Výroky prezidenta republiky, v nichž předsedovi vlády nadiktoval, které ministry má vyměnit, nelze brát na lehkou váhu. Ne, že by snad nebylo možné diskutovat o tom, jak konkrétní členové Babišova kabinetu zvládají svou práci. Není ovšem přípustné, aby Miloš Zeman takto rozhodoval, když je jasné, proč se tak děje. Z tohoto pohledu se prezidentské volby v roce 2023 zdají až neskutečně daleko.

Když se začalo hovořit o tom, že by mělo dojít k rošádě ve Strakově akademii, která by pro dva až tři ministry znamenala konec ve vládě, moc lidí to nepřekvapilo. Navíc, když jedním z postradatelných měl být Jan Blatný. Post ministra zdravotnictví je totiž poslední rok spíš trestem než oceněním dobré práce a štafetový kolík se mění až nezvyklou rychlostí. 

I jméno Roberta Plagy muselo přijít na přetřes. Ministr školství si totiž až moc často „dovoluje“ mít jiný názor na svůj rezort než ministerský předseda. Přitom, když se spekulovalo o Plagově konci, ještě se ani nevědělo, že ministr dá vale hnutí ANO a nadále nebude chtít být jeho členem. Tím se samozřejmě šance, že se udrží ve funkci, zmenšily.

Třetím, kdo má jít z kola ven, je Tomáš Petříček. Zřejmě největší nepřítel hradní zahraniční politiky. V momentě, kdy Václav Moravec na twitteru psal o střídání stáží v Babišově vládě, zdálo se, že skončí kvůli jinému důvodu. Podle některých zdrojů má dojít k lehké rekonstrukci kabinetu, což by právě ministr zahraničí odnesl, protože by jeho rezort nově ovládlo hnutí ANO.

Kromě toho, že je zcela nepochopitelné, proč by se ČSSD chtěla v roce voleb ujmout ministerstva, které v současné situaci nejde vést ke spokojenosti všech, dalo se všechno obhájit. Obzvlášť s rétorickým vybavením Andreje Babiše šlo brát škatulata jako hotovou věc.

Dále čtěte

Miloš Zeman v převleku husitského krále. Od futurologa až k dílu zkázy

Pavel Šafr ve své knize Češi mezi pravdou a lží věnuje samostatnou kapitolu každému z československých a českých prezidentů. Nezapomněl…

V tom se ovšem do celé záležitosti vložil Miloš Zeman. Nejen proto, aby ukázal, že má stále pocit své jedinečnosti, ale také proto, že dostal úkol. Není tajemstvím, že vítr opět zafoukal od Moskvy a český prezident se proměnil v podomního prodejce ruské vakcíny Sputnik V. 

Prodejce, který nestrpí konkurenci a také ty, kteří by jeho zboží jakkoliv hanili. To právě Blatný, Petříček a šéfka SÚKL Irena Storová udělali tím, že ruskou vakcínu odmítají používat minimálně do doby, než ji schválí Evropská unie. S výrazem nesouhlasu k prezidentově přání si chce hlava státu poradit po svém. Vyhodit a nahradit, tak zní jasný povel pro Babiše.

Ten několik měsíců před parlamentními volbami stojí na křižovatce. Poslechnout Zemana a mít jeho podporu, nebo to risknout a jednou se zachovat v zájmu země a jejích občanů. Vzhledem k tomu, že předvolební průzkumy ukazují šéfovi ANO, že jeho dominance dosáhla svých limitů, na velké rozmýšlení není čas a Babišova volba se zdá být jasnou.

Dvousečná zbraň, kterou se očkování Sputnikem V může stát, stejně tak slibuje podporu občanů jako odliv části jejich hlasů. Pokud by se naplnil ten pro Česko pozitivnější scénář a demokratické strany by opět dostaly rozhodující slovo při rozhodování o směřování naší země, stále je tu jeden problém.

Vládu sice můžeme mít novou, ale na Hradě bude pořád ten stejný prezident, který už dávno neví, že je povinen sloužit své zemi. Šlo by tedy skutečně pouze o poloviční vítězství? Navíc v momentě, kdy se Zeman nechal slyšet, že premiérem bude i po volbách stále Babiš? Nemusí to tak být. 

Existují totiž mechanismy, jejichž pomocí se dá prezident, který nezvládá výkon funkce, odvolat. Je jen třeba získat dostatečnou většinu ve sněmovně. I proto jsou letošní volby tak důležité. Dalo by se totiž začít novou etapu s úplně čistým štítem a nejen s napůl zašpiněným od hradního bláta.