Rudé náměstí v Moskvě FOTO: Pixabay / CardFe
FOTO: Pixabay / CardFe
KOMENTÁŘ / Jak už jsme tu psali a ukázali na příkladu úmrtnosti v Rusku, tamní režim používá pro prezentaci stavu země zfalšovaná čísla. Nesmyslné údaje pocházejí už od činovníků „dole“, protože ti vědí, co se „nahoře“ očekává. Výsledkem je, že to sice hezky vypadá před vlastním obyvatelstvem, mate to zahraničí a mohou to využít dezinformátoři, kteří mluví o tom, jak je Rusko v pohodě, ale celý dům ruského státu je uvnitř prohnilý a základy vratké. Co na tom, jak už věděl kníže Potěmkin, důležité je, aby dobře vypadaly vnější zdi.
Lhaní a manipulace mají docela praktické důsledky, šéfové země nevědí, jak na tom jsou. „Kdybyste rozbili všechny hodiny na planetě, čas by nepřestal existovat. Jen by se vytvořil globální organizační zmatek. Zaškrcení žurnalistiky i sociologie sice nezruší vření nenávisti vůči autoritám, ale neumožňuje určit skutečnou „teplotu“ nálad. Zaškrcením pravdivé sociologie se Putin připravil o možnost orientovat se ve vnitropolitickém prostoru,“ píše v exilu ruský novinář Alexandr Něvzorov.
Jak se píše v článku „Čísla, která lžou“ na webu The Insider, jednou z oblastí, kde se manipuluje s čísly, jsou údaje o výši inflace. Jde tedy o to, jakou hodnotu mají ve skutečnosti peníze v kapsách ruských občanů. Co je lidem platné, když tam mají stejný počet bankovek jako před rokem, když se zdražuje a dostanou za ně méně zboží?
Státní agentura Rosstat zjišťuje, jaké zboží a služby Rusové nejčastěji nakupují. „Může se jednat například o mouku, cukrovinky, masové konzervy, těstoviny, návštěvy lékaře, nájemné, benzín nebo komunální služby. Poté agentura měří ceny tohoto zboží a služeb ve všech regionech země. Cena každé položky se vynásobí její odhadovanou spotřebou (tj. podílem výdajů domácností) a všechny tyto hodnoty se sečtou, aby se získal výsledný součet. Inflace je rozdíl mezi získanými částkami z měsíce na měsíc nebo z roku na rok,“ uvádí The Insider.
Výsledky mají přímý vliv třeba na vládní závazky týkající se výplaty důchodů nebo z nich vycházejí podniky při plánování. Jenže vypočtený index se vždy ukáže být výrazně nižší než inflace, kterou zažívají občané Ruska. V roce 2022 činila oficiální míra inflace 13,8 procenta, ale podle průzkumu inFOM ji Rusové pociťovali na úrovni 17 až 22 procent. Každý sedmý Rus si je navíc jistý, že ceny za rok vzrostly o více než 30 procent.
„To lze vysvětlit tím, že ruští občané pozorují svou vlastní ‚osobní inflaci‘, která odráží rostoucí náklady jejich individuálního tržního koše, přičemž každý má koš jiný. Podle průzkumů, které si nechala zpracovat centrální banka, však 24 procent domácností v zemi má dostatek peněz pouze na potraviny, zatímco dalších osm procent má ještě méně. Ceny potravin zaznamenaly v letech 2021 až 2022 nejrychlejší růst, a proto byla inflace u mnoha Rusů výrazně vyšší než oficiální míra. V jejich spotřebním koši chyběla většina ostatních statků, které nezdražovaly tak rychle.“
Tady se dostáváme k té základní fintě. Je to rafinovanější manévr než v případě příčin úmrtí. Tam se prostě rovnou lže, že někdo zemřel na něco jiného, aby to třeba nevypadalo, že občané moc pijí nebo že vládní opatření proti covidu nezafungovala. Tady se sáhne po oblíbeném triku. Nějaká čísla použijeme, a nějaká ne. Údaje jsou pravdivé, ale výsledek neodpovídá realitě.
Ruská vláda do indexu zahrnuje nejčastěji nakupované zboží a služby. Rosstat skutečně provádí rozsáhlé průzkumy v domácnostech. „Koš však zahrnuje zboží, o němž je známo, že jeho cena roste mnohem pomaleji než cena ostatního zboží, a mnoho z něj se kupuje pouze jednou za život, nebo vůbec nikdy. Může například zahrnovat rakev, zásnubní prsten, výlet do Spojených arabských emirátů, kožich, dálkové telefonní hovory účtované po minutách a také flash disky, jejichž cena rok od roku rychle klesá,“ vypočítává článek
A dále. Rusové utratí za nájemné méně než dvě procenta svých příjmů, takže náklady na nájemné nejsou v indexu spotřebitelských cen výrazně zohledněny. Náklady na bydlení ve vlastním domě ale nejsou zohledněny vůbec. Západní statistické agentury je tam zahrnují.
„Rosstat sleduje pouze výdaje, které platí přímo spotřebitel. Proto je podíl výdajů na bydlení podhodnocen. V úvahu se berou pouze přímé výdaje na nájem. Některé země berou v úvahu imputované nájemné, výdaje spojené s bydlením ve vlastním domě tedy upravují směrem nahoru,“ vysvětluje Alexandr Isakov, ekonom společnosti Bloomberg Economics. I když tedy vláda míru inflace nefalšuje, stále není pro velkou část obyvatel země zcela relevantní.
Dalším trikem, který Rosstat používá k podhodnocení inflace, je sledování cen a výdajů pouze v největších městech. V každém regionu jsou vybrána dvě až čtyři města, ve kterých agentura provádí měření cen.
„Ignorování výdajů obyvatel venkova není v souladu s mezinárodními doporučeními a může vést k podhodnocení inflace. Rosstat tento přístup zdůvodňuje jednak tím, že obyvatelé ruského venkova cestují za nákupy do měst, jednak tvrzením, že rozšíření oblasti pokrytí by vyžadovalo výrazné navýšení rozpočtu Rosstatu, což vláda pravděpodobně neschválí,“ napsali již v roce 2017 analytici z Centra makroekonomického výzkumu Sberbank.
„V současné době Rosstat nezávisle sleduje většinu cen návštěvou maloobchodních prodejen. Některé země využívají spíše údaje o prodeji z prodejních míst v obchodních řetězcích, zapojují se do sbírání cen z webových stránek nebo nakupují data od třetích stran,“ vysvětluje Alexandr Isakov.
Takže jak je to s inflací v Rusku skutečně? To se pokouší zjistit výzkumné středisko Romir. Sociologové každý měsíc provádějí průzkum mezi přibližně 40 000 lidmi ve 220 městech po celém Rusku a sledují 156 druhů zboží a komunální služby. Poslední veřejně dostupné údaje jsou z listopadu 2022. Tehdy sociologové spočítali, že ve srovnání s listopadem předloňského roku dosáhla inflace 41 procent. Mezitím Rosstat vypočítal inflaci pro listopad 2022 meziročně na pouhých 15 procent.
To by mohlo být odpovědí na otázku, jestli si Rusko může dovolit vést válku a jestli fungují západní sankce. Válka a sankce jsou dvě hlavní příčiny propadu ruské ekonomiky. Projevuje se to nějak na vedení války? Tažení na Ukrajinu se vleče skoro rok a půl, likvidace Ukrajiny jako státu nebylo dosaženo a okupanti opustili značnou část území, které dobyli na počátku. Rusko může využít toho, že není možné nijak protestovat a že nikdo nebere ohled na ztráty životů a zhoršující se životní úroveň. Na Západě by takto válčit nikdo nemohl, každá vláda by to dávno vzdala. Protestovat není v Rusku v podstatě možné a značná část obyvatelstva je zvyklá, že se jí nežije nijak skvěle. Jak ale ukázalo tažení Jevgenije Prigožina na Moskvu, kdyby hrozil pád režimu, prakticky nikdo se za něj aktivně nepostaví. Jen ti, co z něj mají výhody, a to je velmi malá část obyvatel.
Kolaboranty ale skutečný stav věcí nijak nevzrušuje.
„’Sankce nepřiblížily mír ani o milimetr, ale způsobily problémy,‘ uvedl Orbán pro rádio Kossuth. ‚Ukrajinci jsou v těžké situaci a Rusové mohou pokračovat ve válce. Takže politika sankcí nedosáhla svého cíle a byla chybná,‘ konstatoval Orbán. A já s ním souhlasím. Hnutí SPD prosazuje přísnou neutralitu a nechce válku, ale mír a mírová jednání. Odmítáme, aby naše země krvácela kvůli cizím zájmům, a odmítáme se nechat zatáhnout do tohoto konfliktu,“ zveřejnil na svých stránkách letos v lednu Tomio Okamura.
Jenže s Potěmkinovými vesnicemi je jeden hlavní problém. Chvíli to dobře vypadá, ale bydlet se v tom nedá.
