Leonid Brežněv a Gustáv Husák FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Případů falšování dějin ve prospěch komunistické optiky přibývá. Přesněji řečeno, teprve nyní se o nich v souvislosti s kauzou děkana FF UK Michala Pullmanna veřejnost dozvídá a lidé se navzájem upozorňují na sociálních sítích na další příklady šíření komunistické ideologie či prokomunistického výkladu historie na současných českých vysokých školách.
Novým případem jsou skripta Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně s názvem Vybrané kapitoly ze socioekonomické geografie České republiky z roku 2013. Kapitola věnovaná poválečnému vývoji české společnosti je opět, jako v případu již smutně slavných Dějin Česka, kompletně zmanipulovaná ve prospěch komunistické optiky. (O falšování dějin v knize Dějiny Česka jsme psali ZDE.)
V kapitole Průmysl a podnikání na straně 69 a 70 se budoucí učitelé zeměpisu mohou dočíst, jak se vyvíjel československý průmysl v poválečném období. Člověk nevěří vlastním očím. Píše se zde:
„V roce 1946 proběhly volby a národní a demokratická revoluce vyústila v revoluci socialistickou. Začíná tak socialistický rozvoj ekonomiky a společnosti. V roce 1949 byla založena Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) a odstartován první pětiletý plán na období 1949–1953. Bylo dokončeno znárodnění průmyslu a stavebnictví, provedena radikální pozemková reforma. Hlavním cílem bylo značně rozšířit těžké strojírenství a ostatní průmyslová odvětví produkující výrobní prostředky. Plán byl překročen a průmyslová výroba se roku 1953 proti roku 1948 zdvojnásobila. Československo se tak stalo jedním z nejprůmyslovějších států. V roce 1955 vykazoval průmysl hodnotu o 150 % vyšší než v roce 1937. Téhož roku vznikla Varšavská smlouva. Roku 1956 začala realizace druhé pětiletky, jejímž cílem bylo zvýšení průmyslové výroby dále asi o polovinu.“
Ještě více šokující je ovšem popis událostí roku 1968. Za autorství tolika komunistických a normalizačních lží by se nemusel stydět ani Vasil Biľak, který pozval do ČSSR sovětská okupační vojska. Studenti se ve svých skriptech dočtou toto:
„V roce 1968 nastala politická krize (pražské jaro), protisocialistické a oportunistické síly však neuspěly a byl nastolen ‚socialismus s lidskou tváří‘. Státní národohospodářský plán zůstal základem řízení procesu socialistické rozšířené reprodukce, ale hospodářský vývoj v období 1966–1970 byl značně nerovnoměrný.“
Uvedený výklad je mimořádně absurdní tím, že označení „socialismus s lidskou tváří“ přisuzuje až období, kdy byly „poraženy protisocialistické a oportunistické síly“. Plyne z toho, že socialismus s lidskou tváří v Československu nastolily sovětské tanky, které ukončily krizi, jež se jmenovala pražské jaro. O sovětské invazi zde ale pro jistotu není ani slovo. I takhle podivně mohou v současném vysokoškolském prostředí u nás pracovat lidé ověnčení akademickými tituly.
Tím ale tragikomedie ve skriptech budoucích učitelů nekončí. Období let 1969–89, kdy česká společnost procházela v politické rovině tvrdou normalizací a v hospodářském životě došlo k beznadějnému zaostávání za západními demokraciemi, popisují akademici z brněnské pedagogické fakulty následovně:
„Ekonomický a sociální rozvoj se v letech 1981–1985, tj. v sedmé pětiletce, také řídil generální linií výstavby rozvinuté socialistické společnosti. Československo tak 30 let neřídilo své hospodářství výhradně ‚sobeckými‘ ekonomickými ohledy, ale plnilo svou internacionální povinnost i v oblasti hospodářské. V roce 1985 nastolil Gorbačov ‚přestavbu‘, což v Československu vyústilo v listopadu 1989 v tzv. sametovou revoluci a pád režimu. (…) Po roce 1989 se celé národní hospodářství včetně průmyslu muselo přizpůsobit novým tržním podmínkám.“
Celkové ladění textu tudíž vyznívá tak, že cestu úspěchů socialismu bohužel překazil sovětský vůdce Michail Gorbačov a listopadová revoluce v roce 1989. Naše země se pak musela přizpůsobit svobodnému trhu. Jak smutný vývoj! Nicméně čeští vysokoškolští intelektuálové pod vedením Michala Pullmanna již píší nové poučení z krizového vývoje.
Autorem skript je RNDr. Hana Svobodová, Ph.D., a kolektiv, přičemž v tomto kolektivu jsou uvedeni dva docenti: RNDr. Antonín Věžník, CSc., a PaedDr. Eduard Hofmann, CSc.
Doktorce Svobodové a docentu Hofmannovi, který je vedoucím katedry geografie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, jsme zaslali otázku, zda si za tímto bolševickým výkladem historie stojí a zda si uvědomují svoji zodpovědnost za ovlivňování studentů, kteří se mají vydat na dráhu učitelů. Máme na mysli ovlivňování antidemokratickým výkladem, jaký vnucovala studentům někdejší diktatura. Jsme zvědavi, co nám akademici z Brna odpoví.
Uvedená skripta jsou k nalezení na webovém portálu MUNI ZDE.
Zde jsou inkriminované pasáže v tištěné verzi:
