Ti, kdo vytahují děti zpod trosek rozbombardovaných domů, mají odvahu, ti, co jsou ochotni nést rizika pomoci jim, mají odvahu, pokud se bojíte pomáhat, nemáte odvahu. Odvaha, to je to, co tady chybí! Odvaha není nemít strach, odvaha je síla strach překonat. Zastavit se, zamyslet se, potlačit jej a udělat něco, co je správné. Proč? Protože můžeme!

Tohle není o muslimech, tohle je o lidech. Je jedno, jestli bomby padají na muslimy, křesťany nebo vegany, zaslouží si náš zájem a naši pomoc. Můžete se zkoušet vymlouvat na ekonomické migranty, můžete se zkoušet odvolávat na to, že mezi nimi mohou být vrazi (jako by nebyli v každé společnosti), ale žádná výmluva neobstojí před tím, že odmítáte pomáhat lidem v nouzi.

Žádný odvážný čin nebyl nikdy bez rizika. To, že jsme malá země rozlohou, neznamená, že musíme být malá země myšlením. Mnohem více než teroristů se bojím lidí, kteří jsou vyděšení už teď, kdy největším ohrožením života je jízda po D1 v pátek odpoledne. Už teď kolem sebe kopou, a kdyby se opravdu něco stalo, budou to oni, kdo budou nebezpeční, sobečtí a první na útěku. Až se opravdu něco stane, chci mít kolem lidi zvyklé pomáhat.

Máme dvě možnosti: Zavřít se tu za plotem s iluzorním pocitem bezpečí (jako když si dítě schová hlavu pod peřinu) a prostě je nechat chcípat, nebo se postavit vlastnímu strachu a ty lidi dočasně a s rozmyslem přijmout. I s pakáží, co se k nim může přimíchat. Odvaha je napůl cesty mezi strachem a nerozvážností. Takže jasná pravidla, tvrdý a pragmatický přístup, ale žádné výmluvy na to, že mohou být nebezpeční. Jsme v situaci, ze které se nedá vykroutit, děje se tady a teď a veškeré odvážné činy se děly tady a teď. Nechci strach, nechci nezodpovědnost. Chci odvahu!

… Přiznám se, že nechápu, co Evropě brání postupovat pragmaticky. Společně postavit moderní zabezpečené tábory se sociálním a kulturním zázemím, kde bude s migranty pracováno, ať co se týče jejich vzdělání a rozvoje, tak co se týče nezbytné práce tajných služeb a odhalování rizik. Dát jasně najevo, že dál než do těch táborů se dostanou jen ti, kteří skutečně prokážou, že utíkají před válkou. Zbytek tam bude trčet, nebo se vrátí. Máme technologie, máme prostředky, máme znalosti. Jsme silní a zkušení, jsme Evropa, která přestála dvě obrovské války i rozseknutí vejpůl. Země z obou stran železné opony mohou nabídnout zkušenosti, které druhá strana nemá. Dohromady jsme zažili tolik, že nás přece nemůže jen tak něco vyděsit.

Není mi jasné, co brání odvážnému rozhodnutí. Odvaha se nevylučuje s tvrdostí a vyžadováním pravidel. Odvážným a promyšleným krokem můžeme mnohem víc získat než ztratit.

Pomáhejme lidem v nouzi, protože to je základ lidství. Je jedno, jakou víru ti lidé vyznávají. Důvěřujme, ale prověřujme. Buďme odvážní, hrdí, sebejistí a díky tomu vlídní a obětaví. Buďme tvrdí, ale spravedliví vůči všem, kteří porušují naše zákony. Odmítněme společnou vinu a nenechme se rozdělit a zastrašit. Máme na to!

Dan Přibáň
Autor je novinář, režisér a cestovatel. Je náčelníkem cestovatelských projektů, které nesou souhrnný název „Transtrabant“ neboli trabantem napříč všemi kontinenty.

Úvaha vyšla na autorově facebookovém profilu.