Ano, máme tady covid. Ano, kus ekonomiky je bohužel už dlouho nuceně vypnutý, stát má nepředvídané výdaje a nižší příjmy. Je pochopitelné a ospravedlnitelné, že je teď rozpočet v minusu. Jenže se při tom všem nesmí zapomínat na zbytečné úplatky Andreje Babiše voličům, nesmyslnou změnu daní a nezodpovědný přístup jeho vlády k veřejným financím v dlouhých časech hojnosti.

Ne, tohle opravdu není apríl: hospodaření veřejných financí skončilo v roce 2020 schodkem ve výši -6,2 % HDP. Deficit veřejných rozpočtů byl v poměru k HDP nejvyšší za posledních sedmnáct let.

V časech před koronou – zdá se to už dávno, ale je to zatím jen rok – jsme zažívali skutečné časy hojnosti, kdy ekonomika utěšeně rostla, stát mohl bez potíží hospodařit s rozpočtovými přebytky, mohl myslet na horší časy a snižovat své zadlužení. Jenže to vůbec nedělal.

Sto miliard jen na obsluhu dluhu

Vždyť i v báječném roce 2019 (v období, kdy ekonomika rostla již šestým rokem v řadě) skončilo hospodaření státu – navzdory růstu 2,3 % HDP, což bylo v rámci EU nadprůměrné číslo – schodkem 28,5 miliardy korun. Výdaje určené na provoz státu se v témže roce zvýšily o 128 miliard korun, daňové příjmy byly o téměř 10 miliard korun nižší než předpokládal schválený rozpočet.

A to si vláda pomohla mimořádnými příjmy z takzvaného privatizačního účtu i vyšším inkasem z prodeje emisních povolenek v součtu za 22,1 miliardy korun. Nutno zopakovat, že tato vláda dokazuje, že byla vládou pro klidné časy, zato v krizi je zcela krizová.

Můžeme se utěšovat (a vláda se tím pochopitelně ohání), že český celkový veřejný dluh je stále zatím jen ve výši 38,1 % (za rok 2020) a Česko je pořád jedna z nejméně zadlužených zemí EU. Jenže důležitý je trend.

Oproti roku 2019 dluh skokově narostl z úrovně 30,2 %. Už brzy se s jistotou přehoupne přes 40 %, na konci roku možná přes 45 % a do roku 2023 může překonat 50 % HDP. V absolutních číslech dluh letos může překonat 2,5 bilionu korun. Jen letošní schodek je naplánován na 500 miliard korun.

To se pochopitelně odráží i v nákladech spojených se správou dluhu, v ratingu země, výnosech z dluhopisů… Protože – stojí za to tu zdánlivou banalitu připomenout – právě odtud se peníze berou. Stát musí emitovat velké množství dluhopisů, jen letos to bude zhruba za 700 miliard korun. Už nyní analytici upozorňují na to, že výnosy českých dluhopisů vystřelily na začátku roku vzhůru a pohybují s v blízkosti dvouletých maxim.

Jak spočítala například ekonomka Danuše Nerudová, náklady na obsluhu českého státního dluhu budou brzo 100 miliard korun: „To je například 56 % celkového výběru daně z příjmu právnických osob nebo 46 % výběru daně z mezd zaměstnanců.“

Mimochodem příjem státu z daní z příjmu fyzických osob se podle čerstvých dat Ministerstva financí meziročně propadl skoro o 40 %, inkaso daně z přidané hodnoty o 11,5 %, příjmy ze spotřebních daní o 20 % atd. Ty peníze pochopitelně chybějí.

Tvrdý náraz pro všechny

Problém je v tom, že až se snad zase jednou ekonomický život v Česku rozjede naplno, potvrdí se, jak Babišova vláda ekonomiku podvázala: tu propadem příjmů kvůli zrušení superhrubé mzdy, tu navyšováním mandatorních výdajů.

Důsledek by měl být jasný každému. Čeká nás růst daní a škrtání výdajů, rozuměj vládních investic (hlavně těch, na které nám nepřispěje Brusel). Je tedy prakticky jisté, že bez zvýšení daní se české veřejné finance neobejdou, navzdory tomu, že se Andrej Babiš tváří, že problém není a velkoryse zaměstnancům od letoška snížil daň z příjmu.

Letošní podzimní volby budou tedy rozhodovat o tom, kdo stát v tomto ekonomickém stavu přebere a co s ním pak udělá. Dědictví to nebude hezké. Nelze samozřejmě vyloučit, že to sám po sobě převezme opět Babiš, tím spíš, že lze očekávat, že v rámci volební kampaně ještě otevře poslední rezervní kohoutky a mezi (marketingově dobře zacílený) lid vypustí nové předvolební dárečky.

Nevyhnutelně nás však dostihne ekonomická realita a tvrdý náraz pocítíme všichni. I ti, kdo žijí v bláhovém pocitu, že se jich koronavirová krize finančně zas tak moc netýká.