Senát zjevně ustoupil lobbistickému tlaku držitelů zbraní, kterým se nelíbí směrnice Evropského parlamentu a Rady EU číslo 853 z roku 2017. Ta chce postavit mimo zákon samonabíjecí a samočinné střelné zbraně pro soukromé použití.

Po vášnivé debatě senát souhlasil s novelou ústavní Listiny základních práv a svobod České republiky. Do Ústavy se má do šestého článku, pojednávajícím o právu na život, doplnit, že „právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon“.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Jenže má něco takového smysl? Proč zrovna tohle dávat do Ústavy? Filozof a pedagog Daniel Kroupa k tomu napsal komentář pro Český rozhlas, kde uvádí: „Jde o zbraně, jako je AK47 či M16, které neslouží ani nutné sebeobraně, ani krajní nouzi, ale jsou výborně použitelné při teroristických útocích. Právu, aby se mohl člověk v akutním ohrožení bránit pistolí či loveckou puškou, směrnice nepřekáží. Zpřísňuje držení zbraní, a to je správné.“ (Dodejme, že nikdo nečeká, že se bude v Ústavě popisovat, o jaké zbraně se jedná, ale ze souvislostí je zřejmé, že debata se vede o tomto druhu zbraní.)

Kroupa soudí, že je to zcela zbytečné, protože takové právo, které není nijak v rozporu s Ústavou, už máme podle trestního zákona zaručeno v případech nutné obrany. „Otázka tedy zní: proč předkladatelé usilují o to, aby právo, které už máme, bylo v ústavní listině výslovně?“

Zavádět nějaké změny do tak základního dokumentu nedává smysl: „Připomeňme si nejprve, že listinu máme hlavně proto, aby chránila naše práva a svobody především proti mocenské zvůli státu, a že její síla i spolehlivost spočívá mimo jiné v její neměnnosti. Základní zákon, který se průběžně přizpůsobuje potřebám vládnoucích, u něhož za chvíli nevíme, co ještě platí a co už nikoli, nás před ničím neuchrání,“ píše Kroupa.

„Hra, v níž si jeden z hráčů může přizpůsobit pravidla, kdykoli se mu to hodí pro vítězství, je prostě zkažená. Českou Ústavu se, až na jednu výjimku, podařilo dosud před takovými neodpovědnými zásahy uchránit. Hlavní zásluhu na tom má senát. Ale ten nyní selhal.“

K tomu můžeme jen dodat, že se k tomu politici nechali dotlačit prostě proto, že se to nějakým skupinám lidí líbí. Pak jsou tu ovšem další, kterým se nelíbí představa, že by někdo brouzdal po ulici s poloautomatickou zbraní. Internet je ale plný výkřiků, jak Evropská unie „odzbrojila“ občany. Když těm lidem někdo připomene, že bouchačku mít mohou, spustí povyk, kdy dělají z oponenta hlupáka, který evropskou směrnici nezná a je eurohujer a přítel teroristů a nepřizpůsobivých a chce krev nevinných. Chrlí názory, jak by v nějaké americké škole nebo kostele bylo líp, kdyby měl učitel a zřejmě i kostelník a farář samopal. Psychotesty by se měly dělat zřejmě dost důsledně.

Všemu tomu odzbrojení má zřejmě zabránit norma, která umožní těmto jedincům, kteří si chtějí připadat jako ve westernu nebo bondovce, aby měli možnost vypálit pár dávek. Možná udatní potenciální střelci tuší, že by se jinak netrefili, tak je potřeba všechno důkladně pokropit olovem. Pak sepisují petice, aby se necítili tak bezmocní. Jak se budou cítit ti ostatní, je nezajímá. Na světě jsou takoví lidé, s tím nic moc nenaděláme. Ať ale neotravují se změnou Ústavy.