Když po roce 1989 začal v České republice fungovat skutečně svobodný tisk, postupem času se velká média vyprofilovala jako prozápadní, prodemokratická a stala se z nich důležitá součást cesty, po které se země vydala. Směrem k opravdové svobodě, prosperitě a vyšší civilizační úrovni. Jelikož však máme v tuzemsku jen velmi malý trh, tak je to citelná rána, když veřejnost hned o dvoje noviny přijde.
Takový zásah se jasně projeví i ve směřování společnosti nebo třeba ve volebních preferencích, které jsou značně ovlivněny narušením férové politické soutěže. A přesně to se Čechům bohužel stalo v roce 2013, kdy Andrej Babiš koupil MF DNES a Lidové noviny a tím se stal relevantním politickým hráčem. Důsledkem toho je, že své noviny má nyní ta část společnosti, pro kterou byl rok 1989 prohrou, či lidé, kteří nepovažují základní atributy svobodného politického a společenského života za příliš důležité.
Kdo otevřel v pátek 24. dubna Lidové noviny, mohl si přečíst naprosto devótní text jejich šéfredaktora Istvána Léka, který nepokrytě oslavoval vládu a zejména premiéra, majitele listu a Lékova dlouholetého kamaráda a mecenáše. V Lidových novinách, které byly symbolem svobody a měly by být také výkladní skříní kvalitní žurnalistiky, publikují nejen oddaní zaměstnanci Agrofertu, ale také třeba představitelé ruské propagandy (Jan Schneider), lidé, kteří předstírají investigativní novinařinu, aby likvidovali Babišovy kritiky (Martin Shabu, dříve také Ondřej Koutník), a pak zde vycházejí servilní ódy na předsedu vlády, které připomínají kult osobnosti z padesátých let minulého století.
Lidovky vycházely kdysi v samizdatu a mnoho lidí riskovalo, aby mohly existovat. Nyní tentýž list vlastní agent Státní bezpečnosti. To je smutný paradox, který má hořkou symboliku.
Když se ještě vrátíme k vydání z 24. dubna, je dobré zaznamenat, že tentýž den byl hostem Událostí, komentářů v České televizi komentátor Lidových novin Petr Kamberský. Veřejnoprávní televize opět předstírala, že se jedná o nezávislého novináře, který komentuje kroky vlády. Aniž by bylo bráno v potaz, že jde o zaměstnance holdingu Agrofert.
Když si o den později koupíte MF DNES, která patří taktéž do svěřenského fondu premiéra České republiky, budete fascinováni úplně stejně, možná ještě více. Tyto noviny vede Jaroslav Plesl. Dříve v nich pracovali ti nejlepší novináři z České republiky a byla to právě MF DNES, která plnila roli hlídacího psa demokracie a nastolovala zpravodajskou agendu, která pak procházela všemi českými médii. Například díky investigativnímu novináři Jaroslavu Kmentovi, který z nich odešel hned, jakmile list koupil Andrej Babiš. Protože žádný poctivý novinář nemůže pracovat pro politika a agenta StB a kmotra, jak řekl Kmenta Babišovi do očí při svém odchodu.
Na komentářové stránce sobotní Mladé fronty DNES najdeme texty Hany Lipovské (údajně konzervativní ekonomky, která nechápe význam veřejnoprávních médií, ale chce zasednout v jejich radě), Jany Bobošíkové (někdejší kandidátky KSČM na prezidentku, což je asi také konzervativní hodnota), Petra Robejška (údajně konzervativního politologa, kritika Evropské unie i celé západní civilizace a bývalého hlavního ideologa zkrachovalé strany Realisté) a reakci na text Vlastimila Vondrušky. To je „vlastenecký“ spisovatel, který sám sebe pasoval na historika, a také muž, který nenávidí Evropskou unii podobně jako šéfredaktor Plesl. Jeho břitké myšlenky na „obranu“ Česka před evropskou civilizací vycházejí v MF DNES poměrně často.
Na rozhovory s majitelem se v MF DNES specializuje Petr Kolář. Je to pozoruhodná kombinace dětinskosti a servility. Jeho kolegyně Eva Pospíšilová zase zkoumá majetky lidí, kteří jsou Andreji Babišovi nepohodlní a je třeba je zastrašit. Psala kupříkladu o exministrovi vnitra Milanu Chovancovi nebo o generálním řediteli České televize Petru Dvořákovi.
Server iDNES.cz, jeden z nejčtenějších zpravodajských webů, se nyní otevřeně podílí na šíření ruské propagandy. Jsou zde publikovány texty proti Ukrajině nebo názory Putinových obdivovatelů, jako je třeba Jaroslav Bašta. Obvykle je pod těmito články podepsán redaktor Ladislav Henek, který se rád oddává lásce k autoritářským režimům.
Dokonalost někdejšího Rudého práva v nenávisti vůči opozici reprezentuje v MF DNES samotný pan šéfredaktor. Jaroslav Plesl otevřeně uráží opoziční politiky na sociálních sítích, nedávno například napsal, že předseda Pirátů Ivan Bartoš „hulí“. A přímo na stránkách listu vyhrožoval majiteli Seznamu.cz Ivu Lukačovičovi, když se před časem objevila kauza únosu Babišova syna na Krym. Plesl také svého šéfa a předsedu vlády nepokrytě obdivuje. Je mu vděčný, že jej zaměstnal a udělal z něj šéfredaktora. Nebylo to oceněním Pleslových schopností vést úspěšné a kvalitní noviny, nýbrž jeho opravdové oddanosti. Když lidé demonstrovali proti komunistickému poslanci Zdeňku Ondráčkovi, dal Plesl na titulní stranu test autolékárniček. A když se nedávno ministr obrany Lubomír Metnar pokusil na vládě prosadit posílení pravomocí premiéra, publikovaly Pleslovy noviny karikaturu šéfa poslanců TOP 09 Miroslava Kalouska, protože toho Babiš nenávidí ze všech nejvíc.
Česká republika už nemá skutečně silné a velké noviny. Deník Právo tento rozměr nesplňuje, Hospodářské noviny sice v prodaném nákladu stoupají, přece jen se ale jedná o daleko užší profil. A to všechno je obvykle korunováno tím, že Česká televize a Český rozhlas předstírají, že zaměstnanci vydavatelství MAFRA jsou nezávislí novináři. Jenže nejsou. Jedná se o dvoje zničené noviny, jejichž cílovou skupinou jsou stejní lidé jako čtenáři Parlamentních listů. Jaroslav Plesl a István Léko jsou spojenci ruské propagandy stejně jako dezinformační weby v čele s Aeronetem, protože jejich cílem je rozklad demokracie, oslabení opozice a kritiky, rozpad Evropské unie a hlavně služba autoritativnímu vůdci. Teď již neskrývaná.
