Smrt tří českých vojáků na misi v Afghánistánu opět jasně připomněla, kam se naše země v posledních letech díky obsazení Pražského hradu a Strakovy akademie posunula. Dříve by marginální skupinka extremistů (která samozřejmě existuje všude) někde v rohu vykřikovala cosi o žoldácích. A dnes? Dnes lháři, hulváti a zástupci té nejsprostší lůzy hovoří v televizi, píší na sociální sítě a retweetuje je Jiří Ovčáček. A všechno jen kvůli tomu, že morální zábrany, které existovaly, padly se sprostým a nevychovaným Milošem Zemanem a s Andrejem Babišem, trestně stíhaným člověkem, který svou kariéru staví především na tom, že lže.

Fascinující míra zla trvá už od migrační krize, poprvé se jí ale dostalo zásadnějšího hlasu ve chvíli, kdy Zemanovi lidé publikovali v Blesku inzerát Nevolte Schwarzenberga. Pak jsou tu skupiny lidí, kteří by stříleli uprchlíky včetně dětí a kteří se smějí všem hloupým urážkám, které Zeman pouštěl do veřejného prostoru. Samozřejmě se ale všichni okamžitě pohorší, jakmile si někdo dělá legraci z jejich prezidenta.

Posledním zarážejícím případem je „sociolog“ (autorka tohoto textu používá uvozovky proto, že někdo, kdo šíří lži a bludy, nemůže být považován za vědce) Petr Hampl. Ten nejenže přeje smrt třem našim hrdinům, ale ještě si v pořadu jedné z nejsledovanějších komerčních televizí, která se ovšem mj. zabývá šířením lží a konspirací, vymyslí průzkum veřejného mínění tak, aby se hodil pro jeho vidění světa.

A proč může Hampl zcela beztrestně šířit tahle svá moudra? Protože jeho názory legitimizuje politická reprezentace. KSČM a SPD Tomia Okamury svorně vykřikují prapodivná hesla o zlé Americe jako vystřižená z Rudého práva. Zakázat jim to nelze. Avšak ve chvíli, kdy by je zbytek politické i mediální scény vytlačil na okraj tak, jako se to stalo Sládkovým Republikánům, nemohla by být míra téhle nechutné propagandy tak velká. Jenomže Babišovo hnutí ANO dokonce pomohlo tomu, aby Okamurovi lidé zůstali na vysokých postech v poslanecké sněmovně. Zeman si zve Okamuru do svého volebního štábu a komunistické podpoře Babišova kabinetu fandí.

Míra nenávisti a zloby je samozřejmě podporovaná existencí sociálních sítí. Spousta jednotlivců si najednou našla možnost seberealizace a hlavně pochopení, protože ve všech těch proruských a prozemanovských skupinách se plácají po zádech.

Babiš se zajisté nijak nevymezí proti výpadům, které se týkají zemřelých vojáků. Zeman také ne, ten se pouze vyjádřil přes Ovčáčka, který v mezičase důkladně sdílí Parlamentní listy, Eriky Besty a další kolaboranty, kteří mají tu drzost ještě sami sebe vydávat za vlastence (jen zapomínají, o kterou zemi se jedná).

Vina na děsivém posunu ve vnímání toho, co je ve společnosti normální a přijatelné, leží na bedrech politické reprezentace. Snaha o kultivovanost není možná ve chvíli, kdy na Pražském hradě sedí Miloš Zeman. A tak nezbývá než doufat, že se nakonec dočkáme na nejvyšších funkcí lidí, kterých si budeme moci vážit. A že špína opět zmizí ve tmě svých kanálů.