Vladimir Putin FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
Parlamentní listy publikovaly 20. února článek s titulkem „,Chtějí mír, slouží Rusům.‘ Četba stránek Ministerstva vnitra.“ Děkujeme za poskytnutí dalšího podkladu, na kterém se dá ukázat, jak u nás Putinova agitační střediska pilně pracují.
Autor Karel Výborný nejdříve líčí svůj čtenářský zážitek.
„V poslední době je jednou z mých oblíbených pravidelných četeb webová stránka Ministerstva vnitra ČR (MVČR). Nacházím tam informace, o nichž se z veřejných zdrojů zpravidla nedozvíte, ale které z principu jsou veřejné a nelze je před veřejností skrývat. MVČR na to jde od lesa. Na jeho stránce se nenápadně krčí například zkratka KRIT, což znamená Krizový informační tým. Když ho rozkliknete, nestačíte se divit, co všechno tento tým za relativně krátkou dobu (cca půl roku) své existence už stačil vyprodukovat,“ píše komentátor. Prý se nestačí divit, ale jak vidíme, nakonec stačil.
Je to dlouhý text a nových myšlenek je tam asi tolik jako v Putinových projevech, tedy žádné. Vybereme tudíž z toho nakupení písmen (zatím to není azbuka) aspoň jednu pasáž. Krizový tým ministerstva cituje dezinformační tezi, že „podpora Ukrajiny je přiživováním války“, a konstatuje, že „takto míru dosáhnout nelze. Přeneseně jde pouze o tvrzení, že Rusko nelze vojensky porazit, takže je nejlepší uzavřít mír co nejrychleji, za jakýchkoliv podmínek“.
Komentátor Výborný ale nesouhlasí.
„Samozřejmě že přezbrojování Ukrajiny z našich, evropských i amerických armádních kapacit je prodlužováním války. Možná by bylo dobré, kdyby lidé z KRITu vylezli ze svého pohodlného krytu a šli se zeptat pozůstalých na obou stranách fronty na Donbase, zda se jim líbí víc jednání o míru, nebo další smrtonosné aktivity vojsk. Z tohoto ,narativu‘ MVČR jasně čouhá, že všem těmto rozumbradům jde jen o ideologii, nikoli o lidské osudy, této ideologii, ať už z jakékoli strany, obětované. Je to cynismus. Každá válka je cynická, ale ještě cyničtější je tvrdit, že bojujeme za lidi. Ne, bojujeme za příští investice do obnovy zničené země, a také o vytlačení případných konkurentů našich obchodních či geopolitických zájmů,“ předává tento tlumočník Kremlu věčně živý obsah vymyšlený v Rusku.
Jedno je pravda. Z krátkodobého hlediska by se válka jistě rychle chýlila ke konci, kdyby Ukrajinci žádné zbraně nedostali, ruská armáda zemi obsadila, svrhla prezidenta a vládu a nastolila okupační režim. Pak by přišel putinovský teror pod maskou „denacifikace“, zavírání, záhadná úmrtí, deportace, ekonomická bída a masová emigrace. Ukrajinci by nejspíš pokračovali v odboji partyzánským způsobem války a žádný mír by nenastal.
A dále. „Zeptat se pozůstalých na obou stranách fronty na Donbase, zda se jim líbí víc jednání o míru, nebo další smrtonosné aktivity vojsk“ by dnes bylo na ruské straně fronty poněkud obtížné. Tady si naše prokremelská hlásná trouba poněkud naběhla, protože za heslo „chceme mír“ vás dneska v Rusku seberou a můžete snadno skončit v lágru za „diskreditaci ozbrojených sil“. Pokud jde o Ukrajince, 85 procent z nich pokládá za nepřípustné jakékoliv územní ústupky Rusku. Jen osm procent respondentů řeklo, že kvůli míru a zachování nezávislosti by se Ukrajina mohla zříct části svého území. Proti ústupkům je naprostá většina dotázaných i ve východních oblastech země, které válka postihla nejhůře. Ať tedy komentátor Parlamentních listů zvedne zadeček, vyjde „ze svého pohodlného krytu“ a jde se na Donbas zeptat sám, pokud tomu nevěří. Na obnově Ukrajiny se Západ podílet bude, jak jinak. Kdo jiný by to dělal? Rusko, které zemi teď bombarduje? Rusko, které mělo osm let ve své moci separatistické útvary a nijak se tam s „obnovou“ nepředvedlo?
Pokud někomu nejde o osudy lidí a je cynický, tak jsou to tihle lidé zvláštního ražení sloužící plácáním nesmyslů a dezinformací moskevskému zločinnému režimu.
