Média zaujalo vyjádření dalajlámy o uprchlících, když v rozhovoru pro list FAZ řekl, že Německo má zůstat Německem, „Německo se nemůže stát arabským státem. Německo je Německo.“ Uprchlíků přišlo příliš mnoho.

Nad tímto výrokem už se zaradovali všichni, kteří mají pocit, že to tak sám dalajláma „sluníčkářům“ hezky nandal. Problém je v tom, že lidé žijící jen z titulků, zase nečetli všechno, co dalajláma říkal. Té větě o Německu, co má zůstat Německem, předcházela věta: „Podíváme-li se do tváře každého jednotlivého uprchlíka, zejména dětí a žen, cítíme jejich utrpení. Osoba, která je na tom o něco lépe, má odpovědnost, aby jim pomohla.“

Tím se celá věc dostává do dost jiného světla. Podle komentářů čtenářů na internetu soudím, že si lidé nedali tu práci a původní rozhovor si nenašli, ačkoliv by jim to pomocí klíčových slov zabralo asi tak deset vteřin. Asi by jim neudělalo radost, co řekl o islámu. Tu práci si ostatně nedali ani novináři.

Dostal také otázku: „V Evropě je stále islamofobní sentiment. Jak to hodnotíte?“

Dalajláma odpověděl: „Existují muslimští jednotlivci a malé skupiny, kteří se zabíjejí navzájem ve svých vlastních zemích. Šíité, sunnité. Nepředstavují celý islám a muslimy. Láska je hlavní poselství, a to i v islámu, v každém náboženství. Zlí lidé tam jsou i mezi buddhisty, křesťany, židy a hinduisty. Jen kvůli některým smutným událostem, které pocházejí od malého počtu muslimů, bychom neměli odsoudit celý muslimský svět.“

Teď nechme stranou, zda je islám náboženství lásky. I kdyby nebyl, jde o to, že dalajlámovy výroky jsou vytrhovány z kontextu. Celek jeho rozhovoru je ostatně věnován především jeho pojetí úřadu dalajlámy a Tibeťanům v exilu.

Už loni v prosinci tibetský duchovní vůdce vyvolal pozdvižení, když v rozhovoru pro italský list La Stampa řekl: „Jediná cesta, jak Islámský stát porazit, je prostřednictvím dialogu. Musíte naslouchat a mít respekt k druhým.“ Z toho zase odvodila Čína, že se dalajláma nevzdal násilí, jako by ho snad někdy hlásal.

Zase je dobré se podívat na to, co dalajláma skutečně říkal. La Stampa se ptá:

Ale jak se můžeme vypořádat s barbarstvím ISIS?

Musíme se vypořádat s naším srdcem. Být soucitný a vychovávat. Německo bylo velmi štědré při přijímání uprchlíků, krmilo je a šatilo, ale teď je čas dát jim vzdělání.

Dát jim vzdělání, takže se mohou v Evropě asimilovat?

Tak, aby se mohli vrátit domů. Pokud ne oni, pak jejich děti. Mají se vrátit se znalostmi a dovednostmi, aby změnili své domovské země, takže nebudou existovat žádní další uprchlíci. To je jediné řešení.

Evropa se bojí i mírumilovného islámu. Obává se ztráty svých základních hodnot svobody, rovnosti a rovnosti pohlaví. Nepřijímá islámské právo šaría, které může být jednoho dne demokraticky použito.

Každý člověk má své vlastní náboženství a pravdu, ale ve společnosti musí existovat mnoho náboženství a mnoho pravdy. Islám je náboženství míru. Netolerantní lidé poškozují své vlastní přesvědčení a své bratry.

Omlouvám se, ale náboženství málokdy přinese mír. Ještě častěji vyvolávají války, smrt a utrpení.

Jednoho dne se Bůh setká s duchovními vůdci a zeptat se jich, „Proč jsi bojoval? Já jsem ti neřekl, že máš něco takového dělat.“

Bůh bude jednoho dne ptát, ale co dnes? Vaše Svatosti, vy sám jste řekl, že modlení nestačí.

Nemusíte se modlit! Bůh by mohl odpovědět: „Proč se modlíte, abych se zastavit zlo? Já jsem ho neudělal. Ty jsi ten, kdo tohle dělá, takže to budete muset napravit. “

V Indii, několik kilometrů od hlavního města Dillí, byl muslim zabit hinduistickými fanatiky kvůli podezření, že uchovával v ledničce maso z krávy.

Lidský život je cennější než posvátné zvíře.

Dalajláma prostě mluví o střední cestě mezi fanatismem a naivitou. Je potřeba vzít v úvahu, že jako duchovní autorita se ptá na příčiny současného stavu a tvrdí, že příčina je v lidech. To je něco, co se odstřelováním z dronů skutečně nevyřeší. Bojovníci IS jsou frustrovaní primitivové, ovšem jejich frustrace a fanatismus tu zůstanou i poté, co budou poraženi. Sami můžeme dodat, že zatím nikdo neřeší, co bude dál, až bude Islámský stát vojensky poražen, což je technicky možné. Kdo bude třeba politicky reprezentovat sunnitské muslimy? Kdyby se na takové věci ptali Američané v Iráku, mohlo to tam dnes vypadat úplně jinak.

Doba je příliš rychlá a málokdo si dá práci s tím si ověřit, kdo co řekl, co ještě řekl jiného a jaký je kontext toho všeho. Do jednoho titulku se to všechno nacpat nedá, zvlášť když je snaha vyprovokovat něčím nečekaným i za cenu zkreslení. Zatím máme štěstí aspoň v tom, že se u nás o podstatných věcech světa nerozhoduje, takže nemáme ani příležitost je zkazit. Stačíme si ale zkazit naše vlastní, jak se už ostatně děje.