Poslanec hnutí ANO Patrik Nacher ve svém komentáři na Novinkách mistruje kritiky Babišova návrhu na státní pohřeb Karla Gotta, kteří se odvážili připomenout i stinné stránky v životě populárního zpěváka. Pro výrazy nechodí daleko a rovnou je nazývá pitomci a ignoranty a se značnou dávkou opovržení navíc „moralisty“. Protože se k těmto pitomcům, ignorantům a moralistům hlásím, rád bych zde panu Nacherovi odpověděl. Nepoužiji přitom, jak to nyní běžně dělá Gottův fanklub, žádnou urážku. Už proto, že třeba slovo „pitomec“ by ani zdaleka neobsahovalo plnou pravdu o panu Nacherovi.

Pan Nacher je vzdělanec, a tak na nás spustil latinsky. Připomněl nám latinské přísloví de mortuis nil nisi bene, které do češtiny překládáme „o mrtvých jen dobře“. Vyjádřil názor, že v době loučení s osobností Gottova formátu je nemístné kritizovat jeho život. Pietní chování, které mají všichni sdílet, prý patří k základním civilizačním návykům, mezi něž také počítáme třeba mytí rukou, když odcházíme ze záchodu, nebo že před jídlem popřejeme lidem dobrou chuť.

My také ale známe různé civilizační návyky, které by si mohl poslanec Nacher či jeho stranický šéf Andrej Babiš osvojit. Kupříkladu, že se nepaseme na smrti populárních osobností a nechytáme nad jejich rakví politické body absurdními a cynicky vypočítanými návrhy na státní pohřeb. Když na takový návrh několik veřejně činných osob reagovalo připomenutím Gottova selhání v době normalizace, bylo to zcela správné z hlediska veřejné duševní hygieny. Kdyby se předseda hnutí ANO a premiér Andrej Babiš tak nestoudně nepřiživil na smrti Karla Gotta, nebylo by nutné o Gottových selháních hned mluvit a psát. Gott má za sebou jistě i pozitivní přínos české kultuře, ale vyvážené hledisko je zapotřebí, když má být jeho smrt politicky zneužita.

Jsou tu i další civilizační návyky, jež by si měl poslanec Nacher osvojit. Lézt do veřejných funkcí po zádech agenta Státní bezpečnosti je mnohem horší, než když si třeba zapomeneme někdy umýt ruce. Jestli tu někdo opravdu nemá právo, aby učil jiné lidi jíst příborem, tak je to Patrik Nacher, tento symbol barbarského kariérismu a zneužívání lidových vášní. A latinou to nezakryje.

Jan Rejžek kdysi dobře odpověděl, když mu kdosi vyčítal, že píše kriticky o veřejné osobnosti krátce po její smrti. Na tezi „o mrtvých jen dobře“ odpověděl: O mrtvých jen pravdu.

Pravda o Karlu Gottovi zdaleka není v kontextu našich moderních dějin tak strašná jako u mnoha a mnoha jiných veřejných osobností. Legitimizaci politického pronásledování podpisem Anticharty nelze přejít a pominout. Karel Gott se ovšem na rozdíl od jiných signatářů Anticharty postavil přímo do čela této ostudné akce. Po revoluci se za tento moment dost styděl a to svědčí o tom, že nebyl lump. Nechal se zneužít.

Když odchází takto významná osobnost, která sehrála tak výraznou roli v životě národa, tak se nesmí lhát a nic zakrývat. Heslo „o mrtvých jen dobře“ mohu aplikovat na to, kdyby zemřela sousedka, která kdysi nakopla moji kočku. Nemělo to žádné dalekosáhlé důsledky na morální úroveň celé společnosti a já jí mám prostě odpustit. Tak to dělají civilizovaní lidé.

Vytváření veřejného kýče a zakrývání pravdy nejsou při odchodu populárního a významného člověka projevem nějaké zvláštní civilizovanosti, nýbrž jenom vychytralosti. Projevem civilizovanosti je, když se snažíme o spravedlivé posuzování, při němž nepřeháníme ani odsudky a ani zbožštění. I Karel Gott si zaslouží takovou spravedlnost.