Mnozí Západoevropané jsou nepříjemně překvapeni tím, že se dalajláma hlásí k marxismu. Narušuje tím jejich představy, které si o „našem“ tibetském duchovní vůdci vytvořili a jako takové si je do něj projektují. Mohou za to i západní experimentátoři s vírou a sebepoznáním, kteří z buddhismu přijali jen části, zatímco radikalismus jeho ekonomicko-sociálních poloh jim zůstal jako nepříliš lákavý skryt.

Dalajláma například prohlásil: „Ekonomický systém marxismu je založen na morálních principech, zatímco kapitalismus se zabývá pouze ziskem a profitabilitou. Marxismus spočívá na distribuci bohatství na základě rovnosti, stará se o osud znevýhodněných a potřebných a o ty, kteří jsou vykořisťováni menšinou společnosti.“

Dalajláma se těmito projevy vzdaluje koncepci do sebe obráceného meditujícího asijského mnicha, které odpovídá jeho pojetí západní společností.

Za soškou tlustého muže

Buddhismus přišel na Západ v poválečném období, kdy mladí lidé hlásící se k hnutí hippies hledali sami sebe a toto východní náboženství přijali pro jeho přátelskou tvář a soustředění se na sebe sama.

Radikální ekonomické a sociální učení buddhismu však zůstalo skryto za smějícími se soškami tlusťoučkého muže, léčivými krystaly a otrhanými provázky okolo zápěstí.

Soustředění na sebe sama nejde totiž s buddhismem vůbec dohromady. Jedním ze základů buddhismu je to, že vykoupení z utrpení může přijít pouze na základě uvědomení, že uspokojení sebe sama nepřinese štěstí.

Místo toho se musí buddhista věnovat práci pro druhé, protože všichni jsou částmi spojeného systému, který provazuje jednu bytost se všemi dalšími bytostmi.

„Západní buddhismus“, který klade prioritu na radikální subjektivismus a individualismus, je se skutečným buddhismem neslučitelný. Buddhismus je kolektivistický.

Není spojen s klidem a relaxováním, ale s radikální a nekompromisní kritikou současného uspořádání světa.

Buddhismus obsahuje i ekonomické učení, které je se západním pohledem na ekonomiku neslučitelné.

Západní ekonomika je zaměřena na sebeuspokojení člověka. Filozofické základy buddhistické ekonomie však před tímto zaměřením varují. Základem ekonomiky by mělo být uspokojení druhých.

Maximalizace zisku má být nahrazena minimalizací ztrát a nedostatku všech. Západní ekonomika naopak podporuje růst materiálního blaha tím, že lidé hromadí více a více bohatství.

Průniky buddhismu a marxismu

Buddhistická ekonomie je založena na zjednodušení lidských potřeb a tužeb. Jakékoli jiné materiální potřeby než ty základní, kterými jsou jídlo, příbytek, oblečení a léky, by měly být minimalizovány.

Jak to tedy vidí buddhismus? Ekonomické aktivity by měly spočívat na komunitě. Velký byznys by se měl změnit na lokálně zaměřené podnikání malého rozsahu, které produkuje pouze podstatné komodity.

Produkce nových komodit znamená, že něco starého musí být zničeno. Preferovat by se tedy měla nikoli produkce, ale plné využití již vyprodukovaného zboží.

Rozdělení účastníků ekonomického procesu na zaměstnance a zaměstnavatele přináší zaměstnancům zlo a nemůže vést k rozvoji jejich skutečného potenciálu.

Zaměstnanci budou vždy preferovat vyšší mzdy a zaměstnavatelé naopak vyšší zisk. Proto je potřeba tyto kategorie odstranit a každý musí být zároveň zaměstnancem i zaměstnavatelem.

Nejracionálnější cestou ekonomického života je soběstačnost a lokální produkce zaměřená na lokální potřeby. Dovoz a vývoz zboží je neekonomický.

Pokud populace závisí na neobnovitelných zdrojích, chová se paraziticky. Nerovná distribuce bohatství ve společnosti může vést pouze k násilí mezi lidmi.

Jak je vidět, mnohé z myšlenek buddhistické ekonomické teorie se s Marxovou ekonomickou teorií protíná. Dalajlámovo přihlášení se k marxismu by nás proto nemělo překvapovat.

Autor je advokát. Přednáší právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a dalších vysokých školách.

Glosa vyšla na webu HlídacíPes.org.