Co je to biometrické šmírování? Proč o něm Češi zatím moc nemluví? A kdo získal cenu Velkého bratra pro největšího firemního slídila? Minulý týden jsme s kolegyní Klárou Kocmanovou odstartovaly kampaň s názvem Vraťte nám naše tváře. Má dva cíle: jednak upozornit českou veřejnost na nové sledovací technologie a jednak nasbírat podpisy pod evropskou petici za zákaz biometrického sledování (či v překladu také, trefněji, šmírování).

Čemu říkám biometrické šmírování? Jsou to technologie pracující s daty, která jsou jedinečná pro naše těla i naše jednání. Tedy data o tom, kým de facto jsme. Typicky sem patří průmyslové kamery, softwary na rozpoznávání obličejů atp. Evropská petice musí získat jeden milion podpisů, aby se dostala až k Evropské komisi, a my s Klárou bychom k tomu rády přidaly i co nejvíce českých podpisů. Při té příležitosti chceme tuto hrozbu 21. století více představit, protože jak zákonodárci, tak široká veřejnost jí dosud nevěnuje takovou pozornost, jakou by ve vlastním zájmu měla.

Kampaň varuje před použitím biometrických šmírovacích technologií jak ze strany státu, tak ze strany soukromých korporací: stát může tímto způsobem efektivně sledovat chování jedinců, čínský režim například tyto informace použil při uplatňování tzv. sociálního kreditu. Plošně sbíraná data jsou ovšem také žádaným zbožím. Lze je rychle prodávat třetím stranám nebo narušit jejich zabezpečení a proniknout do jejich úložiště. V obou případech je české veřejnost o krok pozadu za institucemi, které „velkého bratra“ zdokonalují anebo rovnou využívají.

Před týdnem také otřásl Spojenými státy skandál společnosti Verkada, kdy na veřejnost unikly důkazy o tisících živých záznamů z průmyslových kamer ve školách, na úřadech a na pracovištích po celém světě. Dva poskytovatelé internetu zase na zadání britské vlády tajně zaznamenávali každé kliknutí svých zákazníků na webu. Testovali tak nový nástroj, který si uchovává informace o pohybu lidí na internetu.

Podle toho, jak málo se o tématu ví v České republice, by se mohlo zdát, že se nás to zatím netýká. Biometrické šmírování, to ale není jen téma šokujících zpráv ze zahraničí. Cenu Velkého bratra pro největšího firemního slídila si letos kupříkladu odnesla společnost Cogniware dodávající sledovací systémy. Ta vyvíjí systém Cogniware Insights, jehož moduly vyhodnocují důkazy za použití umělé inteligence, rozpoznávají podle hlasu a využívají biometriku pro rozpoznávání osob podle tváře, věku či emocí. Nejde přitom o samotnou technologii, ale o fakt, že hlavními zákazníky firmy Cogniware jsou autokratické režimy na Blízkém východě.

Přesně takhle funguje vývoz zboží dvojího užití. Před pár měsíci se mi za Evropský parlament podařilo prosadit důslednější kontrolu vývozu právě i technologií používajících biometrii do autokracií a diktatur, kde mohou být zneužity proti občanům. Protože v takovém případě může být soukromí doslova otázkou života a smrti.

Svého soukromí bychom se ale neměli tak snadno plošně vzdávat ani my, co žijeme ve (stále ještě) svobodných zemích, právě naopak: nepoužívejme proti svým občanům to, co odsuzujeme v zahraničí jako de facto autoritářskou praktiku.

Autorka je europoslankyně za Piráty