Operní pěvkyně Dagmar Pecková v minulých letech na demonstracích spolku Milion chvilek pro demokracii zpívala českou hymnu. S blížícími se šedesátinami připravuje nejen večer, kdy kulaté narozeniny oslaví, ale také vymýšlí nové projekty, vaří, běhá, chodí po horách a sleduje politickou situaci, kterou nahlíží jak z českého, tak i z německého pohledu, protože právě v Německu žije. Pro Revue FORUM hovořila v době, která není jednoduchá pro nikoho z nás a kterou logicky těžce prožívají všichni umělci. 

Jak operní pěvci a vůbec umělci v oblasti hudby prožívají tento rok? 

Jestli nějaké období nepřeje umění jako takovému, tak je to právě období pandemie. Zákaz umělecké činnosti a zavření divadel nebo koncertních sálů je to nejhorší, co může uměleckou instituci potkat. A nejen po stránce umělecké, ale hlavně ekonomické. V poslední době se bohužel stalo trendem, že si na sebe kultura musí vydělat. Nikdo si však neuvědomuje, že jsou divadla (nebo orchestry) pak nucena sáhnout po titulu spíše zábavném než vzdělávacím. Publikum si tak navyká na určitou jednoduchost ve vnímání a při jen trochu těžším nebo méně populárním autorovi se divadla hůře plní. Je to začarovaný kruh. A pokud se s tímto mnohá divadla potýkala doposud, tak nechci vidět tu „kulturní revoluci“ po době pandemické. Samozřejmě akceptuji nutnost omezení a zavření kulturních institucí, protože teď je nejdůležitější zachování zdraví, ale mám pocit (a myslím, že nejsem sama), že se u nás umělci najednou ocitli na okraji společnosti. A když námi tak povýšeně pohrdá prezident bez špetky úcty k nám a naší práci, co si potom má myslet jeho volič. 

PŘEDPLAŤTE SI REVUE FORUM ZDE

Jak byste srovnala české a německé prostředí, přístup vlády i občanů k této krizi? Je něco, čím bychom se měli inspirovat? 

Nikde není situace jednoduchá. I v Německu už se od začátku listopadu uzavřela divadla, koncertní sály, restaurace a hotely. Ale nikdo se podnikatelům a umělcům nevysmívá. Bylo uvolněno deset miliard eur na náhradu ušlých zisků. A jedná se o tom, jak budou peníze rozděleny. Německá vláda se chová velmi rozvážně a všech šestnáct spolkových zemí tentokrát jedná jako jeden muž, což v minulosti nebývalo pravidlem. Ale myslím, že nejdůležitější je důvěra v lidi, kteří opatření vyhlašují. Ani paní Merkelová a ani jeden ministr nemá byznysové zájmy ve výrobě zdravotních potřeb, dezinfekce nebo léků. Nikdo neporušuje zákazy, které sám vyhlásil. A to platí i o představitelích jednotlivých spolkových zemí Německa.  

 Nemáte pocit, že koronavirus utlumil občanskou aktivitu a snahu prozápadní části naší společnosti něco udělat s úpadkem demokracie? 

Koronavirus utlumil úplně všechno. Až vše dříve či později ustane a svět se snad vrátí do „normálních“ kolejí, budou karty znovu zamíchány. Musíme jen doufat, že se lidi z této krize poučí. Může nastat i nebezpečí, že se na vrcholné světové politické pozice proderou ještě větší populisté a demagogové, než tomu bylo doposud, a to bychom neměli připustit. Ačkoli naše poslední volby do senátu a krajů už přeci jen ukázaly, že jsme snad i rozumné volby schopni. 

Co bychom podle vás potřebovali udělat, aby český stát fungoval podobně efektivně jako německý?

To asi tak rychle nepůjde. A ne všude v Německu to funguje stejně. Jsou oblasti bývalé NDR, kde to s tou demokracií také není žádný med. „Rechtsradikalismus“ a radikální bolševismus si tam podávají ruku a populističtí manipulátoři sedí i v zemské vládě. Myslím, že každý musí začít sám u sebe. U svého vzdělání a touhy něco dokázat díky svým vlastním možnostem a znalostem. Hodnotíme všichni všechno, aniž bychom o daném tématu měli alespoň základní znalosti. A musíme si uvědomit, že mnoho lidí má k Němcům ještě stále podivný vztah kolísající mezi nenávistí, závistí a ublížeností. Proto Němce hodnotíme tak negativně a děláme všechno pro to, abychom nebyli „jako oni“. Nejsme schopni za rokem 1945 udělat tlustou čáru, podat si ruce a jít dál. Stejně jako to udělala Francie, Itálie, Belgie, nebo Británie. Jenom když budeme schopni jednat jako rovnocenní partneři a ne zamindrákovaní ublíženci, můžeme se dostat dál. Nadávkami a závistí nedosáhneme ničeho. 

Sama jste se zúčastnila celé řady demonstrací. Myslíte si, že se jejich energie udrží do voleb na podzim 2021? 

To se odhaduje těžko, když je teď jakákoli aktivita okleštěna protikoronavirovými opatřeními. Základ byl položen. Aktivity jsou patrny v mnoha českých městech. Ale myslím, že by měly pracovat hlavně strany opozice. Její práce by však neměla spočívat pouze ve vymezování se vůči vládní straně, ale měla by mít zejména dobrý program na dobu příští. 

Jak hodnotíte vstup zakladatele spolku Milion chvilek pro demokracii Mikuláše Mináře do politiky? 

Já se varuji hodnotit někoho a něčí kroky. Mikuláš Minář dokázal přivést Milion chvilek do bodu, kdy na Letné skandovalo víc než tři sta tisíc lidí. Ale jasně pochopil, že bez politické aktivity se asi víc nedá dosáhnout. Na hodnocení jeho kroku bude dost času za pár let. Až tehdy se dozvíme, zda to byl krok dobrý, nebo zbytečný. Nechme ho pracovat. 

Celý rozhovor čtěte v Revue FORUM od pondělí 9. listopadu. Ptejte se v trafikách nebo objednávejte ZDE! I elektronicky.