Někteří lidé by Dagmar Peckovou viděli nejraději pouze na operních scénách a jinak by jí zakázali mluvit. Není divu, světoznámá mezzosopranistka se totiž nebojí říct svůj názor, který je mnohdy velmi svérázný. V rozhovoru pro Revue FORUM například prozradila, proč má ráda Angelu Merkelovou, co by pro nás znamenal odchod z Evropské unie nebo zda by si převzala státní vyznamenání z rukou Miloše Zemana.

Paní Pecková, ačkoliv jste operní pěvkyně, což je škatulka, do které vás často umisťují, nebojíte se vystoupit v kabaretu Wanted nebo spolupracovat se Spirituál kvintetem a Hradišťanem, co vás k tomu vede?

Moje cesta k vážné muzice začala u lidových písní a když mi někdo řekne, že se nějakým způsobem zpronevěřuji svému oboru, tak se začnu strašně smát. Vždyť každé zpívání vzniká z toho lidového. Samozřejmě že jsem vystupovala na prestižních operních scénách po celém světě, ale pěstovala jsem si píseň od Mozarta až po Kurta Weilla, tvůrce Wanted. A ten nebyl pouze operním autorem, ale zároveň reformátorem a třeba jeho Vzestup a pád města Mahagonny je ve stylu kabaretní revue, což je také jevištně-pěvecká forma.

Proč je vaše působení mimo klasickou operu pro někoho tak problematické? Vždyť Eva Urbanová také vystupovala například v Rock Opeře.

Já strašně lidi štvu. Je mi 57 a díky svému věku a tomu, že bych se měla přizpůsobovat tomu, co dělá můj hlas, bych měla stát podle některých na operním jevišti, kde bych ztvárňovala babičky, tetičky a role menšího charakteru a nikomu bych neležela v žaludku tolik, jako když usmyslím, že předvedu něco, co tady ještě nikdo neviděl, protože přednes Kurta Weilla u nás zamrzl v půlce sedmdesátých let. Dělala ho sice fenomenálně Hana Hegerová, ale jako šansoniérka.

Vy se evidentně nebojíte říct svůj názor. Setkáváte se s kritikou, že byste jako operní pěvkyně měla zpívat a do ničeho veřejně nemluvit?

To by ale všichni museli dělat to, co mají dělat. Tady se všichni vyjadřují ke všemu, jsme národ Brouků Pytlíků, kteří všechno vědí a všude byli. Já mám podle někoho svoji škatulku operní pěvkyně a tu nesmím opouštět. Jsou ovšem umělci, kteří si chodí přebírat medaile na Hrad a jsou tací, co chodí zpívat hymnu na demonstrace. Je tady tak široké názorové spektrum.

Žijete v Německu, ozývají se i hlasy, jak si můžete „dovolit“ hovořit o tom, co se zde děje, když tu ani nebydlíte?

Sice žiju v Německu, kde mám rodinu a dům, ale jsem Evropanka. Já si nepřipadám jako Němka, i když mám hodně z jejich povahy, ale nikdy jsem nežádala o německé občanství. Díky tomu, že žijeme v Evropské unii, můžu si zabalit kufry a zítra se odstěhovat, kam budu chtít. Nemusím zůstávat v Horní Dolní v Čechách a nemusím nadávat na systém. Pokud umím jazyk, umím se o sebe postarat, umím vzít dobře a poctivě za práci, tak můžu žít, kde chci. V Evropské unii mě nikdy nikdo nikde neomezoval. Nezažila jsem v Německu, že by mi někdo řekl: „Ty se do toho nepleť, ty jsi Češka.“ Když jsem vyjádřila na něco svůj názor, tak jsem byla akceptována. Tím, že mám možnost se po EU pohybovat, tak o ní vím leccos a dokážu posoudit poměry tady a tam.

Z jakého důvodu a jakým způsobem se tady kritizuje Evropská unie? Proč jsme na ni najednou tak zanevřeli? Proč se nepíše víc o tom, co pro nás Unie dělá? Když se v médiích něco dozvíte, tak je to prskání a pomlouvání, to všichni umí, ale proč se jedna ku jedné k těm negativům neříkají i pozitiva, která se vždycky zametou někam do kouta a nemluví se o nich. Já když někam přijdu a chválím EU, tak na mě koukají jak na exota, který ničemu nerozumí.

Nyní se dokonce ozývají i hlasy, žádající vystoupení z EU, jak je vnímáte?

To je něco strašného. Jestli tohle uděláme, tak si vykopeme hrob. Musíme si uvědomit, že jsme ve středu Evropy a pokouší se o nás východní síly, které by nás rády měly pod čepcem, a na to si musíme dát velký pozor. Já se stále cítím vázána na západní Evropu, protože si myslím, že tam je naše místo.

V prezidentské volbě jste podpořila Pavla Fischera, tedy muže, který na rozdíl od Miloše Zemana jednoznačně nehledí obdivně směrem na Východ. Proč jste si vybrala právě jeho?

Já jsem strašně váhala mezi Markem Hilšerem, Jiřím Drahošem a Pavlem Fischerem, protože všichni měli v sobě něco moc speciálního, nějakým způsobem pozitivního pro nás. Nakonec jsem dala hlas Pavlu Fischerovi, protože je to diplomat, který je navázán na Francii, věděl toho o politice skoro nejvíc a líbilo se mi, jakým způsobem mluví o Evropské unii. Já už jsem před prezidentskými volbami točila video i pro exministra Hermana, protože mě okouzlil přijetím dalajlamy, které si musel obhájit proti všem.

S jakou reakcí na své politické názory se Dagmar Pecková setkala u kolegů?

Jak se dívá na uprchlickou krizi jako člověk dlouhá léta žijící v Německu?

Co si myslí o prodlužování české státní hymny?

Tohle a ještě mnohem víc se dozvíte v hlavním rozhovoru Revue FORUM. Najdete ji v trafikách nebo si ji předplaťte ZDE.