Riziko ovládnutí České televize politickou mocí trvá, myslí si senátor David Smoljak (STAN), který je místopředsedou Stálé komise senátu pro sdělovací prostředky. Část členů Rady ČT působí až směšně, jak se úpěnlivé snaží o odvolání ředitele České televize, poznamenal v rozhovoru pro deník FORUM 24. Argumenty, jimiž se pak titíž radní pokoušejí získat víc televizního času pro okamurovce, se podle něj zcela míjejí se zákonem, na nějž odkazují.

Ředitel České televize Petr Dvořák ustál jeden z dalších pokusů některých členů Rady ČT o zpochybnění jeho nezávislosti. Je tím hlavní nebezpečí hrozícího ovládnutí této veřejnoprávní instituce prozatím zažehnáno?

To rozhodně není. Včera jsem si poslechl asi 4 hodiny přenosu ze 6hodinového zasedání rady, které se neslo ve znamení úporné snahy najít jakékoli formální důvody pro to, aby rada mohla generálního ředitele odvolat. Někdy je to až komické, jak se ten okruh radních, který je v tom nejaktivnější, lidově řečeno snaží „udělat z prdu kuličku“. Jako by se to snažil vydupat z čehokoliv. Například z toho, že dostali vyjádření, kde nebyl podepsán ředitel, ale jeho zástupce – což je ovšem běžný postup. Takovéto formální prkotiny se na zasedání rady s vážnou tváří přetřásají několik hodin, což jen ilustruje tvrdošíjnost, s jakou část rady sleduje svůj zájem ředitele odvolat. Jsou ochotni se při tom i zesměšnit, ale zdá se, že to je úkol číslo 1.

Stejně je obdivuhodný, jak jsou v tom ANO citliví na střet zájmů, padni komu padni… https://t.co/Vh295U5RNq

— David Smoljak (@DavidSmoljak) March 24, 2021

Na Twitteru jste se v souvislosti s touto snahou o znevěrohodnění Petra Dvořáka pozastavil nad nebývalou citlivostí nominantů hnutí ANO v Radě ČT na otázku střetu zájmů…

To je další takový tragikomický rys, který předmětné jednání poznamenává. Mít v čele předsedu vlády, který je v obřím střetu zájmů už několik let, každý den, každou hodinu, každou vteřinu své politické existence, a pak přetřásat a morálně se pohoršovat nad formálními prkotinami toho typu, že ředitel České televize působí ve správní radě nějaké obecně prospěšné společnosti mající vztah ke galerii, o níž ta televize, stejně jako o ostatních galeriích, referuje, je směšné. Je to zcela v duchu hesla „kdo chce psa bít, hůl usilovně hledá“.

Radní Hana Lipovská svou úterní procházkou kolem poslanecké sněmovny posílila nepotvrzené informace o chystané schůzce s Jaroslavem Faltýnkem a Tomiem Okamurou. Má senátní komise jakékoli zprávy o tom, že by k této schůzce před jednáním rady došlo?    

Nemáme žádné nástroje, jak tyto věci zjišťovat, a samozřejmě to nevíme, ale to, že se Hana Lipovská v nerozlučné dvojici s Janou Bobošíkovou scházejí s nejvyššími ústavními činiteli a konzultují s nimi další postup ohledně České televize, je veřejné tajemství. Svědčí o tom i fotky na sociálních sítích, které tato setkání zachycují.

Je evidentní, že tyto věci konzultují s Milošem Zemanem a s dalšími. To je nepřehlédnutelný fakt.

Lipovská, která se ani nedistancovala od vyjádření Bobošíkové přirovnávající počínání zdvořile se tázajícího redaktora k praktikám KGB, vyjadřuje obavy o svobodu veřejnoprávní televize. Jak se srovnáváte s tímto paradoxem?

Jde o další z příkladů oblíbené rétoriky, kterou používá i tiskový mluvčí Ovčáček, který dost často přirovnává určité víceméně standardní situace k 50. letům, k soudním tribunálům, ke koncentračním táborům. Tento způsob vymýšlení nevkusných politických metafor je zkrátka pro určitý okruh našeho politického spektra typický a je to typické i pro Janu Bobošíkovou a tiskového mluvčího Ovčáčka, kteří po nich sahají velice často a vždy naprosto nepřiměřeně.

Rada vytkla České televizi, že poskytuje málo prostoru okamurovcům, a argumentovala jejich zastoupením ve sněmovně. Vy v této souvislosti připomínáte existenci senátu i zastupitelstev v městech, obcích a krajích. Má vůbec zmíněná námitka rady oporu v zákoně o České televizi, zákoně o rozhlasovém a televizním vysílání nebo alespoň kodexu České televize?

Určitě nemá, ten zákon říká, že zpravodajství má být vyvážené ve svém celku a politici se toho často chytají, vytrhávají to z kontextu a požadují, aby ta vyváženost platila každý den, každou chvíli a v každém pořadu, což je úplný nesmysl.

Zastánci této kritické připomínky, kterou si v radě prosadili do výroční zprávy, argumentovali tím, že to zastoupení SPD neodpovídá výsledkům voleb do Poslanecké sněmovny. Přišlo mi absurdní odvíjet veškerý pohled na to, jak se má politická situace promítnout do způsobu, jakým ji mapuje médium veřejné služby, právě jen od výsledků voleb do Poslanecké sněmovny. To je prostě nesmysl!

Parlament má dvě komory, nejen tu dolní, ale i tu horní, takže ta politická realita je mnohem komplexnější, než jak by se mohlo zdát z výkladu některých poslanců, kteří mají tendenci vnímat politiku jen perspektivou té své komory. A jelikož rozhodují o té radě, toto jejich vidění se do ní přenáší, a i ona následně má sklon vnímat politiku optikou jen té Poslanecké sněmovny, což je absurdní a je to špatně.

Okamurovci tedy žádným ústrkům v České televizi samozřejmě nečelí…

Princip vyváženosti je dost často vykládán zcela mylně a politici se často na základě tohoto obecného ustanovení domáhají nepatřičně svého „zákonného nároku“ na nějaký prostor bez toho, aby předmětný zákon nahlédli komplexně. Jen vytrhávají z kontextu, a ještě dezinterpretují jednotlivá slova.

Navíc tu dochází ke zvláštní situaci, kdy předmětná strana soustavně odmítá většinu žádostí o rozhovory, označuje Českou televizi za zkorumpovanou a dramaticky vyhlašuje, že se s ní nebude o ničem bavit, aby si následně stěžovala, že nedostává adekvátní prostor – to je další absurdita. Prostor, který se dostává Okamurovi, je velkorysý a rozhodně není nijak podhodnocený. Rada ve své zprávě tvrdí opak, vytrhává při tom ale ze souvislostí jediný graf, a na něj se odvolává metodicky špatným způsobem, kdy na věc nahlíží jen z perspektivy Poslanecké sněmovny.