Česká republika je nyní rozdělena na majitele kotlů a jejich udavače. Je rozdělena na lidi, kterým nevadí, že byla prolomena domovní svoboda, a na lidi, které to štve. Když byl nyní zákon projednáván ústavním soudem, který byl posledním místem, kde ještě mohl být zákon zrušen, místopředseda soudu prof. Fenyk zákonodárce ostře zkritizoval. Jenže byl jediný.
Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) na nás zkrátka společně s vládou připravil zákon, na základě kterého mohou úředníci i bez soudního povolení prolomit domovní svobodu. Kvůli podezřelému kouři, který by bylo možné stejně dobře prověřit z dronu nebo čidla na tyči nad komínem. Chemický rozbor kouře není v dnešní době, kdy odhalujeme ingredience v tajných recepturách a chemicky analyzujeme povrch Marsu, žádný problém. Pokud si na vás někdo stěžoval opakovaně a existuje nějaká dokumentace např. podezřelého zbarvení vašeho kouře (nebo kouře, který podle vlády překročil přípustnou tmavost), musíte kontrolu domů pustit, jinak vám hrozí pokuta až 50 tisíc korun.
Úředníci určení ke kontrole kotlů přitom přiznávají, že řada hlášení na podezřelý kouř je falešných, jak nedávno informovala ČTK. Lidé si tak zkrátka pouze řeší sousedské spory a úředníky zbytečně zaměstnávají.
Spor mezi ústavními soudci na toto téma se nezvykle vyostřil. Zápas však hrálo čtrnáct hráčů proti jednomu, i když zrovna proti místopředsedovi soudu. Zákon se dostal k soudu díky pravicovým opozičním poslancům. Jak upozornil poslanec a bývalý hejtman za ODS Jan Zahradník, radnice i obyvatelé obcí zpravidla vědí, kdo opakovaně (či dokonce dlouhodobě) zamořoval svému okolí ovzduší štiplavým kouřem. Není tedy zapotřebí zaměřovat se na hledání viníků, jak si myslí ministr Brabec, nýbrž především na dokazování.
Spor, který zarytí zastánci domovní svobody prohráli, se tedy vedl ve dvou rovinách. Za prvé, může být upřednostňováno právo na trvale hezké ovzduší před právem na svobodu mít u sebe doma jen pozvané hosty? Za druhé, existuje vůbec v praxi takové dilema? Není možné odhalit a pokutovat „kriminálníky“, kteří topí např. plasty, aniž by bylo bez soudního povolení zasaženo do jejich soukromí?
Stěžovatelé z řad poslanců navíc upozorňovali, že by v případě tak závažného zásahu, jako je zásah do soukromí, mělo být jednoznačně zřejmé, kdo je poškozený. Jinak řečeno, mělo by být jasné, komu bude zachráněn život či zdraví, pokud se zabrání nerozvážnému spoluobčanovi v pálení zakázaných materiálů.
Soudce zpravodaj Ludvík David zákon hájil zejména tím, že kontrolu kotlů nelze srovnávat s domovní prohlídkou, protože se vztahuje právě jen na kotel s příslušenstvím, na paliva a na dokumentaci.
I kdybychom však připustili, že kontrola samotných kotlů a paliva bez povolení soudů není zpravidla zase až tak zásadním narušením domovní svobody, kritici zákona se obávají, že nyní úředníci strčí do domu jen dva prstíčky, jen co se ohřejí. Ale příště už budou chtít do cizích domů strčit ruku, ucho a do dveří botu, aby už nešly nikdy zavřít. Jak uvedl zmíněný ústavní soudce Fenyk ve svém oponentním stanovisku, „když kvůli kamnům prolamujeme nedotknutelnost obydlí, co bude následovat příště?“
Lidé navíc zpravidla netopí nekvalitním palivem jen tak z plezíru nebo snad proto, aby zamořili sousedům ovzduší. Jak upozornil Fenyk, důvodem je převážně naopak vysoká cena kvalitního paliva a čistšího způsobu topení či vysoké odpadové poplatky. Takoví lidé asi jen stěží budou platit pokuty a hrozí jim tak v krajních případech třeba i ztráta bydlení v rámci exekuce.
Vůči zákonodárcům se pak Fenyk doslova rozohnil: „Zákonodárci je patrně jedno, co se stane v zimním období s provozovatelem, zda bude muset absolvovat zvláštní kurz topení, nebo začne místo petkami topit parketami, spálí nábytek, půjde do lesa krást dříví nebo místo v krbových nebo jiných výkonnějších kamnech založí otevřený oheň, nebo se mu doporučí, aby raději dům opustil, než zmrzne.“
Ústavní soud však nakonec povolil úředníkům strčit do soukromí ostatních lidí dva prstíčky a definitivně tak narušit princip domovní svobody v České republice.
