Debata o vstupu nejbohatšího Čecha Petra Kellnera do TV NOVA vyvolala řadu ostrých reakcí. Nejprve šlo téměř o zděšení jedné části lidí na Twitteru, na což následovala protireakce jiné části lidí na Twitteru, kteří toto zděšení krotili či dokonce zesměšňovali. Proto lze tuto potřebnou debatu také snadno shazovat s tím, že je významná právě jenom na Twitteru. Tak by tomu ale být nemělo. Jde o hlubší problém, o kterém je třeba vést debatu v širším měřítku. Je třeba nastolovat legitimní otázky a mluvit o rizicích.

Předně bych se rád postavil za ty, kteří vyjadřovali obavy či přímo zděšení. Představa, že na miliardáře reagují podrážděně jen příslušníci levice, je falešná. Naši miliardáři si prostě musí zvyknout na to, že kumulaci velké ekonomické a mediální moci vidí liberálně myslící lidé podobně, jako se kdysi dívali na monopolní strukturu státu za socialismu. V obojím případě jde o zalehávání veřejného prostoru, omezování občanské iniciativy a soutěže myšlenek. Navíc tu jde i o značnou nejistotu, zda půjde ještě svobodně kontrolovat držitele politické moci. Možnost zneužití nejsilnější televize v politice je vážná věc, nelze ji bagatelizovat a nelze ji odhodit ani poukazem na tvrzení, že „Petr je slušný člověk“. Ve svobodné diskuzi má být takové riziko vysloveno a popsáno bez ohledu na konkrétní vlastnosti jednotlivce, protože tu nejde o osobní, nýbrž o systémovou debatu. Označování takové debaty za alarmismus je přitom novou oblíbenou metodou, jak umlčovat svobodomyslné lidi.

Spor eurooptimistických a euroskeptických sil

Obecně lze říci, že konzervativní a protievropská či euroskeptická pravice Petra Kellnera podporuje, zatímco liberálové a proevropsky orientovaní pozorovatelé mají tendenci vidět v Kellnerově dobytí nejsilnějšího televizního kanálu vážné riziko. Konzervativci přitom vyčítají liberálům, že v roce 2013 mlčeli ke vpádu Andreje Babiše do vydavatelství Mafra, čímž se vládnoucí oligarcha zmocnil nejen MF DNES a Lidových novin, nýbrž tím tak zaskočil novinářskou obec, že se nezmohla na odpor. Dobytí těchto novin bylo přitom jedním z hlavních prostředků k získání moci nad Českou republikou.

Konzervativci mají pravdu v tom, že před Babišem liberální a intelektuální scéna – až na pár výjimek – hanebně kapitulovala, když se zmocnil novin. V Paříži by novináři a intelektuálové udělali protestní pochod. U nás nikoli. Někteří ctitelé Václava Havla navíc Andreje Babiše otevřeně hájili či omlouvali. Líbilo se jim totiž, že likviduje pravici a nedošlo jim, že s pravicí likviduje i celý zbytek polistopadové politické struktury a navíc i značnou část dosavadní svobody slova. Míra svobody slova se v naší zemi výrazně snížila.

Konzervativcům je ale třeba také otevřeně říci, že se ani oni při vpádu Babiše do politiky a do médií moc nevyznamenali. Část si do Babiše zcela mylně projektovala představu kapitalisty. Jenže Babišovo myšlení je vzdálené konzervativnímu kapitalismu asi jako mentalita konzervativního komunisty k myšlení britského lorda. Podnikatelské rodiny, které vybudovaly velké firmy, začínaly jako Baťovi u verpánku a nespadl jim do klína fungující podnik na základě konexí a nepěkných vazeb z doby diktatury.

Spor o hodnocení Kellnerova vstupu do TV NOVA je tudíž více sporem eurooptimistických sil s euroskeptickými. Nenechme si vzít možnost, že i u nás máme proevropskou pravici a konzervativní přívržence evropského univerzalismu. Jen jich tu bohužel není nyní dostatek.

Co víme o Kellnerovi a co z toho plyne?

Když shrneme, co všechno víme o nejbohatším Čechovi, tak nám z toho vyplyne celkem plastický obrázek. Kellner i jeho PPF mají nepochybně i dobré vlastnosti, ale celková rizika jsou značná.

Petr Kellner opravdu působí – jak říká majitel Seznamu Ivo Lukačovič – jako inteligentní a slušný člověk. Není to egomaniak jako Andrej Babiš a reprezentuje také podstatně vyšší kulturní úroveň. Lukačovič se ale hluboce mýlí v tom, že by Kellner neuplatňoval svůj politický vliv. To, jakým způsobem nejbohatší Čech podporoval proměnu postoje České republiky vůči Čínské lidové republice i vůči Rusku, je zřetelné na první pohled. Hlavním důkazem jsou oba naši poslední prezidenti, kteří se oba těší viditelné Kellnerově náklonnosti. Oba přitom představují docela zřetelně protizápadní směřování, případně se orientují na takové síly na dnešním Západě, které se snaží zardousit stále ještě převládající liberální demokracii.

Dva systémové problémy ovládnutí TV NOVA

Pak je tu systémové hledisko, na něž v debatě o akvizici Novy upozornil ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky Josef Šlerka: PPF se pohybuje na trzích, jež reguluje stát. Jedná se o telekomunikace a bankovnictví. Přitom nákupem nejsilnější televize získává PPF efektivní nástroj, jak rozhodování státu ovlivňovat. I kdyby byl Petr Kellner největší lidumil na světě a vůbec nad ním nevisel otazník kvůli jeho podnikání v Číně a v Rusku, tak je nárůst jeho moci po nákupu TV NOVA třeba registrovat jako systémový problém.

K tomuto vážnému systémovému riziku je ale třeba přičíst ještě jeden zásadní faktor. Kellner je majitelem většiny datové kabelové sítě v České republice. Jeho společnost CETIN zahrnuje podle své vlastní prezentace 38 tisíc kilometrů optických kabelů a 20 milionů kilometrů párů metalických kabelů po celé zemi. Pro srovnání: Kdyby stát propojil veškeré své sítě optických kabelů, tak by z toho bylo pouze asi 15 tisíc kilometrů. Na tom je vidět ohromná moc PPF nad telekomunikační infrastrukturou.

Jinými slovy, Kellner má prakticky monopol nad klíčovou částí českých telekomunikací. Po nákupu TV NOVA bude navíc ještě nejsilnějším hráčem v oblasti tvorby mediálního obsahu. Souběh takových vlastnictví vytváří nový fenomén kumulace moci. Když půjde vývoj tímto směrem, tak bude jeden oligarcha rozhodovat o tom, co jíme, a druhý o tom, jaké přijímáme informace. Jistě, ještě v tomto stavu nejsme, ale tento trend byl nastolen.

Moc oligarchů je špatnou zprávou

Nad nezávislostí televize NOVA není třeba moc plakat. Tato televize sloužila v posledních letech Andreji Babišovi a stejně tak podlézala i Miloši Zemanovi. Kellner v tomto směru nic nezhorší, protože to už nejde.

Politické riziko ovšem tkví v tom, že zpravodajství TV NOVA – nikoli jistě hned, ale postupně – ještě více legitimizuje antiliberální a antievropské síly v České republice, což může nakonec vést až k odtržení České republiky od Evropské unie. Vzhledem ke geopolitické situaci země by to s naprostou jistotou vedlo k obnovení dominance Ruska ve střední Evropě.

Vedle tohoto nejčernějšího scénáře tu také už nyní máme skutečnost, že odchodem všech zahraničních mediálních domů se výrazně snížila vazba české společnosti na západ a naše liberální země se proměňuje v oligarchii, v níž vládne parta sultánů. To není dobrá zpráva pro občanské svobody, pro kritické myšlení a pro svobodnou soutěž ve všech oblastech společenského života. Demokratický kapitalismus, o který nám šlo v první půlce polistopadového vývoje, nestojí na moci tří až pěti gigantických mogulů, nýbrž na široké a početné vyšší a střední vrstvě ekonomicky a intelektuálně aktivních lidí, kteří nedělají ze zbytku společnosti své závislé otroky.