Nejvyšší soud Spojených států amerických v minulém týdnu rozhodl spor o dort, který podle mnohých bude mít dalekosáhlé důsledky. Nešlo totiž o ledajaký dort, ale dort svatební. Ani ta svatba ale nebyla obyčejná; šlo o svatbu páru dvou osob stejného pohlaví. Majitel cukrářství odmítl dort vyrobit dle zadání klientů, protože jeho výzdoba odporovala jeho náboženskému přesvědčení, podle nějž je svatba dvou mužů či dvou žen nemorální. Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch cukráře a radost na straně morálních konzervativců byla bohatě vyvážena zoufalstvím na straně amerických liberálů. 

Ti první v rozhodnutí vidí vítězství pro náboženskou svobodu a ti druzí zase povolení diskriminovat sexuální menšiny v přístupu k různým službám. Když se ale začteme do rozsudku a jeho odůvodnění, není na místě ani jedno. Způsob, jakým soud spor vyřešil se může zdát mírně alibistický. Nicméně jde spíše o dobrou zprávu o stavu amerického práva. 

Předně je pozitivní, že soud rozhodl poměrně přesvědčivou většinou sedm ku dvěma. Ke konzervativním soudcům hlasujícím jednotně se tak přidal nejenom „jazýček na vahách“, Anthony Kennedy, ale i Elena Kaganová nominovaná prezidentem Obamou a Stephen Breyer nominovaný Billem Clintonem. Zadruhé je nutné si uvědomit, o čem vlastně přesně soud rozhodoval. 

Jednou stranou sporu byl onen cukrář a druhou pak Coloradská komise pro občanská práva, která rozhodla, že porušil zákony státu a odmítnutím služby se dopustil diskriminačního chování. Právě postupu komise Nejvyšší soud vytýkal natolik podstatné věci, že její verdikt považoval za porušení povinnosti států Unie nevydávat zákony a regulace namířené proti náboženství, která vyplývá z prvního dodatku americké ústavy. 

Největší pozornost by ale měly obě strany, ať už teď jásají, či zoufají, věnovat odůvodnění. Případ Masterpiece Bakery, s.r.o. proti Coloradské komisi pro občanská práva je totiž natolik specifický, že jej nelze vůbec brát jako precedent. První a možná nejvýznamnější výtkou soudu byl fakt, že v roce 2012, kdy k události došlo, nebyly sňatky osob stejného pohlaví legální. Teprve v roce 2015 Nejvyšší soud vydal přelomové rozhodnutí, které nařizuje všem státům uznávat stejnopohlavní manželství. Cukrář by tedy byl trestán za to, že odmítl vyrobit produkt vztahující se k ceremonii, kterou jeho vlastní domovský stát v rozhodné době neprováděl a neuznával. 

Další významnou výtkou pak bylo to, že majitel Masterpiece Bakery neodmítl klienty úplně, ale odmítl vyrobit výzdobu dortu podle zadání klientů, protože odporovala jeho víře. Nabídl jim jiné produkty, což před tím komise v obdobných případech připouštěla jako důkaz, že k diskriminaci nedošlo, ale v případě pana Phillipse tuto námitku smetl ze stolu. Obdobně pak Nejvyšší soud hodnotil výroky jednoho ze členů komise, který se dle něj vyjadřoval k náboženství velice nepřátelsky, a postup celé komise pak označil za diskriminační když odvolávání se na víru označila z účelové a neřešila podstatu sporu. 

Rozhodnutí soudu se tak rozhodně nedá označit za povolení odmítnout zákazníka na základě jeho či její sexuální orientace. V odůvodnění se v postatě spíše konstatuje, že komise o případu rozhodovala povrchně a tendenčně, když odmítala důkazy, které v obdobných případech před tím uznávala. Na případ, který by problém rozřešil jednou provždy si tak budeme muset počkat. 

Nicméně vzhledem k tomu, že soud v téměř totožném složení v před třemi lety vydal již zmíněné přelomové rozhodnutí ve prospěch párů stejného pohlaví, těžko tři soudce, kteří se v tomto případě postavili za pana Phillipse, nařknout z předpojatosti. To, že v těchto citlivých případech jsou někteří soudci schopní se rozhodovat dle svého vnímání práva a nikoliv dle toho, co jim osobně přijde morální a správné, lze vnímat jako jednoznačně pozitivní zjištění.