David Černý má v Praze od včerejška novou sochu, ale milovníci skandálů, hejtů a polemik budou tentokrát zklamaní. Téměř deset metrů vysoká a přes sedm tun vážící skulptura tvarem připomínající obruč je totiž především poctou jedné z největších českých sportovkyň a výjimečné ženě, paní Věře Čáslavské. Po příznivém přijetí v Paříži, kde objekt obdivovali návštěvníci olympiády před Českým domem, se socha minimálně na rok stěhuje do Prahy, na prostranství u Tyršova domu.
Málokdo tušil, že v květnu, kdy David Černý umístil na obchodní dům svá letadla a zažehl tím vpravdě přefouklou debatu o tom, co je a není možné a správné ve veřejném prostoru, a kdy lidové nadšení z nové instalace postupně vytlačilo hejty na sociálních sítích, žije sochař již dalším projektem. Jak zpětně zavzpomínal pro časopis Sport In Art, „v jeden moment se v jedné továrně zvedala ‚Věra‘ na olympiádu v Paříži a paralelně, na jiném místě, motýli. Doslova kritický souběh událostí, kdy bylo v akci na šedesát lidí v jeden moment.“
Ovšem, dobrá věc se podařila. Za podpory investiční skupiny Rockaway ožil objekt, jenž nemá svou monumentalitou v Čechách obdoby. Umístění sochy u Tyršova domu, kde sídlí Česká obec sokolská, je vlastně logické, jak připomněl její starosta Martin Chlumský při setkání s novináři: „Propojení ‚Věry‘ a Sokola je velmi silné už jenom tím, že k nám chodila cvičit i závodit, podporovala i sokolské gymnasty.“ Zároveň jde o dárek ke kulatinám samotným sokolům, neboť Tyršův dům si příští rok připomene vlastní stoletou historii.
Zajímavý příběh má i vznik samotné sochy. David Černý, jenž s Českým olympijským výborem spolupracoval už během olympiády v Londýně v roce 2012 (klikající autobus) a v Riu v roce 2016 (Zátopkovy nohy), před hrami v Tokiu přemýšlel společně s jeho šéfem Jiřím Kejvalem, čím by mohl Český dům zaujmout tentokrát. Jeden nápad dostali, svěřili se s ním Věře Čáslavské, mimo jiné i proto, že měla v Japonsku kontakty. David Černý vzpomíná: „Skvělá ženská. Nápad se jí líbil, byla připravená, že se spojí s císařem. Vypadalo to velice nadějně. Jenomže pak Věra zemřela. Seděli jsme smutně s Jirkou Kejvalem a nevěděli, co dál. Navrhl jsem změnu koncepce: uděláme tribute Věře. Jenže pak přišel covid a olympiáda bez lidí. Rozhodli jsme se, že náš nápad realizujeme až teď, v Paříži.“
Unikátní je už samo provedení sochy, vzdáleně připomínající Leonardova Vitruviánského muže. Umělec využil takzvaný Kardanův závěs, což je uložení, které umožňuje zavěšenému přístroji volný pohyb ve všech třech osách. V obří obruči se pohybují tři figury znázorňující Věřiny slavné gymnastické pozice. Sochy jsou vytvořené z plechových řezů a všechno směřuje k tomu, aby, když se na objekt díváte, jste spatřili vždy jen jednu pozici, třeba most na kladině. Jakmile se soustava pootočí, pozice zmizí a objeví se jiná – přeskok nebo provaz.
David je na své dílo náležitě pyšný a zdůrazňuje, že celý mechanismus vymyslel sám. „Odmalička mě bavila mechanika a elektronika, koneckonců, mám licenci obchodního pilota. Vím, jak věci fungují, čili je navrhuju s tím, že umím odhadnout, jestli se dají realizovat. Nerad dělám kompromisy.“
Sedmitunový kolos opravdu stojí za vidění. Nejlepší přístup na prostranství u Tyršova domu je z Kampy, po jedné z lávek vedoucích přes Čertovku.