V Teheránu byl v sobotu 27. 3. 2021 podepsán pakt o strategické spolupráci Číny a Íránu. Navazuje na předchozí dohody o strategickém partnerství z let 2016 a 2019. Obě země v tomto desetiletí zdesetinásobí objem bilaterální obchodní výměny až do výše 600 mld. USD. Čína se zavazuje k masivním investicím zejména do íránské infrastruktury a energetiky. Více než třetina čínských investic bude směrována na modernizaci ropného a plynového sektoru. Podle signatářů paktu čínského ministra zahraničí Wang I a íránského šéfa diplomacie Mohammada Džaváda Zarifa budou vztahy obou zemí trvalé a strategické.
Další sbližování Číny a Íránu mění poměry nejen na Blízkém a Středním východě. Má to také globální důsledky. Čína posiluje pozici Íránu v dlouhodobě neklidném regionu a dostává Írán ze sevření izolace v důsledku dlouhodobých sankcí zejména ze strany USA. Čína neoficiálně respektuje Írán jako jadernou mocnost, přestože byla společně s USA, Ruskem, Francií, Velkou Británií a Německem součástí jaderné dohody mocností s Íránem. Ta byla uzavřena ve Vídni v roce 2015. Prezident Donald Trump od této dohody odstoupil v roce 2019, kdy se tvrdě vymezil vůči svému předchůdci Baracku Obamovi. Írán se tedy touto dohodou necítí vázán a jedná podle toho, za souhlasného přihlížení Číny i Ruska.
Nové strategické partnerství Číny a Íránu má také významný bezpečnostní a vojenský rozměr. V Íránu již nyní působí pět tisíc příslušníků čínských bezpečnostních složek, prý kvůli ochraně čínských investic. Írán (s Čínou v zádech) tak vyostřuje svoji rétoriku hlavně vůči Izraeli. Podporuje několik extrémistických organizací v oblasti, nejvíce libanonský Hizballáh. Jeho nepřátelská pozornost je upřena i na ty arabské země, které s Izraelem uzavřely nové obchodní a diplomatické vztahy. A samozřejmě na Saudskou Arábii, která je dominantním sunnitským hráčem, jehož šíitský Írán považuje za věčného rivala a soka.
Bývalá Persie, dnešní Írán, je pro Čínu významným bodem v projektu Nové hedvábné stezky. Nejde jen o symboliku a oprašování historie. Čína tím vysílá vzkaz ostatnímu světu, v době, kdy se vlády ve Spojených státech ujímá nový prezident. Čína rozšiřuje sféry svého vlivu. V oblasti Blízkého východu má další zájmy. Bude se podílet i na obnově Sýrie po dlouhé zničující válce, a to v kooperaci s Ruskem. Jsou situace, v nichž se Čína a Rusko ocitají v pozici strategických partnerů. Rusku už příliš mnoho jiných variant nezbývá a posilující Číně to nyní vyhovuje. Do hry vstupuje i další hráč, a tím je Turecko se svým nevyzpytatelným prezidentem v čele. I Turecko se totiž může za jistých okolností stát součástí této pragmatické mocenské struktury, přestože se stále jedná o členskou zemi NATO.
V závětří covidové pandemie se svět proměňuje, a i menší evropský stát by si toho měl všímat. Čína má velký apetit, a ten může pokračovat i směrem k oslabené Evropě. Až zase někdy bude naše vláda salutovat čínským letadlům, tak by bylo nanejvýš vhodné jí to připomenout.
