O Danielu Landovi se v posledních dnech mluvilo v souvislosti s nápadem, že by jeho píseň mohla být znělkou oslav Karla IV. Spojení této historické osobnosti s kontroverzním zpěvákem vyvolalo jistý rozruch a nakonec z věci nejspíš nic nebude. Co si Landa myslí o tématech, která jsou s ním často spojována, třeba o ideji národa, o vlastenectví, co považuje za duchovní hodnoty?
V seriálu České století jste hrál postavu ministra Emanuela Moravce, pověstného kolaboranta. Bylo to označeno za vaši životní roli. Také kritiky byly velmi dobré. Studoval jste postavu Emanuela Moravce?
S režisérem jsme se této postavě poměrně dost věnovali. Byl to zajímavý herecký úkol, ta postava byla zajímavá v rámci celkového kontextu toho seriálu, protože jeho velkým přínosem je, že rozpoutal bouřlivé diskuse o historii. Jestli ale čekáte, že vám řeknu, že ta figura mi byly z nějakého důvodu sympatická, tak to ne. Byl to pokus o interpretaci. Nic většího bych v tom nehledal. Pro mě asi jedním ze základních témat je trauma z mnichovské doby.
Máte to také v jedné z vašich písniček, jak lidé opouští opevnění a to je změní.
Není příjemné, když se zahazují zbraně a národ se nechá okupovat. Dlouho se na to vzpomíná. Pro lidi s genetikou bojovníka to rozhodně příjemné není.
Jste bojovník?
Tak trochu.
Jak tak trochu?
Věnuji se sportům, které mají tento charakter, a snažím se udržet svou linii bez ohledu na foukání větru.
Některé kamarádky, když jsem jim řekl, že budu s vámi dělat rozhovor, se vyděsily, že jdu dělat rozhovor s fašistou. Máte nějaké své sebeoznačení? Jste vlastenec, radikální vlastenec, nacionalista, milovník českých dějin?
Jsem člověk, který miluje krajinu, ve které se narodil a ve které žije. Nechci to označovat žádným přívlastkem, protože je to cit a vztah. Ty dámy by mi musely jasně definovat ten pojem. Také bych jim doporučoval prostudovat si celou diskografii, aby se v tom orientovaly. Jinak nechť to nechají proletět kolem sebe, ať na to neútočí, bude to lepší. Tento přístup je xenofobní. Fašista už je dost hrubá urážka, tak bych na to nereagoval.
Které další národy jsou vám sympatické? Kdybyste měl jmenovat dva.
Je jich víc. Mám hluboký vztah k Afgháncům, Němcům, Polákům a Rusům. Na prvním místě jsou samozřejmě Slováci. Narodil jsem se jako Čechoslovák.
Je tam nějaký obdiv k síle a vzdoru?
Mám takovou řádku českých jmen, lidí, které obdivuji, byť každého pro něco jiného, Karla IV., Jana Žižku, Jana Husa, Tyrše, Komenského, Foglara. To je taková nesourodá skupina, třeba by si spolu ani nedali kafe, ale jsou to osobnosti, které obdivuji a snažím se na ně nějak navazovat.
Když vám bylo deset, dvanáct, co jste četl?
Hodně mayovky.
Verneovky ne?
Málo.
Lidé se prý dělí na ty, co četli mayovky, či verneovky.
To je asi pravda.
To jsme odbočili od Karla IV., co pro vás osobně znamená? On je vlastně spíš poločech.
O to nejde, moje děti jsou také takoví poločechové. Jeho přínos je v tom, že proměnil mírně zaostalou zemi v zemi evropského charakteru a chtěl, aby Praha byla evropským centrem, zval sem učence různého typu. Na to je dobře navazovat. Také jeho jakási mystická obliba Prahy, ta tady rozhodně je až do dneška.
Nemůžeme se vyhnout Husovi, který má své velké výročí…
Pro mě je symbolem hrdinství beze zbraně, zatímco Jan Žižka je hrdinství se zbraní.
Někdy se objevuje asociace s Janem Palachem už kvůli té smrti v plamenech a sebeoběti. Co si myslíte o Janu Palachovi?
Byl to odvážný čin, už proto, že Palach nebyl narušeným jedincem, byl to největší možný akt zoufalství. K Janu Husovi bych to úplně nepřirovnával, protože tam nešlo úplně o protest ze zoufalství, ale dojít cestou svou až na konec. Ale i takový protest v mnoha lidech držel za komunismu jiskřičku odporu, aspoň mentálního.
Když si pustíme jeden váš klip, je tam v písni použit výraz „nečesky mluvící“. Co jste tím myslel?
Tehdy se stal případ, že si něco vyřizovala ruskojazyčná mafie a koupil to nějaký pán se síťovkou. Tehdy to byl asi čtvrtý případ za sebou. Takže jsem tehdy zachytil tyto ruskojazyčné gangy ve své písničce.
Zpracováváte témata, která jsou národní, ale když se třeba podíváme na Krysaře, tak je to něco jiného.
Krysař je především o hlouposti. Pojednává o ostrovanech a starousedlících a žádná ta skupina není označena za špatnou a nemoudře se chovající lidé v obou skupinách se do sebe nakonec zakousnou a tím to celé skončí. Krysař je voláním po moudrosti a dialogu.
Jaká je vaše osobní spiritualita? Instaloval jste u sebe před domem menhir. Když to vezmeme jako otázku v průzkumu veřejného mínění, věříte v Boha?
Ano.
Věříte v Boha, který bude ovlivňovat váš život, když se k němu budete obracet?
Dá se to tak říct.
Máte zvláštní zálibu ve slovanské pohanské tradici?
Ano, ale to bych nechal svému soukromí. Ale jak si jistě všímáte, mám zájem o keltskou tradici. Vyhýbám se veškerým vodám, kde je dogma. Kde je alegorie, posvátná alegorie, podobenství, poselství, tam mě to zajímá a z toho čerpám.
Je někdo, koho nenávidíte?
Ne.
