Danuše Nerudová FOTO: Profimedia.cz
FOTO: Profimedia.cz
Rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová je poslední měsíce často spojována s prezidentskými volbami, které nás čekají na začátku roku 2023. Ekonomka, která je mnohdy označována za českou verzi slovenské prezidentky Čaputové, však stále není rozhodnuta, zda svou kandidaturu skutečně oznámí. V rozhovoru pro FORUM 24 prozradila nejen to, kdy se definitivně rozhodne, ale také, jak by se měla změnit politická kultura, kde hledat vzory, nebo proč debata kolem očkování rozeštvala naši společnost.
Paní rektorko, začíná nám nový rok. Jak byste zhodnotila ten minulý?
Máme za sebou druhý rok s pandemií. Ta nás připravila o mnoho blízkých, příbuzných či známých, o pocit bezpečí i vidinu nekonečného růstu. Dělali jsme chyby, ale naučili jsme se a dokázali tolik nových věcí. A taky jsme si na novou situaci trochu zvykli, otřepali jsme se z šoku z neznámého ohrožení. Volby zásadně otočily kormidlem naší společné lodi. A pro to všechno věřím, že máme šanci vyplout z krize svižně a správným směrem, pokud naděje, kterou do změny mnozí vkládají, bude skutečně naplněna.
Pokud byste měla označit jednu nejlepší zprávu roku 2021, která by to byla?
Pro mne to bylo symbolické završení sametové revoluce tím, že konečně máme poslaneckou sněmovnu bez komunistů.
Máme novou vládu. Přinese očekávanou „změnu“, kterou slibovala, a kde by byla nejvíc potřeba?
To nemohu vědět, ale věřím, že nová vláda k tomu předpoklady má. Otázka je, kdo jakou změnu očekává, protože vzhledem k výsledku voleb a mimo jiné počtu propadlých hlasů je otázkou, v čem má spočívat. Z mého pohledu naši společnost nejvíce trápí absence důvěry a kritické diskuse. Pevně věřím, že nové vládě se podaří obnovit důvěru lidí ve stát a hlavně důvěru státu ve své občany. Že bude trpělivě vysvětlovat kroky, které činí. Že bude akceptovat odlišné názory bez označování oponentů za nepřítele. Kritickou diskusi totiž naše společnost potřebuje jako sůl.
Kromě koronavirové pandemie se hodně diskutuje i o rozdělení společnosti. Je podle vás situace skutečně tak špatná?
Nacházíme se v situaci, kdy ze společnosti vymizela pokora, respekt k druhým a schopnost vzájemně si naslouchat. Diskutujeme o mikrotématech, která nás rozdělují, a přitom pro fungování naší společnosti nejsou vůbec podstatná. Zapomínáme na základní hodnoty, které naši společnost spojují a bez kterých nemůžeme zdravě fungovat a posouvat se dopředu.
Co se dá udělat pro to, aby spolu lidé víc mluvili a hned se nezačali hádat, když se v něčem neshodnou?
Je potřeba diskusi začít od věcí, které máme společné. Respektovat jeden druhého a být trpělivý ve vysvětlování. Snažit se pochopit příčiny odlišného názoru a naopak být schopen vysvětlit ten svůj. A mít na paměti, že svět není černobílý.
Největší spory se nyní vedou kolem očkování. Proč lidé věří nesmyslům na internetu a ne renomovaným odborníkům?
Protože předchozí vláda extrémně podcenila hybridní válku na sociálních sítích a internetu a nijak se do toho boje nezapojovala. Druhou věcí je, že samozřejmě fatálně selhala v komunikaci a vysvětlování. Nezvládla ani standardní účinnou informační kampaň. Jeden příklad za vše – v Dánsku při očkovací kampani bylo motto „Očkuj se, abys ochránil druhé“. U nás „Očkuj se, abys ochránil sebe“. V tomto rozdílu je vše. Prostě každá svoboda je spojena s odpovědností. A na to v naší společnosti předchozí vláda nekladla důraz.
Jaký vliv mají na chování občanů politici, nebo v době dospívání třeba i kantoři?
To jsou dvě velmi rozdílné role. Politická reprezentace je spíš průřezem naší společnosti, přesto máme tendenci vnímat je jako „ty nejlepší z nás“. To je samozřejmě naivní idea, ale způsobuje to, že chování politiků často považujeme za vzor a jejich poklesky pak jako ospravedlnění těch vlastních. Ani prezident není ten, koho by rodiče hrdě ukazovali svým dětem v televizi jako vzor, jímž by se měly inspirovat.
Kantoři mají jedinečný vliv na naše děti a na mladé studenty. Mají s nimi osobní kontakt a čas, který mohou využít nejen k předávání vědomostí, ale právě k ukotvení hodnot, otevírání obzorů, motivaci a inspiraci do života.
Co si myslíte o současné politické kultuře?
Politická kultura do značné míry odráží stav společnosti jako takové. Přála bych si proto, aby obrat od politiky založené primárně na populismu ke konzervativní politické kultuře a důstojnému vystupování vládních představitelů byl odrazem také obratu ve společnosti. Tedy od překřikování a agresivního prosazování vlastního názoru k tomu, že se budeme bavit věcně, s respektem a bez agrese.
Jak se blíží konec mandátu prezidenta, častěji se objevuje vaše jméno jako jedné z jeho možných nástupců. Už jste se definitivně rozhodla?
Do konce ledna 2022 jsem rektorkou. Jsem ráda, že se mi v této funkci podařilo naplnit vše, co jsem si předsevzala, a mé rozhodnutí neobhajovat funkci tak nebylo zatíženo žádným nedokončeným cílem. Na konci ledna předám univerzitu do další etapy novému rektorovi a k tomu teď upírám své síly.
Rozhodnutí o kandidatuře musí přijít ve správný čas a také v momentě, kdy má člověk jistotu, že je pro takovou misi plně připravený on i jeho rodina.
Pokud byste do kandidatury šla, budete připravena na antikampaň, kterou by proti vám patrně rozjel Andrej Babiš?
Dobře vím, co by takové rozhodnutí znamenalo. Ten, kdo nemá ve skříni žádné kostlivce, kdo má silné zázemí a podporu rodiny a kdo se rozhodne kandidovat z upřímné touhy sloužit své zemi, nemůže být odrazen hrozbou antikampaně, která navíc jistě nebude vedena jen z jedné strany. Ostatně ta už se proti mně rozjela, aniž bych kandidaturu oznámila.
Býváte často označována za českou Zuzanu Čaputovou. Lichotí vám to? Jak vnímáte slovenskou hlavu státu?
Především doufám, že to nevadí paní prezidentce Čaputové, a skoro cítím potřebu se jí omluvit. Chápu, že ta zkratka se nabízí, protože Zuzana Čaputová je první slovenskou prezidentkou a my na tu naši teprve čekáme. Ale já jsem Danuše Nerudová.
V některých ohledech se zdá, že naše společnost stále není připravena na něco nového. Už jsme tak daleko, že bychom si dokázali zvolit prezidentku?
Myslím, že ano. Je například patrné, že země, v jejichž čele stály ženy, zvládly pandemii lépe. A jak jinak poznáme, že jsme připraveni, než tím, že si ženu prezidentku zvolíme? V každém případě jsou to ale jiné kvality, které by měly volby rozhodovat, než zda je to muž či žena.
Jaký největší úkol čeká na nového prezidenta České republiky?
Vrátit prezidentskému úřadu důstojnost, kterou za poslední roky ztratil. Dostat Česko zpět na světovou mapu. Být skutečným spojovacím prvkem a konstruktivním činitelem pro vládu a opozici, stejně jako být hlasem těch, kteří se politickou reprezentací cítí být opomíjeni.
Co plánujete pro nejbližší budoucnost?
Předání univerzity novému rektorovi. Chci se dál aktivně věnovat ekonomickým tématům, zejména důchodové reformě, která je díky práci odvedené v Komisi pro spravedlivé důchody na dobré cestě k posunu i s novou vládou.
