Opakované masakry v amerických školách nejsou jednoznačně výsledkem snadné dostupnosti zbraní pro místní občany. Zabíjejí lidé, zbraně jsou jen nástrojem. A jihozápad Ameriky je prostě osídlen lidmi, kteří po sobě rádi střílejí a nikdy si nenechají držení zbraní zakázat. Jedno řešení, které by sice nesnížilo počet masakrů, ale počet jejich obětí, je nasnadě. A mohlo by být přijatelné jak pro pravicovou Asociaci držitelů zbraní, tak pro odzbrojovací americkou levici. V USA si můžete koupit i útočné zbraně, které by neměl civilista v době míru vůbec použít a které umožňují vraždit dlouhými dávkami. Zákaz prodeje vojenských zbraní civilistům a uchování práva držet sebeobranné, sportovní a lovecké zbraně, ne vojenské, by řádově snížilo počty obětí podobných masakrů.
Nikomu nevnucuji, aby se ozbrojil. Nosit střelnou zbraň je příšerná otrava, je to jako nosit žehličku, kterou nesmíte ztratit a která vám nesmí ani vyčuhovat. Přesto teprve Samuel Colt dal lidem rovnost, od jeho vynálezu není pro bezpečnost člověka v ulicích důležité, jak je velkej. A díky Coltovu objevu může vnadná žena v minisukni chodit o půlnoci přes temný park bez extrémního rizika. Když má v kabelce devítku. Proto považuji právo na zbraň za základní lidské právo a česká zbrojní legislativa je příkladná. Nosit zbraň je naším právem, které může být omezeno jen za trest či kvůli zdravotní nezpůsobilosti. Koupit si však můžeme výhradně zbraně, které smí v demokratické společnosti civilista použít. V Americe, konkrétně „vlevo dole“, ve státech tradičního trumpismu a centra učení, že „Země je placatá“, si můžete legálně koupit vojenskou útočnou pušku a v některých státech i lehký kulomet. A tato úplně nesmyslná legislativa umožňuje, že po každém útoku nějakého vyšinutého trotla zůstávají desítky mrtvých.
Aktuální masakr
Americký středozápad a jihozápad má (nikde jinde na planetě nevídanou) zálibu v držení zbraní a střelbě. Lidé nakupují zbraně ne jako sběratelé, ale spíše jako vybavení domácnosti a střílí se mnohem častěji někde na soukromém pozemku statku do prázdného plechového sudu z deseti metrů, a ne na střelnici do terče z pětadvaceti metrů. Prostě – dělají se rány, aby se trefil i blbej. Kvůli tomu se tam řada konfliktů, které se jinde řeší rvačkou nebo rozbíjením věcí, řeší palbou. Není to výsledek přezbrojení obyvatelstva, ale jeho specifických psychologických a sociokulturních charakteristik.
Ve Švýcarsku je mezi lidmi – ze zákona, mají tak strukturovanou armádu a domobranu – takové množství vojenských zbraní, že by jim záviděli i obyvatelé Alabamy. Zločinnost je tam však nízká a užití střelné zbraně k trestné činnosti výjimkou. Zato první datovaný případ školního masakru v USA se odehrál už roku 1840. Ve Virginii student na místní univerzitě zastřelil profesora práv. Nezabíjejí zbraně, ale lidé, kteří je mají v rukou.
Dne 25. 5. 2022 v texaském městečku Uvalde zavraždil šílený střelec nejméně 19 dětí a dva dospělé, učitele. Jeho samotného pak zastřelila policie. Pachatel se jmenoval Salvador Ramos, byl Hispánec a podle ČT 24 si ihned po osmnáctinách koupil dvě útočné pušky. Před vražděním ve škole postřelil svou babičku, ta je podle CNN v nemocnici v kritickém stavu. Ale masové vraždění se koná i jinde než „vlevo dole“ na mapě USA. Předminulou sobotu jiný osmnáctiletý běloch v supermarketu ve městě Buffalo ve státě New York zabil deset lidí a další tři zranil. I tento střelec vraždil útočnou puškou.
Sebeobranná versus útočná zbraň
Ve válce má voják dvě zbraně. U naší armádní jednotky útočnou pušku a pistoli, většinou devítimilimetrovou. Útočnou puškou útočí. Pistoli použije, když už je v kontaktní vzdálenosti s nepřítelem a brání se v boji muže proti muži. Útočná puška má malou ráži, většinou hladkou střelu, která má hodně energie, a velký přesný dostřel. Cílem užití je zabít třeba kilometr vzdáleného nepřátelského vojáka. A je jedno, jestli padne k zemi hned po zásahu, či umře pět minut poté. A je jedno, jestli jím střela proletí a zabije ještě jednoho nepřátelského vojáka, co stál za ním. Navíc jsou to zbraně, které umožňují palbu dávkami. Obvykle mají přepínač kadence palby „single / short (3) / long“. Jde o zbraň určenou pro ozbrojené složky státu, která nemá žádné „občanské“ využití. Občan v době míru nesmí útočit. Sportovní disciplíny prováděné podobnými zbraněmi jsou raritní a jejich provozování lze zajistit tím, že střelnice pro tyto disciplíny tyto zbraně vlastní a v areálu klientům půjčují.
Pistole má řádově nižší přesný dostřel a cílem jejího užití není zabití protivníka, ale zastavení jeho útoku na kontaktní vzdálenost (či na vzdálenost kontaktu se blížící). Cílem užití je okamžitě zastavit útok – střela tedy má mít co největší ráži (spodní hranicí účinnosti sebeobranné zbraně se dnes obvykle chápe náboj 9 mm Luger) a neměla by po zásahu protivníka jeho tělem proletět, ale pokud možno v něm zůstat, předat mu všechnu svou kinetickou energii a tím jej zastavit, v nejlepším případě jej dokonce odhodit. To jsou zbraně, jejichž držení a nošení by mělo být základním právem a jejichž držení v Česku základním právem občana skutečně je.
Vojenské zbraně vojákům
S celkovým počtem útoků na školách v USA asi nejde nic moc dělat, vyplývají z psychiky obyvatelstva. Zásadní redukce počtu obětí těchto útoků však lze dosáhnout snadno, a navíc způsobem, který by mohl být akceptovatelný i pro rozumnější část americké pravice. Nevím však, zda ta „rozumná pravice“ vůbec existuje. Kupříkladu takové vánoční blahopřání zveřejnil republikánský politik Thomas Massie z Kentucky.
V USA by postačilo znepřístupnit občanům – třeba přijetím našeho českého režimu regulace – automatické vojenské útočné zbraně s vysoce kapacitními zásobníky. Přesně to, čím je vyzbrojena rodina na fotografii. Pokud s něčím takovým vběhne šílený střelec do třídy, nemá nikdo šanci, pravděpodobně ani v případě, kdyby byl učitel ozbrojen běžnou sebeobrannou zbraní, pistolí či revolverem. Naopak – pokud vběhne šílený střelec ozbrojený pistolí či revolverem mezi lidi a začne pálit, efektivita jeho vraždění poklesne do té míry, že jej může okolí, často neozbrojený učitel, eliminovat. Třeba i jen slovy. Má na to pár sekund času, u pistole musí útočník každý výstřel „odmáčknout“ spouští. Pokud má střelec útočnou pušku v režimu dlouhé dávky, tak prostě drží kus železa, ze kterého bez jakéhokoliv jeho dalšího přičinění děsivou rychlostí stříká smrt, a není čas ani prostor na nic. Není úniku.
Nechat lidem sebeobranné zbraně plně přístupné a zakázat útočné automatické pušky, de facto převzít legislativu naší země, kde k podobným školním střílečkám opravdu nedochází, by ale asi pro obyčejného obyvatele Alabamy či Texasu bylo tak kastračním zásahem do jeho přirozené svobody vlastnit deset kulometů, že by na něj nikdy nepřistoupil.
P.S. pro odborníky: Nahraďte prosím frázi „dlouhými dávkami“ širší veřejnosti nesrozumitelnou frází „rychlopalbou ze semiautomatické dlouhé zbraně.“ Děkuji za čtenářskou korekci ze zámoří!