Andrej Babiš po prezidentských volbách rozpustil svůj marketingový tým. Odešel i Marek Prchal, jenž dlouho zůstával v ústraní, ale dnes poskytuje bilanční rozhovory. Osobní selhání nepřipouští, hájí i agresivní Babišovu prezidentskou kampaň.
Na marketingový tým předsedy hnutí ANO se po potupné volební porážce snesla vlna kritiky. Nešlo jen o lživý obsah, kdy byl Babišův protikandidát Petr Pavel vykreslován jako voják, který chce Česko zavléct do války. Souviselo s tím vytváření atmosféry strachu a pocitu ohrožení, pokud naše země pomáhá Ukrajině, a vytváření falešných nálad, že lze snadno dojednat mír.
Rozpad Babišova týmu
Babišova kampaň měla patrně jeden efekt, se kterým její autoři nepočítali. Byla tak nechutná, podpásová a nevkusná v souvislosti s utrpením milionů Ukrajinců, že přispěla k rekordní voličské účasti a historicky nejdrtivější prohře prezidentského kandidáta ve druhém kole voleb.
Šéf ANO ovšem nikdy neuzná podíl osobní viny a debakl hodil na všechny kolem. Na média, spiknutí polistopadového kartelu, ale i na svůj volební tým. Sám přiznal, že se kampaň nepovedla, a navíc byla špatně pochopena.
Odešli jeho dlouholetí nejbližší spolupracovníci v čele s marketérem Markem Prchalem, jehož Babiš ještě donedávna vychvaloval jako génia sociálních sítí. Ačkoli dodnes není jasné, kdo je kreativním autorem prezidentské kampaně, schytal to Prchal jako symbol Babišova marketingu, který vyvolával rozporuplné reakce.
Prchalovi stoupenci, většinou z řad spřízněných marketérů, chválili jeho profesionalitu a postupy, zatímco odpůrci nemohli od této profesní stránky odtrhnout, pro koho „guru Mára“ pracuje, co to znamenalo pro tuto zemi a pro destrukci politické kultury.
Je to duel, sorry
Prchal poskytnul rozhovor deníku E15, ve kterém nerozptýlil, ale spíš naopak prohloubil pochybnosti o poněkud pokřiveném přístupu ke své profesi, kterou s profesionální rutinou degradoval na samotné dno.
Pokud by si někdo myslel, že Babišův dvorní marketér projeví alespoň minimum pokory a sebereflexe, vyvedl ho rychle z omylu. Předvedl směs arogance, sebechvály a pocitu vlastní neomylnosti.
O tom svědčí i Prchalovy reakce na dotazy, zda to nepřepískli v prezidentských volbách, když pracovali se strachem z války a zneužili emoci strachu pro svůj politický prospěch.
„Je to prezidentská kampaň. Druhé kolo. Je to duel. Sorry. Pokud někomu přijde, že je to přepísknuté, tak mně ne. Ano, byla to tvrdá kampaň, emočně vyhrocená, ale nepřišla mi neetická. A co se týče etické stránky, ani tu nevidím autoritativního hlasatele, který by mohl rozhodnout, co je etické a co ne,“ odvětil.
Zdaleka ne všichni experti sdíleli jeho nadšení. Ačkoli není jasné, jakou měrou se podílel na této kampani, nyní se k ní jasně přihlásil – a to dokonce v rozporu s míněním vedení ANO.
„Andrej Babiš otevřeně nastoupil vlnu, kterou dřív jely radikální a extrémní politické strany a hnutí. Za jeho kampaň by se v tuto chvíli nemusel stydět nikdo z SPD a možná hůř. Tým, který toto připravuje, by se měl stydět za to, že prezidentskou kampaň staví na lžích a dezinformacích, a tím ještě víc pošlapává politickou kulturu v naší zemi,“ reagoval politolog a odborník na politický marketing Otto Eibl.
Od Prchalova přístupu se distancovalo několik odborných organizací sdružujících marketingové experty a navrhují kvůli němu změnit standardy politického marketingu. Minimálně aby bylo jasné a transparentnější, kdo za těmito kampaněmi skutečně stojí.
Ze svých řad jej vyloučilo sdružení reklamních profesionálů Art Directors Club, což se stalo poprvé v jeho třicetileté historii. Prchal si z toho ale nic nedělá. Podobným způsobem hájil i všechny další Babišovy kampaně. Za žádnou se nestyděl, vždyť vyhrávaly volby. Aspoň zpočátku.
Rána kladivem do hlavy
„Byly to expresivní kampaně, řemeslně odvedené nejlépe, jak tady kdo kampaně dělal. Hesla kampaní jsme měli snad vždycky jasná jako rána kladivem do hlavy. Česko ochráníme, tvrdě a nekompromisně. Hotovo, nazdar. Pomáhá lidem, proto Babiš. Fantazie. Za Babiše bylo líp. Co dodat?“ rozohnil se.
Dodat lze jen to, že tyto kampaně sice mohou na část lidí fungovat, ale přemýšlivější voliči je mohou považovat jen za prázdná hesla, jež se míjejí s realitou.
Dodat lze i to, že pro Prchala je absolutně vedlejší, co jeho marketingový „materiál“, jak Babiše nazval v rozhovoru, v politice napáchal. Poprvé v polistopadové historii s výpomocí komunistů uchopil moc v zemi oligarcha s pochybnou historií a každodenním střetem zájmů, jenž narazil i na evropské úrovni.
Pokud Prchal vychvaluje také Babišovu prezidentskou kampaň, nepřipadá mu divné, že ji spustil ve zjevné snaze oslovit voliče SPD a proruských neparlamentních sil v širokém záběru od komunistů po „vlasteneckou“ scénu.
Dnes se tato radikální fronta seskupuje pod praporem advokáta Rajchla, plánuje násilné převzetí moci, a hnutí ANO jim nadále nadbíhá ve snaze udržet nebo rozšířit svůj voličský elektorát.
Dodat lze závěrem z výše uvedených důvodů i to, že nikdo tolik nepřispěl k pokleslosti politických kampaní, vyznačujících se bezobsažností a hrubým prvoplánovým populismem, jako Marek Prchal a jeho spolupracovníci.
Nejlepší „hláška“, jak sám říká, se mu podařila nakonec. „Dobro. Co jiného?“ odpověděl na dotaz, co chce dělat do budoucna. Seriózní politici by měli před tímto dobrodějem a samolibým cynikem zabouchnout dveře.