Koalice SPOLU FOTO: FORUM 24
FOTO: FORUM 24
NÁZOR / Čísla z průzkumů voličských preferencí a následně vytvořené volební modely se od konečného výsledku ve volbách pochopitelně liší. Nejsou to věštby, ale sdělení, co lidé momentálně tvrdí (dejme tomu v pondělí), co by možná udělali příští týden, pokud by si to nerozmysleli. Když je těch průzkumů víc a máme data za delší čas, nějaké trendy z nich ovšem můžeme vyčíst.
Poslední číska od agentury Median ukazují podle volebního modelu neměnnou pozici ANO Andreje Babiše, mírné zlepšení vládních stran a pokles SPD Tomia Okamury.
Volby do sněmovny by v listopadu vyhrálo ANO se ziskem 34,5 procenta hlasů, druhá ODS by získala 15,5 procenta. ANO si oproti říjnovému průzkumu mírně pohoršilo, ODS si o dva procentní body polepšila. Na třetí místo se vrátili Piráti, dostali by 11 procent hlasů, o dva procentní body více než v říjnu. Podpora SPD o dva procentní body klesla.
Do sněmovny by se dostaly ještě STAN se šesti procenty a TOP 09 s 5,5 procenta hlasů.
Na sestavení vlády s důvěrou by součet pětice demokratických stran nestačil. ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a Piráti mají v součtu podporu 42 procent potenciálních voličů, získaly by 90 poslaneckých křesel. Hnutí ANO by si připsalo 87 poslaneckých mandátů a SPD 23 křesel. (Zisky mandátů nezohledňují případné předvolební koalice.)
A jako vždy řada lidí neplánuje, že by vůbec šli volit, nebo si tím nejsou jistí. Voleb by se zúčastnilo 69 procent dotázaných, určitě by přišlo 55,5 procenta, dalších 13,5 procenta účast zvažuje.
Interpretovat výsledky stran není zřejmě příliš složité. Vláda je ve těžké situaci kvůli domácímu dluhu a narušené světové ekonomice, což sama nezavinila, a dělat se s tím dá jen něco.
Opozice, která nemusí dělat nic, se může soustředit na pohodlnou slovní palbu ve sněmovně a v médiích, zvláště těch, která jsou přátelsky nakloněna. Vláda je ohledně komunikace někdy dost bezradná, jemně řečeno, ačkoliv vystupování jednotlivých ministrů a politiků je pozoruhodně lepší, než bývají snahy o nějakou vládní kampaň. Z vystoupení „jak někdo setřel Havlíčka a Schillerovou“ už by mohl být celý seriál, stejně jako by šlo natočit klip „Tomio Okamura jako kolovrátek se zesilovačem“. ANO a SPD žijí z negace všeho, co dělají druzí, parazitování na problémech a zesilování frustrací. Vůdcům těchto útvarů se povedlo navázat (předstíraný) vztah s konkrétní vrstvou občanů, která pro ně plane srdcem, a fakta ji už nezajímají.
Pokud někomu není jasné, proč se Andrej Babiš zesměšňuje videi, kde třeba škobrtá na bruslích, nepronikl k podstatě tohoto rafinovného marketingu. Sdělení je průzračné: 1. Andrej je jako vy (taky to neumíte). 2. Andrej si ze sebe umí udělat legraci (ne jako nějaký profesor). 3. Andrej chodí mezi obyčejné lidi. 4. Andrej se nebojí zkoušet nové věci. A tak dále.
Voliči demokratických stran se teď modlí, aby se Petr Fiala ani nepokoušel přiblížit k něčemu, co připomíná brusle, a nezkoušel to napodobit.
Někoho by mohla zaujmout ta čtvrtina lidí, ve skutečnosti nejspíš víc, co volit nepůjdou. Člověk něco dělá, nebo nedělá podle toho, jestli tomu přisuzuje smysl. Sleduje fotbal, protože má dobrý pocit, kupuje auto, aby se někam dostal a třeba měl předmět symbolizující jeho sociální status, podaruje chudáka, aby byl chudák méně chudý a on sám se cítil jako lepší člověk. Pokud někdo nejde volit, tak proto, protože to podle něj nemá cenu.
Matematicky vzato nemá pro jedince smysl chodit volit, protože je to jeden z hlas z milionů. I když někde mohou výsledek zvrátit stovky hlasů, i tak by to byl jen jeden hlas z několika stovek. Přesto lidé volí a odměnou je jim pocit, že nějak neviditelně přispěli k prosazení svého pohledu na svět. Není to o nic méně rozumné než sázet a kupovat losy, což lidé také hodně dělají.
Někteří lidé ale tento „společenský pud“ nemají. Jak ukazuje zkušenost, když se někomu povede ho probudit, nejsou výsledky dobré. Takhle to vždycky provedl Miloš Zeman před druhým kolem prezidentské volby a nevoliči vystrašení sudetskými Němci, Drahošem a migranty pak naběhli a oddaného papouška Kremlu zvolili. Pokud se někdo celé roky o politiku nezajímá a najednou je probuzen nějakým populistickým a někdy taky politicky nahnědlým kazatelem, je schopen provádět hrozné věci. Jestli se někdo o politiku několik let nezajímal, za týden to četbou billboardů nedožene. Bylo by lepší, kdyby část lidí volit nechodila, a demokracii prospívá, když to nedělají. Je to jakýsi přirozený stav.
Zvláště velkou iluzí je představa, že nevoliči jsou rezervoár, kde by třeba mohli demokratičtí politici nabrat nějaké hlasy. Představa mýtické nové strany, která by měla preference 30 procent, je pochopitelně lákavá, jako by byl vynález perpetua mobile nebo elixíru mládí. Tady by bylo dobré se držet při zemi. Prvním krokem by spíše mělo být neztratit ty voliče, kteří normální strany volili posledně. Už to by bylo slušným úspěchem.
