Kapela Lucie je zase zpátky. Symbol 90. let, tedy i znovunabyté svobody, přišla s novou deskou a chystá se na turné. Její frontman David Koller v rozhovoru pro Revue FORUM přiznává, že měli tolik nápadů, že jich spoustu nestihli zrealizovat. Ale nikdy není pozdě. Na co by naopak pozdě být mohlo, to je záchrana demokracie v naší zemi, a tak jsme hovořili i o ní, o obětech komunismu nebo o tom, že bychom se měli dostat do stávkové pohotovosti.

Kapela Lucie má za sebou velký návrat a teď po letech i desku. Co je na takovém „návratu“ nejtěžší?

Já to moc nevnímám. Od návratu, kdy jsme si po bezmála desetileté pauze zahráli první koncert, uběhlo pět let. Teď fungujeme zase jako kapela a jsme v kontaktu. Skoro vždycky, když se sejdeme, lítaj vzduchem nápady, něco vymýšlíme a je to zábavný. Po prvních dvou koncertních šňůrách nám přišlo důležité, abychom udělali něco nového. Abychom nebyli vlastní revival a nahráli album. A to se stalo.

Obávali jste se toho, jak fanoušci přijmou album EvoLucie? Často se stává, že se v takových případech ozývá mnoho hlasů, které říkají, jak už to není ta stará kapela, na kterou byli zvyklí…

Naopak teď je ještě starší :-). Bát se něčeho jen zvýší nervozitu. Nápadů bylo, myslím, dost, dokonce spoustu z nich jsme ani nestihli dodělat. Jenom P. B. CH. přinesl sedmdesát demáčů. Je běžné, že se občas autor opakuje, ale na druhou stranu přesně tomu se říká rukopis. Příliš přemýšlet u muziky je taky na nic. Pokud je to dobré, tak si to stejně publikum vždycky najde samo.

V čem jste jiní, než byla ta Lucie z 90. let?

Zeptejte se raději fanoušků. Já ty koncerty nikdy neuvidím. Jen záznamy. Každopádně na vizualizaci a zvuku nikdy nešetříme, aby si to lidé pamatovali.

Jste autorem projektu 90 miliónů (90000000.cz), který informuje o zločinech komunismu. Co je jeho účelem?

Už dlouho jsem si přál informační web s historií světového a českého komunismu pro děti, a to z důvodu inklinace určitého procenta mladých lidí ke krajním politickým subjektům. Internetová stránka 90000000.cz má připomínat zločiny a oběti komunistického režimu. Číslo v názvu se vztahuje k odhadovanému počtu obětí komunistických režimů ve světě. Zároveň jsem chtěl založením webu upozornit na to, že se Česko stále nevyrovnalo s minulostí komunistické diktatury, která byla řízena sovětskou tajnou službou. Každé velké zlo začalo mlčením a bagatelizováním prvních příznaků. Myslím si, že naše mládež by měla mít dostatek informací, aby věděla, co komunismus je, kolik neštěstí přinesl, kdo komunistou byl a většinou zůstal a co vše mají tito lidé na svědomí.

Jaké máte ohlasy?

Skvělé. Chodím po nejrůznějších besedách na základních školách (nebo spolupracuji také s www.bezkomunistu.cz) a učitelé mi říkají, že sami web používají. Návštěvníci si tam mohou rozkliknout medailonky jednotlivých aktérů událostí, stejně jako vysvětlení některých pojmů spojených s režimem, jako cenzura, důvěrník, kandidát spolupráce, agent, gulag, koncentrák, lágr, hranice, pohraniční stráž, kulak, kolektivizace, perzekuce nebo třeba třídní nepřítel. Speciální část je věnovaná zavražděným dětem.

Nelze nezmínit vaše jasné a často vyslovované politické názory. Jak často se setkáváte s názory, že umělci by se neměli veřejně vyjadřovat, ale měli by se „držet svého kopyta“?

To chtěli vždycky komunisti. Dneska zase nejrůznější trollové nebo lidé, kteří nechápou, co je demokracie, přejí si vládu lidu a veřejné projevy komentují stylem: „Ty nekecej a hraj.“ Myslím, že i pekař nebo hudebník či jakýkoli člověk jiné profese by se měl aktivně účastnit obecných rozprav, když vidí nepravost. Těší mě, že tak v poslední době činí i mladí lidé, kteří tady budou nejdéle. Nebojí se poukazovat na nedostatky či korupci a zapojují se do občanských aktivit.

Lucie je kapela, kterou má mnoho lidí spojenou s „devadesátkami“, se svobodou, která lidem spadla do klína. Řekněte mi, bojíte se o tuto svobodu?

Bojím a nevzdám to jen kvůli tomu, že jsou pak někdy terčem i moje hudební projekty a aktivity. Buď se budeme starat o demokracii, nebo necháme vládu na lidech, kteří ji zneužívají pro svůj vlastní prospěch.

Dovedete si představit, že byste se dostal do situace, že vám někdo zabrání někde hrát právě proto, že nejste zastáncem současné vládní moci?

Už se nám to stalo v Třinci – paní z ANO, asi z vedení města, nám těsně před prodejem vstupenek odmítla poskytnout divadlo na akustický koncert. Možná že ta změna už začala, jen si to nechceme přiznat.

Jak se díváte na aktuální situaci v České republice? Těší vás, že se konečně lidé natolik zaktivizovali, že se daří pořádat velké demonstrace? Změní něco?

Podle mého se musíme dostat do stávkové pohotovosti. Z lídrů opozice nevidím nikoho, kdo by přišel s nějakým poselstvím nebo iniciativou. Že by měl AB složku na každého? Někdy si říkám, kde všichni jsou? ČSSD se bojí o korýtka, tak dělá, že je vše v pořádku, a přitom mohli být za frajery, odstoupit a neprohrát příští volby úplně.

Celý rozhovor najdete v aktuálním vydání Revue FORUM. Čtěte ZDE nebo kupujte ve svých trafikách. O ruském vlivu, dalších plánech nebo o tom, jak se připravovalo album EvoLucie.