátorů. Přihlédneme-li k známým finančním problémům a probíhajícím právním sporům, které spoluzavinil Miloš Zeman, dá se očekávat rychlý kolaps této strany.
KSČM se zřejmě do parlamentu dostane, ale jako nepřiznaný koaliční partner profikorupčního hnutí ANO reálně není levicovou, ale čistě populistickou stranou.
Piráti se nechtějí přiznat ke své levicovosti, ačkoliv označení za levici pochopitelně neznamená ultrarevoluční kvas. Po desetiletích bolševikem řízeného marastu je jejich stud snad pochopitelný, ale přináší to jen další zmatek do běžně používaných pojmů.
Takže asi nezbyde těm členům ČSSD, kteří to myslí vážně, aby vyčkali nárazu na ledovec volebního krachu. Ihned po finanční potopě Lidového domu by měli nasměřovat své záchranné čluny nejlépe do Bohumína. Pánové Vícho a Němečku, nemáte tam nějakou šikovnou hospodu pod stromem? Kaštan to být nemusí.
