Je správné říci A. Toto A zní takto: Ústavní činitelé spáchali hanebnost, když podepsali nedůstojné prohlášení, které ubezpečuje komunistickou Čínu, že soukromé setkání ministra kultury Daniela Hermana s dalajlámou si nikdo nesmí vykládat jako postoj České republiky, která si nade všechno cení svého strategického partnerství s Čínskou lidovou republikou a žádný dalajláma či Herman toto plodné bratrství nesmí narušovat.

Pak je ale také třeba říci B: Páter Daniel Herman (kněžské svěcení je v katolické církvi trvalé) je specialistou na morálně nezávazné Dobro. Na Dobro, které se dobře prezentuje a vyvolává prchavé emoce, třeba dojetí před televizní obrazovkou. Ale všude tam, kde má příležitost osvědčit pevnost svého charakteru, se chová jako měkkýš neboli bezobratlý živočich postrádající kostru.

Je třeba odhalit na Náměstí Václava Havla slavnostní desku k uctění Václava Havla a pronést zanícený projev o odkazu Václava Havla? Pak je tu na tuto práci Daniel Herman. Mluví zde o tom, že se máme v praktických situacích života chovat jako Václav Havel. Ministr Herman celý rituál profesionálně zvládne.

Setkávání s dalajlámou zcela pasuje do této polohy nositele praporu Václava Havla. A právě havlovská symbolika učinila z Daniela Hermana po nehorázném prohlášení prezidenta, premiéra a šéfa parlamentních komor hrdinu dne.

Je to mělké hrdinství a je postavené na obyčejném kýči. Je jistě dobře, že se někdo z ministrů setká s dalajlámou. Protože dalajláma je vůdcem velkého a mírumilovného duchovního proudu, který si zaslouží respekt, a je zároveň symbolem národa, který trpí pod nadvládou barbarské diktatury. Ale ty hlavní příležitosti, v nichž může a má český veřejný činitel osvědčovat svoji čest, neleží v Tibetu, ale tady v České republice. A právě zde na tomto poli zásadního morálního střetu ministr Herman žádný zvláštní kredit nemá.

Daniel Herman patří k těm ministrům české vlády, kteří nejvíce kolaborují s Andrejem Babišem. Je to on, kdo měl mít v gesci zákon, který by znemožnil nejvyšším politikům vlastnictví médií. Neudělal nic. A nyní se právě na jeho ministerstvu připravuje zákon, který by měl zrušit volbu radních České televize v parlamentu a zbavit tak veřejnoprávní televizi ochrany, která tkví v parlamentní kontrole. A to s kýčovitou náhražkou dosazování „morálních osobností“ z občanských iniciativ do Rady České televize. Je to jakoby se někdo rozhodl, že začlení Českou televizi do holdingu Agrofert.

Je třeba si dát maximální pozor na každého, kdo se staví do čela divadelních akcí na téma Dobro bez závazků. Dobro bez povinnosti chovat se slušně i tam, kam se nedívají média a kde nejde o barvotiskový obrázek boje Dobra se Zlem, ale kde se přitom vede ten nejdůležitější a faktický občanský i politický zápas se zásadními důsledky. Setkání s dalajlámou žádné riskantní důsledky nemá. Herman neriskuje vůbec nic. A jen sbírá vavříny falešného hrdinství.

Když ministr Herman navštíví s Andrejem Babišem místo bývalého koncentračního tábora v Letech, tak tím v očích pražských naivních snobů udělal zázrak a proměnil temnou duši oligarchy v cosi světlejšího a lidštějšího. Nevšiml si přitom, že proměnil sebe sama v jeho osobního kašpara a místo humanizace Babiše došlo právě ke zřetelné dehumanizaci Hermana.

Ústavní činitelé České republiky svým prohlášením znectili Českou republiku. To je jedna část smutné pravdy. Pak je tu ta druhá část, která nesmí zapadnout: Ministr Herman by si měl přečíst svůj vlastní projev o morální závaznosti myšlenek Václava Havla, který pronesl při příležitosti jeho nedožitých 80. narozenin, a může podle těch závazků k opravdovosti a statečnosti pro změnu začít žít. Budeme se těšit.